Daníme víc chudé než bohaté. V regionech chybí peníze a kupní síla, upozorňuje sociolog Prokop
Regionům i sociální soudržnosti v Česku by podle sociologa Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research pomohla změna daňového mixu. „Když se v Česku mění daně, nikdy se nezohledňuje dopad na regiony,“ připomíná. Nižší platy, které berou lidé spíše mimo velká města, jsou zdaněny víc. To odvádí z regionů kupní sílu. „Problémem je, že tam sice mají fabriku, ale ne silný sektor služeb. To nepodpoříte dotacemi, ale tím, že tam zůstanou peníze.“
Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje opatření na podporu zaměstnanosti, posílení rekvalifikací nebo dluhové poradenství. To jsou oblasti, kde je potřeba začít zavírat nůžky mezi chudšími a bohatšími regiony?
Je to potřeba, ale myslím, že to nejsou ty základní systémové oblasti, kde se dají tyto nůžky přivírat. Dluhové poradenství, ano, potřebujete lidi oddlužit. Zaměstnanost podpoříte, ano. Ale problémem jsou nízké mzdy v regionech. A taky vzdělání.
Myslím, že základní potřebné oblasti jsou daňová reforma, oddlužení a změna rozpočtového určení daní, aby regiony dostávaly víc peněz, vzdělání a potom zaměření dotací, aby víc cílily do těchto regionů. To je pět oblastí, kde se toho dá hodně změnit během deseti let.
Cituji z rok starého programového prohlášení vlády: „Budeme předcházet dalšímu rozevírání nůžek mezi regiony a řešit problémy, které vedou k vylidňování venkova a pohraničí. Vytvoříme podmínky pro úspěšné a smysluplné čerpání evropských fondů a během předsednictví Evropské unie budeme aktivně prosazovat politiku soudržnosti jako účinný nástroj pro rozvoj regionů v České republice i po celé Evropě.“
To je citát z dokumentu, který vznikl ještě před ruskou invazí na Ukrajinu a před dalšími neblahými ekonomickými jevy. Jakou roli v zavírání těch nůžek může hrát daňový mix?
Podle mě zásadní a hodně se podceňuje. Když se mění daně v Česku, tak v podstatě nikdy se nezohledňuje to, jaké dopady to má na regiony.
Musíme zvýšit daňové příjmy, jinak dávky zaplatí až daňoví poplatníci budoucnosti, radí sociolog Prokop
Číst článek
Když máte regiony, kde je hodně zaměstnanců, hlavně chudších, a není tam tolik osob samostatně výdělečně činných, OSVČ, tak se těmto regionům samozřejmě vyplatí reforma, která sníží zatížení nízkopříjmových zaměstnanců odvody a daněmi. To jsou lidé, co mají třeba do 25 nebo 30 tisíc korun hrubého měsíčně podle medianu.
A naopak když zvýšíte majetkové daně nebo zavedete majetkovou progresi, tak je to tolik netrápí.
V Česku jsme udělali změny daní po roce 2020 a ty se snížily hlavně střední a vyšší střední třídě. Snížily se majetkové daně. Tím jsme zvýhodnili vysokopříjmové lidi, kteří žijí hodně v Praze, pracují v IT, jsou to právníci a podobně. Udělali jsme reformu, která pomohla spíš bohatším regionům.
Kdyby se to změnilo... Když máte minimální mzdu, tak daně a odvody z ní činí asi 7500 korun. To je na úrovni podnikatele OSVČ, který má tržby třeba milion korun. Kdybychom změnili toto zatížení nízkopříjmové práce, tak tím necháme peníze v chudších regionech, posílilo by to kupní sílu a zájem o služby.
Problémem chudších regionů totiž je, že tam sice mají fabriku a průmysl, ale chybí tam silný sektor služeb. A to nepodpoříte žádnými dotacemi, ale tím, že tam zůstane kupní síla. To znamená méně danit nižší třídu zaměstnanců v práci a potom řešit exekuce.
Takže ano, daňovým mixem – jaké jsou daně z příjmů, jakou roli hraje daň z majetku, z kapitálu – můžete výrazně ovlivnit kohezi a zavřít nůžky, protože nízkopříjmovým zaměstnancům v regionech necháte peníze.
Prokop: Oddlužovací proces by měl být přísný, ale přístupný. Jen tehdy se zbavíme šedé ekonomiky
Číst článek
Ale není to tak, že by byly jiné daně ve velkých bohatých městech a jiné v sociálně problematických oblastech.
Někdo to navrhuje, aby tam byly nižší daně. Ale já myslím, že to se dá ovlivnit parametry té daně jako takové. Když daníte méně zaměstnance, kteří mají do 25 tisíc korun hrubou mzdu, tak zůstane v regionech víc peněz. V Praze tolik lidí do 25 tisíc korun měsíčně nemá.
A my bohužel děláme opak. Poslední dvě vlády výrazně snížily zdanění vysokopříjmových osob samostatně výdělečně činných, OSVČ.
Já to hodně kritizuju kvůli takzvanému švarsystému a podobně. Ale i mezi živnostníky je obrovská nerovnost.
Ti nízkopříjmoví, kteří si vydělají třeba do 400 tisíc korun ročně, ti platí docela vysoké odvody, protože jsou nastavená minima sociálních a zdravotních. A až zhruba do 600 tisíc ročně platíte vlastně to stejné. A tyto minima vám odvody hodně zvyšují.
Ale když už vyděláte kolem jednoho nebo dvou milionů ročně, tak jsou pak ty odvody relativně málo.
Takže i v rámci živnostníků výrazně zvýhodňujeme ty vysokopříjmové a nízkonákladové oproti lidem v regionech, kteří dělají třeba truhláře, mají reálné náklady a nevydělají si tolik.
Mluvil jste také o oddlužení.
Dnes máme 450 tisíc lidí v mnohočetných exekucích, které prakticky nejdou řešit. Polovina z nich je v tom zhruba od roku 2010 a dříve, takže třeba už deset dvanáct let. Většina z nich upadla do dluhů před rokem 2015, v tom roce se totiž zvýšila regulace spotřebitelských úvěrů.
Tito lidé jsou vytlačeni do šedé ekonomiky. Z našich dat vyplývá, že minimálně polovina z nich se snaží o omezení příjmů a podobně. To vede ke dvěma věcem.
Starosti přecházející až v deprese. Jak se podepisují ceny za bydlení a energie na lidech?
Číst článek
Za prvé je pak v regionech těžší zaměstnávání. Když máte solidní zahraniční firmu a ta by chtěla v regionu postavit fabriku, tak čelí tomu, že tam má třeba 25 procent lidí v ekonomicky aktivním věku, kteří jsou v exekuci. Část z nich je zvyklá na práci načerno, protože jinak nemohou vyjít. Takže jako firma nemáte tolik využitelné pracovní síly.
A za druhé část lidí se pořád snaží exekuce platit, nikdy nemá šanci to splatit, ale snaží se to umořovat. To z regionů bere kupní sílu. Exekuovanost regiony strašně poškozuje. Třeba tím, že tito lidé jsou pak znevýhodněni na trhu s bydlením, rodiny se stěhují, rozvádějí se, to má negativní dopady na vzdělávání dětí.
Jsou tam nižší aspirace. V takových regionech je to úplně cítit ve vzduchu. Je tam málo lidí, kteří by se vlastní pílí někam dostali, exekuce totiž demotivují od pracovního růstu. Vytváří to atmosféru rezignace.
Zejména je to problém částí Ústeckého a Karlovarského kraje, které jsou exekucemi prorostlé do nižší střední třídy a netýká se to jenom sociálně vyloučených lidí.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
