Ekonom: Fetišizovali jsme si výkonnostní vnímání světa. Krize to ale mohou posunout lepším směrem

V dnešní době poměřujeme vše od průmyslu po kulturu nebo školství optikou ekonomických ukazatelů. Všude narážíme na pojmy jako výkon, produktivita nebo růst. Kdy se stalo, že tento pohled na svět začal dominovat? A jak se stalo, že jsme sami sebe zredukovali na lidské zdroje?

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Produktivita (ilustrační foto)

Selhání není ještě patrné v každodenním životě lidí, jako to bylo zřejmé u minulého režimu. I přesto, že se u nás střídá jedna krize za druhou, jsou totiž stále lidé, kteří se mají dobře, tvrdí Josef Patočka z platformy pro sociální a ekologickou transformaci Re-set | Zdroj: Shutterstock

Doba krizí změnila mnohé. Některé věci se zlepšily, některé naopak výrazně zhoršily.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Souvislosti Plus. Moderuje Patricie Polanská

Podle Lukáše Tótha, behaviorálního ekonoma a spoluzakladatele výzkumné společnosti Behavio, však krizové události, které nás v posledních letech potkaly, nijak výrazně nezmění růstový ani výkonnostní způsob vnímání světa.

„Jako ekonom mám pocit, že ho nepromění, ale mohou ho posunout správným směrem, protože měření a přepočítávání všeho kolem nás na nějaké indexy a výkonnosti je nástroj a ten nástroj je nebezpečný v momentě, kdy se sám stane cílem. Říká nám, jak svět funguje, a v posledních desítkách let se nám stalo, že jsme si ho malinko fetišizovali. Ale ne, je to nástroj a tyto krize by nám mohly pomoct posunout naši optiku směrem, že jde i o jiné věci,“ vysvětluje Tóth.

S Tóthem souhlasí i Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT, podle které skutečně záleží na tom, co je cílem a jaké nástroje k jeho dosažení využíváme.

„Otázkou také je, a to je problém politiků, jakým způsobem ty nástroje nastaví a jestli je nastaví s ohledem na fungování celé společnosti, nebo menších skupin. V politice se často hovoří o tom, že musíme udělat reformy. Poté, když proběhly, tak to bylo naprosto neuvěřitelné. Byly tam naprosté šílenosti, které nevedly k jakémukoliv zlepšení, ale za to se rozdalo spoustu peněz z veřejných prostředků určitým zájmovým skupinám,“ míní Dvořáková.

Nejde o míru vkusu, ale o hodnotový problém

Josef Patočka z platformy pro sociální a ekologickou transformaci Re-set odmítá, že by šlo v tomto případě o generační problém.

„Mně to přijde krátkozraké a v něčem i neproduktivní, protože to potom z konfliktu, který je ve skutečnosti hodnotový, dělá konflikt, který se zdá být otázkou vkusu. V 90. letech se mluvilo o tom, že tu máme mít trh bez přívlastků a že snad zajdeme ještě dál v prosazování ultra kapitalistického modelu fungování ekonomiky, který v té době získával převahu i na Západě. To bude to, co nám přinese dobrou společnost a prosperitu. Dnes vidíme, jak moc tento přístup selhal,“ říká Patočka.

Letos nás čeká recese. Zvykli jsme si fetišizovat ekonomický růst, míní ekonomka Matesová

Číst článek

Podle něj není selhání ještě patrné v každodenním životě lidí, jako to bylo zřejmé u minulého režimu. I přesto, že se u nás střídá jedna krize za druhou, jsou totiž stále lidé, kteří se mají dobře.

„Když se ale člověk podívá na to, co náš ekonomický systém dnes globálně dělá s úplnými základy nejen lidského, ale jakéhokoli života na Zemi – na krizi biosféry, která je i naší hostitelkou a díky které jsme naživu, tak vidíme, že selhání tohoto pohledu na svět je přinejmenším stejně dramatické jako selhání státního socialismu. Musíme zřejmě opravdu zahodit spoustu věcí, které jsme dlouho považovali za samozřejmé pravdy, pokud z toho máme vykročit lepším směrem,“ míní Patočka.

Chyba v politice?

Svět v rámci historie zaznamenal nespočet krizí. V moderní společnosti a přesněji v České republice proběhla podle Tótha zásadní bankovní krize na konci 90. let, u které se poprvé zdálo, že skutečně něco změní a lidé začnou více řešit systémová rizika, dlouhodobost nebo to, jak s příštími generacemi počítat v našem aktuálním konání.

„I kdyby dnes politici dělali to nejlepší pro aktuální společnost, tak to ještě neznamená, že jako civilizace přežijeme. Bohužel se zpětně ukázalo, že v tomto malinko selhala i politika, protože návrhům, které byly po roce 2008 na regulaci emisí a podobně, byly v průběhu let vytrhány zuby, začalo se tak trochu zapomínat. Od té doby nám tady opět bublají pod povrchem zárodky krizí příštích. Co oko nevidí, to srdce nebolí, platí bohužel dál,“ dodává Tóth.

Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Patricie Polanská.

Patricie Polanská, vkry Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme