Blahoslav Němeček, poradce premiéra a expert na regulaci energetiky společnosti EY, popisuje pro podcast Peníze a vliv budoucí situaci cen energií. Jejich pokles se začal propisovat i do ceníků pro spotřebitele. Zlevnění se bude týkat více než milionu zákazníků, ale největší dodavatel elektřiny, polostátní ČEZ, se ke zlevňování zatím neodhodlal.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 17:03 7. února 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co by podle vás lidem přineslo, kdyby se zestátnila energetická firma ČEZ? Znamenalo by to, že by stát mohl říct, že od příštího roku bude ČEZ prodávat elektřinu za polovinu? Je to možné?
Neviděl bych to tak jednoduše. Rozhodně by se změnil vliv státu na to, jak dávat určité pokyny vedení společnosti. Bylo by to v jiné úrovni, než jako je tomu doposud. Ale musíme brát v potaz, že společnost ČEZ dlouhodobě zajišťuje své pozice tak, aby byla schopná stabilizovat dividendu pro akcionáře i pro stát.

Velká část elektřiny je prodána minimálně na dva roky dopředu, část také na tři roky dopředu. Tato hedgeovací strategie se ukázala v minulosti jako vhodná, a stále se v ní pokračuje.

Ne všechna elektřina je teď dostupná, tak abychom řekli, že za rok s ní ČEZ může udělat něco ze 100 % s celkovým výkonem, který má k dispozici, to by určitě nešlo. Ale nějaká postupná změna strategie a jiný přístup, ten by se tímto otevřel.

Co všechno by muselo následovat, kdyby takové rozhodnutí stát přijal? Neznamenalo by to, že hrozí riziko, že levnou elektřinu vykoupí obchodníci ze zahraničí, protože jsme součástí společného trhu EU? Museli bychom společný trh opustit nebo změnit pravidla regulace?
Myslím si, že stoprocentní vlastnictví ČEZu není samotným řešením. Určitě by to vyžadovalo jiná opatření v souhrnu. I státy v zahraničí často ze 100 % kontrolují některé hráče na trhu, a přesto ten trh funguje. Jen je třeba brát ohled na to, že máme pravidla hospodářské soutěže, která musí být respektována.

Stoprocentní vlastnictví není všelékem, který by zafungoval automaticky, ale vyžadovalo by to celkovou změnu pravidel nebo případné povinné odkupy a podobné záležitosti, na což jsme tady doposud nebyli zvyklí.

Pro letošní rok máme ceny zastropované. Vy jste byl v pracovní skupině, která vytvořila model zastropování cen elektřiny a plynu pro konečné spotřebitele, tedy pro domácnosti i pro firmy, 5000 korun za MWh elektřiny bez DPH, 2500 v případě plynu. Opozice srovnávala tuto hranici třeba s výší stropů na Slovensku, kde to stanovili na 1500 korun, tedy trojnásobně méně. Jak to, že na Slovensku to může být tak nízko a u nás se ceny stanovily zrovna tak vysoko?
Možná bych začal Českem. Pro stanovení stropu se musel najít určitý kompromis. Ten byl hledán mezi tím, co ještě jsou schopni hradit čeští zákazníci, tedy na jedné straně domácnosti, ale na druhé straně i průmysl nebo firmy s tím, že pořád je potřeba stimulovat k úsporám, protože zejména pokles poptávky, především u plynu bylo to, kde se očekávalo, že to bude mít významný vliv na tlačení ceny směrem dolů.

Pokud by cena byla nízká, tento efekt by se nedostavil. Na druhé straně, a to je velmi podstatné, rozdíl u zastropované ceny proti té běžné tržní ceně, za kolik se to dalo na trhu koupit, musel někdo zaplatit. Ten někdo je v tomto případě stát. A ty úrovně, o kterých jsme si tady říkali, to znamená 5000 korun bez DPH za MWh v elektřině a 2500 za plyn.

To jsou hodnoty, které už v okamžiku, kdy se o tom rozhodovalo a věděli jsme, za kolik už mají obchodníci nakoupeno, když nakupovali průběžně nebo za kolik fixovali v průběhu loňského roku, tak to samotné už znamenalo náklady pro stát zhruba 100 miliard korun, kdyby to měl vykompenzovat jenom s nějakou přiměřenou marži.

Pak tam byla ještě další část, která byla otevřená, kde šlo možná o dalších 100 až 150 miliardách. A tento čtvrt bilionu byl potenciální otevřený účet pro stát. Já si nedokážu představit, že by se dalo jít ještě do většího extrému, do většího rizika pro stát. 

Slovensko to ale zjevně udělalo?
Slovensko se často používá jako příklad, ale nemyslím, že bychom ho měli následovat. Slovenský příběh začal tím, že Slovensko původně chtělo významně zdanit provozovatele jaderných elektráren tak, aby načerpalo do státního rozpočtu prostředky, kterými by pak sanovalo ceny pro domácnosti.

Je to účelová změna zákona, která navíc není potřeba, říká o ‚lex ČEZ‘ akcionář Šnobr

Číst článek

Vzniklo tam jakési memorandum, že Slovenské elektrárne poskytnou elektřinu státnímu podniku SPP Slovenský plynárenský priemysel, který je obchodníkem s elektřinou a s plynem. Že se tato stoprocentně státní společnost stane jakýmsi agentem, který bude levnou elektřinu distribuovat dalším dodavatelům, kteří ji budou prodávat koncovým zákazníkům.

Slovenské elektrárne zareagovaly tak, že než se nechat významně zdanit, nabídly vyrobenou elektřinu z nového bloku za podmínky, že bude zprovozněn. Takže šest TWh elektřiny pro domácnosti nabídnou za zvýhodněnou cenu, a ta byla nějakých 62 euro. S tím, že dodavatelé na konci budou prodávat elektřinu za cenu zhruba 67 euro.

Ale do dneška vlastně nedošlo k tomu, že by fakticky byla uzavřena smlouva, kdy Slovenské elektrárne by SPP prodaly elektřinu za tuto cenu. Věc není dořešena. Velmi často se i při debatách ve sněmovně argumentovalo Slovenskem, ale Slovensko v danou chvíli nemělo vůbec nic dohodnutého.

Dneska už na Slovensku stropované ceny vydány jsou. Slovensko víceméně kopíruje nebo následuje příklad Česka, kdy původně i jiné formy právních dokumentů předělávají do formy nařízení vlády tak, aby byly ústavně konformní. A do jisté míry kopírují náš přístup. Je jenom jeden rozdíl, že je tam agent, společnost SPP. Stát to má stoprocentně pod kontrolou.

A pokud utrpí nějakou ztrátu, stát to bude krýt vůči své společnosti. U nás postupujeme transparentně, nemáme stoprocentní subjekt, takže kompenzujeme všechny dodavatele způsobem podle pravidel, které jsou vydány v nařízení vlády. Ale dá se to připodobnit, je to velmi podobný systém.

Na Slovensku je to centralizované, ale jenom pro tu část dodávek pro domácnosti a zranitelné zákazníky. Pokud jde o další segmenty trhu, tam je situace ještě nevyjasněná a budou kompenzováni i jiní dodavatele, podobně jako u nás.

Vysoké stropy

Někteří dodavatelé už začaly nabízet pro nové zákazníky ceny nižší, než je vládní strop, protože elektřina i plyn na burzách začala v letošním roce zlevňovat. Není to důkaz, že stropy byly nastaveny zbytečně vysoko?
Stropy nebyly stanovovány proto, aby zajistily levnou cenu elektřiny, ony byly stanoveny pro to, aby zákazníci nečelili ještě vyšším cenám. Musíme si uvědomit, že ty stropy přišly v době, kdy už ta situace byla relativně nepříznivá, úroveň ceny vysoká pro zákazníky. Snahou bylo docílit, aby se situace dále nezhoršila.

V čem můžeme konečně předběhnout Německo?

Číst článek

Nepřipustit, aby zákazníci čelili ještě vyšším cenám, protože ceníky, které se v té době vydávaly, začínaly na 9000, mnohdy překračovaly 10000 korun na MWh. Když k tomu přidáme ještě regulované složky, tak už to bezpečně bylo přes 10000. Cenový strop měl být skutečně jenom ochrana, ale měla tam pořád zůstat i motivace. Bylo potřeba vidět potenciální vysokou dotaci nebo potřebu kompenzace ze státního rozpočtu.

To, co se děje teď, tak je něco, v co jsme tajně doufali, že nastane efekt současného cenového poklesu. Rozhodně šetří náklady pro stát tam, kde ještě nebyly kontrakty uzavřeny v minulosti, pozice zůstaly „otevřené“. Zákazníci mají smlouvy s nákupem na spotovém trhu.

Veliká část průmyslových zákazníků v České republice nakupuje komodity prostřednictvím světových trhů a díky tomu dnes nakupují podstatně levněji, než kdyby si pozice hedgovali v loňském roce. Zároveň je to příhodné pro stát, protože stát nemusí nic kompenzovat.

Ale kdyby stát nezakročil, tak spotové ceny v loňském roce byly extrémní, a pokud by došlo k jakémukoli krátkodobému výkyvu, opět by se to přeneslo na zákazníky. Situace roku 2023 je mimořádná v tom, že cenový strop vytváří ochranu. Pokud je trh níž, tak zákazníci, kteří využívají tyto produkty, mají nižší cenu.

Pokud trh vystoupá výše, automaticky se omezuje cenovým stropem. A co bych zdůraznil je, že situace benefitování na současném poklesu se týká opravdu jenom zákazníků, kteří neuzavřeli smlouvu z loňského roku, nebo nemají fixovanou dobu.

Ti všichni, kdo si ceny fixovali v uplynulém období, se drží na fixovaných hladinách, a pokud cenová hladina je dána cenovým stropem, je dodavatel povinen jim účtovat do konce roku 2023 maximálně cenu na úrovni cenového stropu.

Ještě jenom krátce tedy k těm nabídkám, které se teď objevují. Jsou třeba jenom o 200 korun levnější oproti zastropované ceně, ale zároveň je cena zafixovaná na dva nebo dokonce tři roky. Nepřipadá vám to třeba rizikové, i když to vypadá dobře?
Rozhodně bych rozlišil situaci v plynu a v elektřině. Je to i z důvodů cenového odstupů, kde se pohybují ceny forwardových produktů na budoucí období v plynárenství a v elektřině. U plynu je prostor mnohem větší, protože máme cenový strop 100 euro, ale cena pro produkty po zbytek roku 2023, ale hlavně pro rok 2024 a 2025, padá až k 25, 26, dokonce až k 47 eurům.

Pokud si někdo zprůměruje forwardové produkty budoucích let, vzniká významnější rozdíl v ceně. Určitě bych v plynárenství doporučoval zákazníkům, že zajištění na 24 měsíců nebo možná i na nejbližších 12 za cenu, která je pod cenovým stropem, stojí za zvážení, protože tam odstup skutečně je.

Ale není to situace v elektřině, kde se teď ještě pořád pohybujeme. Když uděláme tříletý průměr, pohybujeme se velmi blízko cenovému stropu. A tam bych ještě vyčkal. Elektřina nezareagovala úplně stoprocentně.

Na druhou stranu, prostor v elektřině se neotevře nijak dramaticky. A i u plynu bych vnímal, že je úroveň okolo 40-50 euro možná budoucí minimum, kde se budeme s cenou plynu pohybovat, protože to je LNG, které má vyšší náklady než jak jsme byli zvyklí na potrubní plyn z Ruska, jsme byli prostě na 20 eurech.

Důležité je vyčkat

Takže se u LNG říká, že základní cena je zhruba kolem 40 euro?
Ano, je to tak, že na této úrovni začínáme soutěžit s Asií. A pokud nevzniknou nové dlouhodobé kontrakty od producentů, aby se to dlouhodobě zajistilo smluvně, a byl tady nějaký jasný přísun komodity na této cenové úrovni, tak je to nějaký práh.

A když si potom přidáme k takové ceně plynu náklady na emisní povolenku, tak se s cenou elektřiny dostáváme minimálně na 120, 140 euro na MWh a ten cenový strop teď je 200. Než nám to vyklesá na tuto úroveň, tak si myslím, že si skutečně budeme muset chviličku počkat.

V elektřině dává větší roli přemýšlet o 12 měsíčním přefixování nebo zafixování nižší ceny. Počkat, co se bude dít dále. Nízký odstup a průměr, který je blízko cenovému stropu, do jisté míry znemožňuje zákazníkům, kteří by se fixovali až na 36 měsíců, participovat na poklesu. U plynu bych doporučoval o tom začít přemýšlet. U elektřiny bych však ještě chviličku počkám.

Ekonom Marek: Pokud se inflace do roka zastaví na jiné hodnotě než dvě procenta, prohráli jsme

Číst článek

Vy vycházíte z toho, že obchodníci museli nakoupit elektřinu nebo plyn, které teď dodávají zákazníkům už v loňském roce. Ale ne všechna elektřina nebo plyn se nakupovala v loňském roce. Nemůže se stát, že teď, když okamžité ceny klesají na burzách, dokoupí si levnější elektřinu, ale budou si nárokovat kompenzace za smlouvy za vysoké ceny? Neotvírá se prostor k tomu, že se napakují dodavatelé na úkor státu?
Nemělo by k tomu dojít. Energetický zákon dává dodavatelům právo pouze na kompenzaci jejich prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku. To znamená, že kdyby oni sami uplatnili více, než Energetický regulační úřad zpětně zkontroluje, tak se dopustili neoprávněného prospěchu, a budou muset vrátit to, co získali. Navíc dostanou pokutu minimálně v jednonásobku toho prospěchu. Vždycky je riziko, že to bude přestupek.

Kontroly úřadu

Ale je Energetický regulační úřad schopen takové množství smluv zkontrolovat?
Možná to rozdělme na tři základní kategorie dodavatelů. Máme standardní velké dodavatelé typu ČEZ Prodej, E.ON Energie, Innogy, kteří mají v portfoliích buďto miliony nebo minimálně statisíce zákazníků, mají rozsáhlé portfolio všech možných produktů.

Tam by kontrola byla možná nejobtížnější, ale žádná z těchto společností si nedovolí jakkoli v tomto spekulovat. To si troufnu tvrdit. Potom tady máme takovou střední kategorie, kam bych možná řadil společnosti Centropol, MND apod., kde také se bavíme o vyšších desítkách zákazníků.

A potom je skupina méně než 40-50 tisíc zákazníků, což je zbytek trhu. Ale jsou tady i dodavatelé, kteří mají opravdu nízké desítky zákazníků. U menších dodavatelů možná hrozí riziko, kontrola je velmi primitivní.

Mají většinou jenom jeden nákupní kontrakt s jednou protistranou, přes který nakupují veškeré dodávky energií pro celé portfolio. Energetický regulační úřad v rámci měsíčního sběru dat se může soustředit na tyto subjekty a zabránit tomu, aby bylo toho mechanismus zneužito.

Když vrcholila loni v létě a na podzim energetická krize a ceny na burzách vystřelily vysoko, Lipská energetická burza, potažmo její odnož v Praze se staly jedním hlavním viníkem toho, že ceny příliš rostou. Chystá se něco na evropské úrovni? Aby se třeba neopakovala situace, kdy by opět došlo k nějakým turbulencím na trzích, že budou obrovské výkyvy jako 1000 euro za elektřinu?
Diskuse zatím probíhají, pokud jde o elektřinu. Nepřímo byla elektřina zregulována také tím, že se stanovila maximální cena, strop plynu. Čímž je sledováno i to, aby nám nestoupla volatilita nebo nedocházelo k výkyvům v elektřině. Nicméně debatuje se dále o celkovém redesignu trhu s elektřinou.

Evropská komise zveřejnila v uplynulých dnech dokument, ke kterému je možné zasílat názory do 13. února. Tuším, že komise chce v měsíci březnu představit nějaké ucelenější myšlenky, jak redesignovat trh.

Co vám přijde klíčové v návrhu? Co by byla největší změna?
Myslím si, že to je celková renesance dlouhodobých kontraktů. Jenom proto, že všechna evropská energetická legislativa, která byla implementována v posledních letech, do jisté míry zapovídala nebo upozaďovala dlouhodobé kontrakty s tím, že to je element, který nepřispívá fungování evropského trhu.

Tlak byl na to, aby se všechno přesouvalo na denní a vnitrodenní bázi. Všechno záviselo to na okamžitých nákladech, umožnilo to i absorbovat obnovitelné zdroje ve větší míře. Nicméně už před pár lety se začala rodit odnož tzv. PPA kontraktů (Power purchase agreement) mezi zákazníky a výrobci hlavně v oblasti obnovitelných zdrojů.

ČEZ letos odvede státu z daní, odvodů a dividendy přes 100 miliard korun

Číst článek

V mnoha státech skončila podpůrná schémata pro obnovitelné zdroje. I díky tlaku na celkové úspory emisí a ESG politiku se řada velkých koncernů začala obracet přímo na developery a producenty s tím, že pokud pro ně postaví větrnou farmu nebo sluneční elektrárnu, takže od nich vykoupí veškerou produkci.

Fenomén PPA kontraktů nebo tzv. kontraktu diference, které fungují velmi podobně, by měl zajistit stabilní investice v energetice tak, aby byl odpovídající výkon proti požadované spotřebě. Z mého pohledu je to asi největší posun v tom, že se připouští, že bude koexistence dlouhodobých kontraktů vedle stále ještě preferovaného krátkodobého trhu.

Jana Klímová, vik Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít