Pokud budeme ceny pohonných hmot zkreslovat politickými zásahy, je to lhaní spotřebitelům, říká ekonom Aleš Rod

Matěj Skalický mluví s ekonomem Alešem Rodem z Centra ekonomických a tržních analýz.

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

15. 3. 2022 | Praha

Benzín a nafta nad zlato - kvůli válce na Ukrajině pohonné hmoty zdražily tak, že jejich ceny musela řešit dokonce česká vláda. Navrhla sadu opatřeni, která mají motoristům trochu ulevit. Pomůže to? A kam až mohou ceny vyrůst? Otázky pro ekonoma Alese Roda z Centra ekonomických a tržních analýz.

Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Tomáš Černý
Rešerše: Ondřej Franta
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Pohonné hmoty jsou nejdražší v historii. Ukazují to data společnosti CCS. Nová maxima překonala dosavadní rekordy ze září 2012. (ČRo 3.3. 2022)“

„Podle analytiků se mohou ceny v dalších dnech přiblížit až k padesáti korunám. Rekordní ceny nafty a benzinu tak ohrožují tuzemské dopravce. (ČRo 6.3. 2022)“

„Vláda představila opatření, která by podle ní měla zastavit další zdražování paliva. Jde o zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun, usiluje taky o ukončení povinného přidávání biosložky do nafty. (ČRo 10.3.) “

„Ale jezdit se musí, to se nedá nic dělat, že jo. Musíme se přizpůsobit, jak říkal ten Síkela, ten ministr, musíme to vydržet. (ČRo 11.3.2022)“

Jak je možné, že ceny nafty a benzinu v posledních týdnech tak výrazně vzrostly, přestože ruská ropa do Evropy stále proudí. Je to prostě reakce trhu na obavy z toho, co se teď děje na Ukrajině?
Je to kombinace několika důvodů, konkrétně pěti důvodů. První důvod je růst cen ropy, protože ropa z burzy v Amsterdamu zdražuje. Je to reakce na nejistotu a spekulace. Připomeňme, že se taková cena ropy Brent za poslední měsíc více než zdvojnásobila z nějakých 60 dolarů na barel na 120 dolarů na barel. Komoditní burza funguje trošku jinak než akciová burza, protože když na té burze obchodujete, tak si nekupujete podíl v nějaké firmě, ale sázíte, spekulujete na pokles nebo růst toho aktiva. Druhým tím důvodem je měnový kurz. Ceny ropy a těch ropných produktů jsou kótovány v dolarech. A připomeňme, že za poslední měsíc koruna vůči dolaru oslabila o 10 procent, což má významný vliv. Je třeba zase říci, že ČNB zahájila intervence na posilování koruny, takže v příštích dnech nebo týdnech bychom měli vidět pozitivní trend na tomto důvodu. Ale do těch současných cen se nepochybně promítl.

„Centrální banka na svých stránkách uvedla, že má v mezinárodním srovnání vysoké devizové rezervy, které může v takto výjimečné situaci využít. (ČRo 4.3.2022)“

„Ten smysl je jednoduchý, my prostě nemůžeme připustit to, aby koruna dramaticky oslabovala...(Jiří Rusnok pro ČT  4.3.2022)“

Jiří Rusnok (guvernér ČNB)

Třetí důvod jsou okolnosti na straně nabídky. Právě probíhá odstávka plánovaná v rafinérii v Bratislavě. Je chystaná poměrně velká odstávka v rafinérii v Kralupech mezi 15. březnem a 18. dubnem. Ty jsou každý rok jsou standardní, ale teď to může mít negativní dopad na cenu, protože zkrátka přichází v ten nejméně vhodný moment. 

Čtvrtým důvodem je panika. Některé čerpací stanice reportují čtyřnásobnou nejvyšší výtoč než normálně, což je velmi dramatické. 

„Včera jsem nemoh natankovat. To bych tu byl do půlnoci. - Zkoušel jste už včera tedy? - Nó, to byla hrozná fronta. (ČRo 5.3. 2022)“

„Kvůli levnějším pohonným hmotám i potravinám jezdí podle celní správy za hranice čím dál víc lidí. Například v minulých dnech byl zájem o levnější naftu tak velký, že tamním čerpacím stanicím došly zásoby. (ČRo 21.2.2022)“

Pro ně to potom znamená, že buď musí zvýšit ceny, aby nezůstaly na suchu takříkajíc, anebo musí ty dodávky dovážet spotově. To znamená mimořádně někam volat, objednávat si mimořádné zavážky, které jsou samozřejmě za ty stávající vysoké ceny a to tlačí cenu nahoru. 

Zde důležité si uvědomit, že pro čerpací stanici je prodej pohonných hmot velmi důležitým, ale nikoliv jediným zdrojem financí, protože pro posluchače můžeme říci, že když si zajedou koupit na čerpací stanici naftu nebo benzin za 500 korun a k tomu si dají cappuccino za 50 korun. Tak ta marže, kterou bude mít majitel čerpací stanice na těchto dvou nákupech, bude podobná. Pro ně je tedy důležité, aby ta čerpací stanice fungovala, umožňovala generovat i ty prostředky z těch nákupů jiného zboží než pohonných hmot. 

No a konečně ten pátý důvod je nasnadě, je to nejistota. Politický tlak na omezení dodávek ruské ropy způsobuje přetlačovanou o ropu neruskou. Je zde velká nejistota, co se bude dít v následujících týdnech nebo měsících. Někteří zahraniční dodavatelé zkracují dodávky ropných produktů nejen na český trh, což je zkrátka problém, který tlačí cenu nahoru. 

Takže abych to shrnul, kdybyste se mě v běžné době zeptal, jaké důvody můžou nastat pro to, aby skokově zdražily pohonné hmoty, tak já bych vám teoreticky takto vyjmenovával, řekněme, jako sedm, osm, deset důvodů. A my jsme svědky toho, že teď platí pět z nich najednou.

Když si vezmeme celý ten distribuční řetězec, tedy od té těžby ropy až po pumpaře až po čerpací stanici, to znamená, ty vyšší ceny vznikají na všech těch článcích v tuto chvíli?
Já si malinko otevřu takovou přednášku velmi stručnou a vysvětlím, jak se ta cena formuje. Na konci je takzvaná totemová cena, což je ta cena, kterou vidíme na čerpací stanici na tom totemu a často se rozhodujeme, jestli na ni zamíříme nebo ne. 

Ta cena se skládá samozřejmě z ceny komodity. Potom je tam marže rafinérie za to, že tu ropu zpracuje, vyrobí z ní pro hmotu. Přidává se k tomu takzvaná inland premium, což je složka, která v jednoduchosti řečeno udává vzdálenost mezi přístavem nebo mezi tím těžebním místem a tím místem zpracování. Čím déle tu ropu musíte dovážet, ať už ropovodem nebo jinak, tak tím je ta inland premium větší. Potom je tam následně marže za skladování a prodej té pohonné hmoty, myšleno velkoobchodní prodej. 

K tomu se musí připočíst spotřební daň. Když uvolňujete pohonnou hmotu z daňového skladu, tak na jeden litr motorové nafty přičítáte spotřební daň 9, 95 korun za litr, na benzin 12,84 koruny za litr. Následně to dopravíte na tu čerpací stanici. Čerpací stanice si k tomu přirazí vlastní marži, případně marži poskytovatelů karet a pro neplátce DPH ještě připočte DPH. A to je tato ta nová cena. 

Takže my vidíme, že to skutečně není tak, že seněkde se objeví ropa a ta se dostane k čerpací stanici. Ale ten řetězec je poměrně dlouhý. Samozřejmě každý v tom řetězci počítá, myslí hlavně na sebe a velmi často jsou ty čerpací stanice tím posledním článkem, který s tou cenou může něco dělat, protože když se podíváme na ten trh, tak můžeme říci, že průměrná marže čerpací stanice je dlouhodobě mezi jeden a půl korunou až dvěma korunami na litr. Samozřejmě jsou tam nějaké výkyvy. Některé ty čerpací stanice jsou na lukrativních místech, takže ta pohonná hmota je tam dlouhodobě dražší. Některé ty čerpací stanice zase bojují na tom podkomínovém trhu s konkurencí. To znamená, nemohou si ty ceny nastavovat tak, jak chtějí, ale musí se dívat prostě do toho okolí. 

A to platí i v tuto chvíli, když máme naftu, benzin za zhruba 50 korun, tak ta marže je skutečně jen třeba kolem dvou korun průměrně?
Průměrně to tak vychází. Máte období, kdy ta marže je větší, máte období, kdy ta marže je nižší, protože ta čerpací stanice se rozhoduje následovně. Když rostou ceny, a je předpoklad, že ty ceny porostou, tak oni musí ty své zásobníky nebo nádrže doplňovat jako po okraj, protože chtějí samozřejmě prodávat co nejdýl tu cenu jako levnější než ty dražší. Naopak, když ty ceny klesají, tak velmi často doplňují ty nádrže jen prostě zčásti protože čekají na to, až jim někdo zaveze zase další den nebo za dva dny tu levnější pohonnou hmotu. 

Ještě bych zdůraznil, že jsem zachytil velmi často tu debatu, že prostě čerpací stanice má kapacitu na několik týdnů nebo na několik měsíců na uskladnění pohonných hmot pro tu čerpací stanici, což není pravda. Ty velké čerpací stanice zaváží pohonné hmoty klidně i několikrát denně, ty malé čerpací stanice jednou za dva, za tři dny, někdo jednou týdně, ale skutečně je to tak, že těch pohonných hmot tam není zase tolik a vy logicky nečekáte na suchou nádrž, ale doplňujete průběžně. 

„Čerpací stanice zase tak velké zásoby nemají. Na některé čerpací stanice dojíždí cisterna až několikrát denně, to jsou ty větší nebo velké čerpací stanice, a na ty menší na venkově třeba jednou za tři dny (ČRo, Ranní interview, 10.3.2022)“

Ivan Indráček (předseda představenstva Unie nezávislých petrolejářů)

A ještě bych k tomu uvedl, že ty čerpací stanice musí při těch svých prodejích pracovat i s tím argumentem toho, jak se naceňuje, protože dnes je na trhu úzus, že vlastně ty zavážky v tom daném týdnu se zúčtovávají průměrnými cenami za daný týden. Jinými slovy, když vám někdo na vaši čerpací stanici přiveze cenu ve čtvrtek, tak ta cena za ten daný týden se bude určovat podle tý čtvrteční zavážky. Ale vy v pondělí, v úterý a ve středu prodáváte za ceny, které v podstatě ještě jako neznáte, na ten daný týden, takže to samozřejmě zvyšuje tu rizikovou averzi těch majitelů čerpacích stanic s tím, že pokud není úplně jasný signál, že ty ceny půjdou dramaticky dolů, tak prostě jsou opatrní.   

Když se teď podíváme na ty ceny detailněji a vezměme si nějakou tu referenční cenu padesát korun za benzín, padesát korun za naftu - kolik z toho tvoří daně, kolik marže, kolik ta samotná pohonná hmota, jestli to jde vyčíslit?
Jde to vyčíslit. Je tam jedno specifikum a to je, že spotřební daň jak na naftu, tak na motorový benzin je daná fixně. To znamená, ta se nemění, čímž pádem dochází k tomu, že když na totemu zdražují pohonné hmoty, tak absolutně roste ten daňový podíl, ale relativně klesá. Já to vysvětlím na příkladu. Pokud bude motorová nafta stát padesát korun, tak spotřební daň je 9,95 korun za litr. DPH, nějakých 8,68 korun za litr a zbytek - to znamená 31,37 koruny - tvoří komodita, distribuce a marže. Říkali jsme si, že zhruba ty dvě koruny z toho jsou v průměru marže čerpací stanice. 

Takže 29 korun je ten zbytek? 
Takže 29 korun je ten zbytek. Daňová zátěž na těch 50 korunách je 37,26 procent. Kdyby motorová nafta stála 30 korun, tak ta spotřební daň je stejná, to znamená 9,95., DPH je nižší 5,21. Cena komodity, distribuce a marže je poloviční, to znamená 14,84 a podíl daňové zátěže na ceně je 50,52. Takže tam vidíme vlastně to, jak díky té fixní spotřební dani nám s rostoucí cenou klesá ta relativní zátěž, která je vyjádřeno v korunách větší, ale relativně má menší podíl na té ceně. 

Tak a teď pojďme k tomu, jak proti těm rekordním cenám můžeme bojovat. Mluvilo se o tom, že by pomohlo třeba zastropování cen pohonných hmot, případně snížení spotřební daně nebo DPH. Mluvila o tom opozice. Dopravci varovali, že mohou růst ceny MHD jízdenek, že se prodraží cesty lidem mimo velká města a podobně. To znamená, sociální dopady mohou být nezanedbatelné. Neměl by tedy stát takto uměle nějakým způsobem zasáhnout, aby těmto dopadům předešel?

Já si myslím, že je to politické rozhodnutí, ale z pohledu ekonoma nedává to rozhodnutí smysl. Když si vezmeme, že v průměrném měsíci se v České republice spotřebuje zhruba 500 milionů litrů nafty za jeden měsíc, u benzinu je to méně tedy, ale jsou to obrovská čísla. Tak si můžeme jednoduše vynásobit, jakou podporu bychom museli na ten litr nafty dát, abychom to snížili z těch třeba padesáti korun na těch 35, což je číslo, kterého z nějakého důvodu se objevuje jako to ideální číslo pro cenu pohonných hmot. 

Je to problematické hned z několika důvodů. Za prvé cena je dlouhodobě utvářena vstupy, které jsou pro nás hlavní a neřiditelné. A to je cena ropy a k tomu ten měnový kurs. S tím nic neuděláme. Tedy opravdu musíme čekat na to, jak se situace vyvine, případně reagovat až v tom delším období. Ale byť tady ta panika vzrostla hrozně rychle a ta situace na Ukrajině je samozřejmě šílená každou hodinou, tak stále to trvá čtrnáct dní.

Když se podíváme na ty daňové změny, které byly navrhovány, taková ta tvrdší opatření, tak s nimi jsou spojené čtyři problémy. První problém - trvá poměrně dlouho, než se přijmou, než to projde legislativním procesem. Může se stát, že bude po krizi, že ceny ropy půjdou dolů a my pak budeme čekat, co s tím uděláme, jestli to nějak vrátíme. 

Druhý problém je, že trvá poměrně dlouho, než se ty ceny projeví na tom trhu. To není tak, že by se projevily ze dne na den. 

Třetí důvod je, že vytvářejí distorze, a zatínají sekeru do veřejných financí ve prospěch těch, který jezdí autem, a tím je dotují. Čím víc jezdíte autem za dotovanou cenu, tím více vás dotuje váš soused, který auto nemá a sedá každý den ráno do MHD.  

No a čtvrtý problém je, že zkreslují signály, protože ta vysoká cena ukazuje, že se něco děje. Zkrátka, že my se musíme chovat jinak, když barel ropy stojí 120 dolarů, než když stojí 20 dolarů. A pokud budeme uměle tento signál zkreslovat, já bych se nebál říci, že budeme lhát tomu spotřebiteli, no tak zkrátka se dostaneme do situace, kdy už třeba, pokud by to trvalo dlouho, nebudeme mít ve veřejných financích dostatek prostředků na ty úpravy. No a pak to bude znamenat velký náraz do zdi.

Ona se ani touto cestou česká vláda zatím nevydala. Tedy zatím rozhodla pouze o zrušení povinného přimíchávání biosložky a také o zrušení silniční daně pro auta do 12 tun. To jsou opatření, která mohou podle vás nějakým způsobem pomoct v tom snížit tu současnou historickou rekordní cenu za pohonné hmoty?
Nesníží tu cenu a já vysvětlím proč. K té biosložce: je to atraktivní téma, velmi zpolitizované,…  ale je třeba si uvědomit, že zrušení povinnosti se nerovná zákaz, protože výrobci pohonných hmot musejí snižovat emise, což můžete udělat levně a jednoduše, což je ta biosložka, anebo to nedělat vůbec. To znamená přimíchat tam ropu, která při současných cenách ještě ty pohonné hmoty prodraží a navíc tím porušujete zákon o snižování emisí. Anebo jít jinými cestami, například si nakupovat nějaké ekologické odpustky, což je také dražší. To zrušení povinnosti je problematické z toho důvodu, že vlastně dvakrát ukazuje, jak moc byl ten nápad na povinné přimíchávání biosložky špatný, protože byl špatný za prvé tím, že vznikl a za druhé tím, jak vznikl. A on totiž jasně nařídil výrobcům nejen to, čeho mají dosáhnout, ale také, jak toho mají dosáhnout. 

Takže se ten celý trh nastavil na přimíchávání biosložek. Přizpůsobili se tomu dodavatelé, odběratelé, zemědělci, všichni. A vlastně teď, když stojíme před tím problémem jako zrušíme to, tak nemáme alternativy. Protože kdyby hned na začátku stát řekl, my po vás chceme toto a udělejte si to, jak chcete, tak existuje předpoklad, že by těch cest, které by byly využívány, bylo více a pak mezi ním můžete flexibilně přecházet. Takto v podstatě to přimíchávání biosložky nemá alternativu. Já to neříkám proto, že bych toho byl zastánce. Naopak, ale jako nemohu se než pousmívat nad tím, jak velká očekávání někteří lidé, kteří třeba té problematice moc nerozumí, mají od tohoto opatření. 

No a úplně stručně k té silniční dani. Říkal jsem, že se v České republice měsíčně spotřebuje nějakých 500 milionů litrů nafty. Když to vynásobíme padesátikorunu za litr, tak dostaneme dvacet pět miliard korun spotřebitelských výdajů měsíčně plus mínus. No a na té silniční dani se ročně vybere šest miliard. To zrušení bylo jen pro auta do 12 tun, to znamená řádově jednotek miliard. Je to určitý impulz těm firmám, jak jim odlevit, ale je naprosto zanedbatelný.

No a co nápady na nějaká další opatření? Třeba fixní marže nebo dotování paliv pomocí třeba sociálních dávek? Mluvilo se o tom ve Francii.
Ty sociální dávky zase…politicky to zní hrozně hezky, ale já úplně dobře nevím, jak by to kdo chtěl provést, protože ta zásadní otázka zní, kdo to bude dostávat, jak prokážete neelastickou poptávku u toho adresáta té dávky. To znamená, jak mu dokážete, že on nemá jinou alternativu, než používat to auto, aby najel prostě sto kilometrů denně. Jak budete hlídat, že si nevezme peníze, ale nesedne k sousedovi do auta nebo nepojede emhádéčékem. Já nechci znít moc satiricky, ale prostě k tomu, abyste mohl tady to opatření zavádět, tak potřebujete severskou mentalitu, kde se stát neokrádá z principů, a potřebujete estonský nebo německý efektivní státní aparát. My máme českou náturu a českou byrokracii, takže k tomu, bych byl poměrně skeptický. K tomu zastropování marží nebo zastropování těch cen také, protože když se podíváme na to, za kolik jsou dnes velkoobchodní ceny bez DPH a marže čerpacích stanic, tak jsou vyšší, než je ten navrhovaný strop. To znamená, proč by čerpací stanice nakupovala a prodávala se ztrátou ve smyslu čím více prodávám, tím větší mám ztrátu, 

Tak prostě některé čerpací stanice by holt zavřely krám a přestaly by prodávat. A pak by se teprv projevila ta panika těch spotřebitelů, protože by se začalo říkat aha, už je to tady. Přesně, říkali nám, že se nic nestane, a podívejte se, co se stalo. Takže ten run na čerpací stanice by byl ještě větší. No a k tomu si ještě musíme připočíst fakt, že pokud by to mělo být nějakým způsobem dotované, těm provozovatelům čerpacích stanic, tak se nedoplatíme.

Vy jste tu mluvil o tom, že se musíme tak trochu jinak chovat, když ropa stojí 20 dolarů za barel, a zase jinak chovat, když stojí 150 dolarů za barel, že prostě nemůžeme jezdit asi stejně často a hodně, tak, jako jsme byli třeba v minulosti zvyklí, když ta ropa byla levnější. To stejné mimochodem říká ekonom Libor Dušek z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který také na Twitteru mimochodem napsal cituji, že snaha udržet nízké ceny a podpořit poptávku znamená, že posíláme víc peněz Putinovi na financování války. Konec citátu. Není tedy namístě podle vás brát ty vyšší ceny pohonných hmot současnosti alespoň do určité míry spíš jako příležitost, dejme tomu, než jako krizi, tak, jak se o ní teď mluví, nebo je to čistě jen nějaká falešná útěcha?
To, co Libor napsal je pravda. Já jsem o tom trošku mluvil. Ty ceny mají jednoznačnou úlohu v té signalizaci. Ony prostě nám říkají, že se něco děje. Buď velká poptávka, nebo že je malá nabídka nebo že oba ty faktory, to čeho jsme teď zrovna svědky. My nikdy nespustíme systémový změny, když budeme lidem lhát, pokud prostě tržní cena je 50 korun za litr a my jim budeme nalhávat, že je třicet, takže se nic neděje a že mohou jezdit tak, jak doteď byli zvyklí, tak nikdy ten systém nezměníte. Nikdy se nestane to, že prostě si začnete hlídat, že v autě jedete sám a váš soused v tom jede sám v tom autě do práce a druhý soused také sám. A že vy se můžete prostě možná domluvit spolu. Nikdy se nestane to, že budete intenzivněji využívat hromadnou dopravu. Nikdy se nestane to, že některé pro některé firmy i domácnosti to bude tak nákladově neudržitelné, že začnou skutečně přemýšlet o tom, jak optimalizovat ten svůj energetický mix a tu spotřebu. To jsou prostě pozitivní signály, které děláte na základě signalizace cen. 

Takže vaše rada je spíš než uměle zasahovat do těch cen, změnit životní styl?
V dlouhodobém měřítku nepochybně ano, to je nějaký trend, ke kterému asi všichni jako směřujeme, nebo jsme spíš jako dotlačováni různými regulacemi. Nicméně já si myslím, že tady jako opatření zajímavá jsou. Jednou z nich je to, které navrhla Hospodářská komora, která vlastně navrhla zaměřit se na podnik Čepro, který je jednak významným dodavatelem pohonných hmot na trh a zároveň provozuje 200 čerpacích stanic po celé České republice. A oni navrhovali prostě ať jde tato složka ovládaná státem příkladem, nastaví férové marže pro odběratele, nastaví férové marže pro spotřebitele na trhu. A ten počet těch čerpacích stanic 200 není tak malý a jsou rozprostřené po celé republice, takže mohou vytvářet určitý férový benchmark k tomu, jak by to oceňování těch pohonných hmot mohly vypadat. Tím by nám odpadl ten argument “majitelé čerpacích stanic jsou neférový a okrádají ná:, protože by bylo jasně vidět, že skutečně platí to, co jsem říkal, a sice, že v dlouhodobém horizontu je ta marže čerpacích stanic kolem dvou korun na litr.

Prostě by se drželi nějaké ustálené hranice? 
Drželi by se nějaké ustálené hranice. Ano. V Česku máte nějakých 4 000 čerpacích stanic. Ten trh je velmi konkurenční. Lidé jsou někdy až jako neracionálně senzitivní na tu cenu. To znamená, kolují vtipy o tom, že někdo jede přes celé město, aby si v supermarketu koupil o dvě koruny levnější mléko, tak spotřebitelé u pohonných hmot reagují velmi podobně. Ty informace o těch levnějších pohonných hmotách se rozkřiknou. 

„Naopak nejdražší čerpací stanice ve městě, která je od té nejlevnější vzdálená jenom půl kilometru, tak nabízí naftu o téměř pět korun dráž. (Čro 5.3.2022)“

Určitě máte takové zkušenosti, že si předáváte s kolegy je nebo přáteli rady, kde to zrovna kolik stojí a kde to je super výhodné. No a to by na ten trh mělo podle mě mnohem větší dopad než nějaké drakonické regulace, které je otázkou stejně, jak je dokážeme dobře ohlídat.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, ceny pohonných hmot, ekonom