Česku hrozí spirála chudoby. Vláda se k tomu musí postavit čelem, vybízejí ekonomky

Počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z asi devíti až deseti procent během roku 2021 na 16 procent. To vyplývá z projektu PAQ Research a Českého rozhlasu Život k nezaplacení. Bavíme se tedy o zhruba šestině lidí v této republice pod hranicí chudoby. Jak moc je to číslo, těch šestnáct procent, alarmující?
Fialová: Těch 16 procent nám v podstatě říká, jaký je podíl českých domácností nyní, které si ze svých příjmů nedovedou pokrýt spotřební koš, který si mohli koupit v roce 2019. Samozřejmě, že to číslo má informaci, která je podstatná. Je skvělé, že máme aktuální data. Mně se ten výzkum moc líbí. Myslím si, že ta data jsou relevantní i z politického hlediska, nicméně není to úplně ten ukazatel, který publikuje Český statistický úřad a může tam být určité zkreslení, které právě je dané tím, že počet domácností je poměrně malý.

Nicméně to číslo je určitě alarmující, protože je zjevné, že zde existuje velká část domácností, jejichž životní standard byl výrazně negativně zasažen cenovým vývojem, které opravdu jsou nuceny omezovat svoje výdaje, šetřit - a to i v takových položkách, jako jsou bydlení nebo jídlo, což jsou základní potřeby, kde to šetření samozřejmě je velice bolestivé. V tomto směru je samozřejmě alarmující a je potřeba na něj nějakým způsobem reagovat.

No a můžeme tedy říct, co je pro lidi v tuto chvíli nejdražší - pro ty lidi, kteří jsou ohroženi chudobou. Co je ten největší problém v tuto chvíli?
Fialová: Podle posledních dat, které publikoval Český statistický úřad, je určitě nejzásadnější položkou, která ohrožuje životní standard českých domácností s těmi nejnižšími příjmy, právě bydlení, kde došlo k velkým růstům energií, rostou nájmy, rostou náklady také samozřejmě na hypotéky a to zasahuje každou domácnost. A vzhledem k tomu, že ty nejchudší domácnosti vydávají za ty základní potřeby, jako je bydlení, jako je jídlo, největší část svého rozpočtu, tak samozřejmě pro tyto domácnosti je to největší problém.

A o jakých domácnostech se vlastně bavíme? Jsou to nejčastěji matky samoživitelky, senioři?
Mysíková: Mezi nejvíce ohrožené skupiny obyvatel příjmovou chudobou patří důchodci, zejména v případě, pokud žijí sami. Pokud žijí ve dvojici, tak oni se zpravidla těmi svými příjmy nad tu příjmovou hranici dostanou. Ty důchody se často shromažďují okolo té hranice chudoby. Takže sice je určitá část důchodců, která je pod hranicí chudoby - u těch jednotlivců je to asi 30 procent - ale dalších zhruba dvojnásobek je těsně nad tou hranicí chudoby. Ta hranice chudoby je 60 procent mediánu. A kdybychom se podívali, kolik je nad hranicí do 70 procent mediánu, tak je tam zhruba další stejné množství těch důchodců. Mezi těmi důchodci jsou to zejména důchodkyně ženy a my jsme třeba byli i v situaci kolem roku 2018, kdy průměrné důchody byly dokonce nižší, než byla hranice chudoby.

A do té doby průměrný důchod se pohyboval mírně nad hranicí chudoby, takže ta samotná míra chudoby důchodců nebyla tak vysoká, jak bychom si dlouhodobě mysleli. A kolem toho roku 2018, kdy průměrný důchod dokonce klesl pod tu hranici, tak v tom roce už došlo k nějakému výraznějšímu nárůstu příjmové chudoby. A teď ten poslední vývoj už ukazuje vysoká čísla relativně. No a je to tedy zejména situace těch důchodců, kteří žijí sami.

Našich babiček nejčastěji tedy. 

Vy jste několikrát zmínila hranici chudoby. Kde je v Česku hranice chudoby? Jak se to měří vůbec?
Měří se to tak, že se vezmu celkové příjmy domácností, ty se upraví o složení domácností, co se týče počtu členů, z toho se pak odhodí medián. Medián je hodnota, která kdybychom příjmy domácností seřadili od nejmenšího po nejvyšší, tak by to byla prostřední hodnota, střední situace těch domácností. Z toho se vezme 60 procent a to je tedy ta hranice chudoby. A ta v roce 2021 byla 14 000 korun měsíčně.

Každému desátému Čechovi zbyde po zaplacení bydlení a jídla stokoruna na den. Máme nějaké srovnání, jak to je v sousedních státech?
Mysíková: Toto srovnání nemáme, v tomto je právě ten současný průzkum jedinečný, takže ani já teda osobně nevím o žádném zahraničním, byť menším, aktuálním šetřením, které by nám dávalo srovnatelné údaje. 

A obecně s tou příjmovou chudobou. Jak na tom Česko je v porovnání se Slovenskem, Rakouskem, Německem, Polskem?
Mysíková: Ono tím, jak je ten ukazatel odvozený od toho mediánu, tak to patří do skupiny, které se říká relativní ukazatele. To znamená, že to srovnává ty příjmy v zemi relativně vůči nějakému standardu, který má být těch 60 procent toho mediánu. Ale ten ukazatel vlastně neříká, v jakých zemích ta hranice chudoby, jaký představuje životní standard. My máme ten ukazatel stabilně nejnižší.

Ale to neznamená, že máme nejmíň chudých lidí, nebo že naše životní úroveň je vyšší než v ostatních zemích. Říká to v podstatě jen to, že máme relativně malou nerovnost příjmů v té spodní části populace. 

Já se ještě vrátím k té předchozí otázce. Když jsme se bavili o tom, kdo je nejčastěji v České republice ohrožen chudobou, tak jsem se doptával, jestli jsou to třeba vyloučené lokality. Obecně, když bychom to měli regionálně popsat, jsou velké rozdíly mezi tím, jestli se bavíme o chudobě na Karvinsku anebo ve Středočeském kraji. Je to zásadně rozlišitelné?
Fialová: Ty rozdíly jsou poměrně zásadní. Když se podíváme třeba na situaci v Praze, která má nejvyšší mzdovou hladinu, ty příjmy lidí jsou v celorepublikovém srovnání nejvyšší a srovnáme to třeba s regionem Severozápad - což je Ústí, Karlovy Vary - tak tam jsou dlouhodobě mzdy velice nízké, nejnižší v celé České republice. A z toho potom vyplývají i rozdíly v té míře chudoby, která je hranice chudoby nastavena jednotně pro celou republiku. Takže v Praze například byla míra chudoby v roce 2019 kolem pěti procent a v tom regionu Severozápad to bylo 17 procent. 

No nejvíc teď šetří Češi na spotřebních výdajích, na kultuře, na návštěvách restaurací, dokonce také na potravinách. Jak je to může mít důsledky? 
Fialová: V podstatě všechny tyto oblasti, které jste teď vyjmenoval, byly zasaženy už při COVIDu, kdy lidé v podstatě neměli možnost utrácet v restauracích, za dovolené, seděli doma. A teď ta situace pro řadu domácností pokračuje s tím, že to není tím, že by nemohli, ale že na to nemají. Samozřejmě, že potom se objevuje sociální vyloučení těch nejchudších lidí, oni vidí, že nemají možnost dosáhnout na nějaký standard, který je v České republice dostupný řadě ostatních skupin obyvatel. Může to samozřejmě mít důsledky psychologické, ale i závažné sociální důsledky. A může se odrážet i ve zvýšeném napětí ve společnosti, pocitu sociální soudržnosti anebo může vést i k nějaké politické polarizaci, kdy lidé se snaží tedy hledat nějaká řešení a potom se přiklánět ke stranám, které jim ta jednoduchá řešení nabízejí.

Takže v tomto směru je nepochybně strašně důležité, aby současná vláda se k tomuto problému těch nejchudších skupin postavila čelem, aby opravdu tito lidé měli jistotu, že v tom problému nezůstanou sami, že jim stát pomůže pokrýt alespoň ty základní potřeby a že tedy ta příjmová nebo ta životní situace těch nejchudších obyvatel se nestane nějakým vážným dlouhodobým sociálním problémem. 

Fialová: Je tedy důležité jednak cílit tu pomoc na ty nejchudší skupiny obyvatel a zároveň je také důležité zajistit to, že pokud už někdo do té chudoby propadne, tak že ti lidé v té chudobě nebudou zůstávat dlouhodobě. Nastavit ty mechanismy pro to, aby lidé měli možnost se z té svojí špatné životní situace dostat.

Aby to nebyla nějaká spirála chudoby. 
Fialová: Přesně tak, protože tady existuje i mezigenerační přenos chudoby, kdy ty špatné životní podmínky se vlastně odrazí třeba i ve vzdělání dětí. Děti z chudších rodin mají horší výsledky ve vzdělávání, horší šanci dosáhnout nějakého vyššího vzdělání, což potom samozřejmě vede k tomu, že mají možnost dosáhnout na nějaké horší zaměstnání - a potom v pozdějším životě mají samozřejmě nižší příjmy a ta situace vlastně se takto replikuje.

A to není jenom individuální problém těch dětí samozřejmě nebo těch celých chudých rodin, ale to je celospolečenský problém, kdy celá společnost tratí na tom, že talentované děti z chudých domácností nemají možnost dosáhnout výsledků, na které by měly, kdyby se narodily v jiné rodině.

Vy jste mluvila o tom, že by vláda se měla k tomu postavit čelem a pomáhat. Tak je takovou pomocí ten tolik diskutovaný jednorázový příspěvek na dítě pět tisíc korun?
Fialová: To není úplně ten typ pomoci, který já jsem měla na mysli. Je to určitá forma pomoci, ale je to pomoc zaprvé jednorázová. A my vidíme, že ten problém, který tady máme, je dlouhodobý. Ty ceny rostou už několik měsíců. Do budoucna se dá očekávat, že ten růst bude pokračovat a ty rodiny čelí zvýšeným výdajům dlouhodobě, takže jednorázový příspěvek 5000 jistě využijí, ale nedá se mluvit o tom, že by jim to dlouhodobě vytrhlo trn z paty.

Takže první problém si myslím, že je ta jednorázovost a druhý problém tohoto příspěvku je to, že to necílí jenom na ty nejchudší rodiny. Takže místo toho, abychom my nějak masivně podpořili ty, kteří to opravdu potřebují, tak tu pomoc rozmělňujeme i rodinám, které si ještě v současné situaci dovedou pomoct sami, protože mají nějaké úspory anebo jsou schopné šetřit na výdajích, které jsou zbytné - nějaké luxusní statky, rekreace. Není to nic, co by je existenčně ohrožovalo. Takže tato pomoc se rozmělňuje i rodinám, které to až tak nepotřebují v situaci, kdy už nyní stát hospodaří v ohromném deficitu, máme tady enormně rostoucí zadlužení, tak já si myslím, že ta pomoc by měla být cílená na ty nejchudší, ale měla by být výrazně větší. 

A jaká tedy?
Fialová: Nedovedu vám to takto vyčíslit, ale měla by být taková, aby rodiny zasažené nebo domácnosti neměly problém pokrývat svoje základní existenční potřeby.

Moje otázka směřovala k tomu, jestli to mají být nějaké úpravy dávek a podobně. 
Samozřejmě, že úprava dávek se nabízí. Došlo k růstu životního a existenčního minima, který ale nebyl až tak výrazný. Pokud se podíváme na to, jakým tempem ty ceny rostou. 

Fialová: Máme tady také přídavky na děti, které v podstatě jsou chudinskou dávkou, která je cílená, se kterou by se dalo jistě nějak pracovat. Máme tedy příspěvky na bydlení, které ale využívá pouze malý počet domácností, které na ni mají nárok. 

Takže já si myslím, že těch způsobů, jak těm rodinám pomoci, zde ještě existuje více.

Zmiňovala jste příspěvky na bydlení a ten velmi malý zájem. Jsou to čtyři procenta populace. Přitom ten nárok by na ni měla až čtvrtina Čechů. V Česku je rekordní inflace. Dvouciferná, nejvyšší za posledních téměř 30 let. Dosahuje podle těch posledních údajů, které máme k dispozici, asi 14 procent. Co to může v dlouhodobém měřítku způsobit?
Fialová: Osobně si myslím, že tedy inflace ještě do budoucna je problém, se kterým se tu potýkat budeme. Můžeme doufat, že to nebude nějaký dlouhodobý problém, ale v tomto směru bych se do nějakých predikcí tedy nepouštěla. Samozřejmě, že v dlouhodobém hledisku inflace způsobuje propad reálných příjmů obyvatel, to znamená reálné chudnutí. Úspory ztrácí hodnotu, můžou také narůstat náklady na obsluhu dluhu nebo neschopnost splácet úvěry hypotéky a s tím může souviset i nárůst exekucí. Zároveň tedy ale klesá reálná úroková sazba, takže pro lidi, kteří na to mají, je v podstatě levnější brát si úvěry, zadlužit se, než spořit, protože motivace spořit v takové situaci je samozřejmě nízká.

Já si myslím, že v dlouhodobém hledisku ten pokles těch reálných příjmů a související pokles té reálné životní úrovně je věc, se kterou se v průměru, celkově, česká společnost dovede vyrovnat, protože my jsme v posledních letech tady měli ekonomické podmínky velice příznivé. Životní úroveň obyvatel rostla. V mezinárodním hledisku v České republice si myslím, že se vůbec nežije špatně. Takže celkově si myslím, že pokud teď má přijít pár let, kdy se budeme muset nějakým způsobem omezit v souvislosti s tím, že tedy ten negativní vývoj je spojen s ruskou agresí na Ukrajině, a když vidíme, jaké věci se dějí tam, tak já si myslím, že to, že my se uskromníme celkově, je cena, která je přijatelná. Problém je, že samozřejmě narůstají nerovnosti a ta cena, kterou platí jedna skupina obyvatel, je úplně jiná než cena, kterou platí třeba ty nejchudší.

Zvětšuje se ta propast mezi bohatými a chudými. 
Fialová: Přesně tak. A to, že celkově ta společnost to unese, ale neznamená, že jsou schopné to samy o sobě unést jednotlivé skupiny obyvatel. Opravdu ti nejchudší, ty nejnižší příjmové kategorie, jsou zasaženy naprosto zásadně a z hlediska těch dlouhodobých dopadů je naprosto zásadní, do jaké míry my budeme jako společnost, jako stát schopní se vyrovnat právě s tím dopadem na ty nejvíce zasažené skupiny.