Zelenina zlevní v květnu, tvrdí ekonom. Na ceny před ruskou invazí se ale už nevrátí

Jak moc zdražilo jídlo v Česku a proč je tak drahé?
Faktorů je celá řada. Nejprve k první otázce: proč tak zdražilo? Protože rostou ceny vstupů. Trhy jsou rozkolísané, máme za dveřmi válečný konflikt a jídlo za loňský rok zdražilo přes 20 procent. Samozřejmě záleží od druhu potraviny, nejvíce se nám utrhla z řetězu vejce, ta se nepochybně budou stabilizovat, a cukr, u kterého také v průběhu několika měsíců očekávám výraznou korekci.

Pojďme si říct na konkrétních příkladech ty cenové pohyby, to znamená, říkáte vajíčka a cukr. O pětinu v globále za loňský rok rostly ceny...
Je to spíš 25 procent, nebo velice podobná hodnota. Co se týká cukru a vajec, tam to bylo takřka o 100 procent, opravdu o hodně. Ale jak říkám, očekávám, že v následujících měsících to poleze dolu a cena se bude korigovat.

To znamená, že když deset vajec stálo loni třeba 60 korun, tak teď...
60 korun loni určitě nestála, respektive ne na začátku roku...

Třeba z volného chovu.
To už zase záleží, bereme spíš nějakou průměrnou statistickou cenu. Samozřejmě bio vejce z chovu na podestýlce jsou výrazně dražší. Ale nějaká, řekněme vejce mainstreamová, která kupuje většina spotřebitelů včetně mě, stála nějaké 4 koruny, 3 koruny 50 haléřů nebo něco takového, a teď se to vyšplhalo až k sedmi korunám za jedno vajíčko.

U cukru to bylo podobné, to znamená zase skoro stoprocentní zdražení? 
Myslím, že Český statistický úřad vykazuje asi devadesát pět procent nárůstu.

Papriky teď stojí asi 200 korun za kilo, ale je únor...
Papriky jsou něco trochu jiného, je únor, je to sezónní zboží. V paprikách samozřejmě soběstační nejsme, není to třeba jako u cukru nebo, řekněme u vajec, tam ta soběstačnost je. U vajec tedy není na stech procentech, je někde na úrovni kolem možná osmdesáti. Ale pro papriky prostě nemáme podmínky, u nás se musí pěstovat zejména v nějakých sklenících nebo v něčem takovém, takže jsme závislí svým způsobem na dovozu. I to může hrát jistou roli, ale také během několika měsíců očekávám, že se trhy stabilizují.

Možná ty ceny vyšponovaly i drahé energie, ne? Protože jak říkáte, musí se pěstovat ve sklenících, tak to něco stojí. Teplo, světlo...
Drahé vstupy, ale taky chemikálie, třeba toto se poměrně výrazně chemicky ošetřuje. My ekonomové tomu říkáme, že je to takzvaná intenzivní výroba, že máte poměrně velké množství vstupů, ale na konci výrobního procesu je také poměrně intenzivní výnos, takže toto tam hraje také svoji roli.

Kdo nebo co tedy za růst těch cen může nejvíc? Kdybyste měl vybrat skutečně toho hlavního, nechci říkat úplně viníka... Ale ano, viníka.
To je zhruba jako kdybyste řekl, jestli je pro nás důležitější zemědělec, zpracovatel nebo obchodní článek. Je hrozně těžké ukázat na nějaký jeden článek, pokaždé je to trošičku někdo jiný, pokaždé je to trošku jinak. Třeba za cukr nepochybně mohou obchodní řetězce, tam se to opravdu utrhlo ze řetězu v tom smyslu, že teď se cukr nevyrábí, není žádná cukerná kampaň, cukrovary stojí, nebo spíš produkují něco jiného, takže tam je to jedna věc. Ale pak je tady celá řada dalších druhů potravin, kde se zdražuje napříč výrobkovou vertikálou, takže nelze ukázat na jeden článkem, určitě ne.

Přitom obchody upozorňují, že jejich ziskovost je jen do tří procent. 
Je to tak, ziskovost obchodního článku není přemrštěná. My jim rádi nasazujeme psí hlavu, protože je to v té celé výrobkové vertikále od zemědělce, nebo spíš ještě vstupů, co zemědělec nakupuje, až po konečného spotřebitele, ten vůbec nejsilnější a nejkoncentrovanější článek, to zcela nepochybně. Tvoří cenu jak pro nás spotřebitele, tak do značné míry i diktuje nebo tahá za delší provaz při vyjednávání o nákupu, zejména když se handrkuje s potravináři. Takže tím je celkem oprávněně i v hledáčku antimonopolního úřadu a podobně, ale nemyslím si, že zisky obchodního článku by byly přehnané. Zase my spotřebitelé buďme rádi, že obchodní řetězce tady existují, protože kdyby jich nebylo, tak to vidíme třeba teď u ceny piva v restauracích, jak šíleně zdražuje. Ale ten obchodní článek, tedy obchody, ekonomové tomu říkají takzvaně off-trade, vlastně distribuční kanál, tak u nich cena roste velice pomalu, což je plus k nám, směrem ke spotřebitelům.

K té cenotvorbě, ne že bych chtěl cokoli předjímat, ale přece jenom dominantní postavení určitých velkých hráčů na trhu, když se podíváte do jakékoli, ne přímo vesnice, ale třeba menšího města, kdy tam máte ty samé řetězce, které ještě navíc patří často jedné firmě v zahraničí, tak to přece nějakým způsobem může ovlivňovat, za kolik tam lidé nakupují...
Samozřejmě ovlivňovat můžou, ale i obchodní řetězce si musejí dávat pozor, aby nějakým způsobem nevyčnívaly, aby je neobtěžoval antimonopolní úřad. A hlavně, ono se to nezdá, ale i český trh je poměrně vysoce konkurenční, co se týká maloobchodu, takže si nemyslím, že by to tam bylo přehnané.

My můžeme jmenovat konkrétní řetězce, máte tu Kaufland, Lidl, to je jedna skupina. Penny, Billa, jedna skupina. A pak máte maloměsto, kde je třeba jenom Kaufland, Lidl, tak tam to ovládá jedna firma. 
To je sice pravda, ale když si do toho obchodu zajedete, tak tam mají v drtivé většině případů úplně stejné ceny jako tady v Praze, kde stojí Lidl, Penny, Billa a ještě, nevím, Albert na jedné křižovatce, každý na jednom rohu. Takže v tomto případě určitě svoje tržní postavení nezneužívají. Toto asi není úplně nejlepší příklad. 

Jak říkám, nechtěl jsem nějakým způsobem předjímat, ale ta otázka je podle mě nasnadě. 
Samozřejmě, tato otázka se nabízí. Oni zejména na nás spotřebitele zkoušejí různé poměrně agresivní obchodní praktiky, mají na to celou armádu různých marketingových odborníků. Jenom zalistováním do regálu, jestli to bude, nebo nebude ve výšce očí, tlačí na své dodavatele, kteří za tu službu zalistování nebo za umístění v regálu platí neskutečné peníze. Takže se může zdát, že jejich postavení je opravdu extrémně silné, ale já si myslím, že ne. Také jsou v konkurenčním prostředí.

Zpět k otázce, kdo nejvíc může za to, že ceny jsou tak vysoké. Vstupy rostly...
Vstupy jednoznačně...

Krmiva, dražší energie…
Ano. Určitě bych v globálu neřekl, že selhává tržní prostředí, to v žádném případě. Může to někdy dočasně vystřelit, jako třeba teď u cukru. Ale když si to přepočítáme, průměrný Čech sní za jeden den asi 100 gramů cukru, za den se to cenově promítá v naší peněžence řádově možná o desetníky nebo něco takového, takže neviďme za tím, že je to něco strašného, že nás to šíleně dusí. Trh půjde do rovnováhy. Obdobné to bylo donedávna, až do Vánoc, s cenou másla. Už po Vánocích byly signály, a teď jsem viděl máslo, že snad stálo někde v akci i 30 korun, takže bych zase naopak řekl, že teď je spíš na trhu přetlak.

To je zase otázka, jaké máslo, jaké kvality...
Myslím máslo, které se může nazývat máslem, takže musí mít aspoň 80 procent tuku. Většinou másla u nás mají 82 procent tuku a čtvrt kilogramu, toto beru jako máslo. Takže jednou je to tak, podruhé jinak. Agropotravinářský trh prostě má trošku nevýhodu, z mnoha důvodů je cenově poměrně dost volatilní, to znamená, že jednou je cena nízko, podruhé vysoko. Kdybych to přirovnal k nějakému jinému trhu, tak snad jedině trh s ropou je takto volatilní. Jeden rok stojí barel ropy 70 dolarů, druhý rok stojí 150. Přesně toto vykazují i agrární trhy. Čím my jsme dále od toho zemědělce, tedy přes prvovýrobu, obchodní článek ke spotřebiteli, tak se cenová volatilita přece jenom trošičku stírá.

Tolikrát omílaný cukr byl taky velkým tématem schůzky ministra zemědělství Zdeňka Nekuly z KDU-ČSL se zástupci svazů teď zkraje tohoto týdne. Pan ministr po schůzce řekl, že kvůli výraznému zdražení cukru na konci loňského roku podá podnět k antimonopolnímu úřadu. 

Co přesně se mu tedy nezdálo?
Nezdálo se mu, že cukr bezprecedentně vystřelil nahoru. Bylo po cukerné kampani, my navíc jako Česká republika jsme v cukru soběstační, celá Evropská unie je soběstačná, a najednou se cukr začal chovat cenově podivně.

Co znamená „podivně“? Že někdo nastřelil marži?
Začal zdražovat. Tam může být možná i nějaký kartel mezi obchodními řetězci, někdy se stává, že antimonopolní úřad na něco takového přijde. Já si myslím, že je hlavně důležité, že ministr vyslal tento signál do světa, že se něco děje. Sice je to vysoce konkurenční prostředí, ale každý z těch obchodních řetězců má poměrně významný tržní podíl, takže je to signál: dávejte si pozor, stát na vás může zakleknout.

Řeší tu situaci včas? Bavíme se o konci loňského roku a máme už začátek března.
Já nechci rozhodně obhajovat pana ministra, ale on si určitě musel sehnat nějaká podkladové údaje a podobně. Mohl to třeba řešit o měsíc dřív, ale rozhodně bych za to pana ministra nechtěl nějakým způsobem kritizovat.

On se kvůli cukru obrátil i na obchodní inspekci, a to kvůli jakýmsi slevovým akcím. Zase se to týká cukru a toho, že mohlo dojít k nějakému klamání spotřebitele. Tam se jedná o co?
Já přesně nevím, co tam bylo. Spíš bych řekl, že cukr extrémně zdražil, pak ho trošku zlevnili a dali ho do akce, aby to vypadalo...

Aby to vypadalo jenom?
Opticky, ano, takže to není nic úplně nového. Jako spotřebitelé prostě musíme být extrémně v pozoru, co se týká obchodních řetězců, protože oni přesně vědí, co se nám odehrává v hlavě, a na to pasují veškeré svoje akce. Že má supermarket akci na nějaký produkt, výrazně to zmedializuje, pak tam přijedete a není tam vůbec nic - toto by měl primárně řešit antimonopolní úřad, případně Česká obchodní inspekce.

Změnilo se nějakým způsobem chování českých nakupujících a zákazníků v době vysoké inflace a drahých potravin? Přestali jsme kupovat kvalitnější, dražší, luxusnější potraviny a začali jsme šetřit?
Záleží samozřejmě, jaká vrstva obyvatelstva, ale toto vždycky bohužel dopadá na sociální nebo ekonomicky nejslabší vrstvu, na starobní důchodce, rodiny s více dětmi. To je vždycky zásadní problém, takže omezují svoji spotřebu, kde se dá. Ale zase ta cena je geniální indikátor, nutí nás opravdu šetřit, nevyhazujeme tolik, trošku si předěláme svoje spotřebitelské preference. Takže přirozeně, ale na potravinách se až tak úplně šetřit nedá, protože tam je ekonomicky vzato poměrně nízká cenová pružnost, to se týká nás spotřebitelů. Dám příklad: když zdraží chleba třeba o 10 procent, nebo řekněme o 20, teď bych řekl, že to možná bylo i o 30, tak my svoji spotřebu třeba snížíme jenom o 5 procent. Reagujeme takzvaně nepružně. Ale čím je zboží luxusnější, třeba u masa se to blíží jedna ku jedné, a když je to nějaký opravdu luxusní statek, svíčková nebo něco takového, tak tam pružnost může být i vyšší než jedna.

Takže se zbavíte chleba...
Těžko se zbavíte brambor. Ať to bude stát, co to bude stát, tak my to budeme kupovat ve víceméně stejném konstantním množství.

Přesto ale pozorujete, že se přestalo prodávat tolik potravin? 
Já bych řekl, že spíš těch s vyšší přidanou hodnotou, určitě ne těch základních, že bychom jedli méně brambor nebo spotřebovali méně pečiva. Řádově maximálně o nějaké procentíčko, ale třeba masa... Tam je zajímavé, že za poslední rok extrémním způsobem zdražilo drůbeží maso, nárůst byl o nějakých 20 procent, ale u vepřového masa byly změny minimální, takže spotřebitelé často přechází na to relativně levnější maso. Tomu se ekonomicky říká substituční efekt, kdy lidé nahrazují velice podobné zboží nějakým jiným. Takže spíš je charakteristické toto, že člověk v hlavě poměrně výrazně kalkuluje, co je takzvaně relativně levnější, dává důraz na takzvané směnné relace.

Jezdíme častěji pro potraviny do zahraničí a je tam skutečně levněji?
Jak co. Trošku si musíme vzít ten spotřební koš, protože něco tam levnější je, a něco tam levnější není. My sedíme v Praze a jet na nákup někam do zahraničí je čirý nesmysl, když se podíváme na ceny benzinu, trvá to dlouho a podobě. Ale kdybych žil někde v pohraničí, tak bych nepochybně část produktů v zahraničí nakupoval, to jistě ano. Ale i český trh má některé svoje výhody, že něco tady levnější máme. Takže já bych to nebral tak paušálně, neodsuzoval bych to...

Nedá se tedy říct paušálně, že je jednodušší jet z Orlických hor vždycky do Polska pro všechno? 
Vždycky určitě ne. Ale polský trh má trošičku výhodu, že tam je ještě větší konkurence z toho důvodu, že je to větší trh. Pro obchodní řetězce je hodně podstatná velikost trhu. 

Já se vrátím ještě ke schůzce pana ministra Nekuly se zástupci svazů. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza prohlásil, že pokud chce vláda snížit ceny potravin, tak musí... Dal a) a b), tak nejdřív za a) navrhnout snížení DPH.

Je to podle vás cesta?
Já jako spotřebitel...ano, super.

A jako ekonom? 
Jako ekonom, nebo spíš jako makroekonom s tím mám samozřejmě velký problém, protože stát funguje na základě toho, že vybírá daně a přerozděluje je nějakým způsobem, takže já bych zas to nadšení poměrně výrazně brzdil. Stát nejenom, že musí teď hradit nějaké sociální dávky, máme tady povinnou valorizaci důchodů, o tu teď jde, o to je tady obrovský boj, a to je hrazeno z těchto daní. Ale nicméně pokud by stát k tomuto chtěl přistoupit, snížit daň z přidané hodnoty, tak to musí dělat velice obezřetně, protože neplatí, že snížení daně by automaticky vedlo ke snížení ceny.

Všech potravin, nebo základních potravin?
Záleží, jak si stát ty cíle nastaví. Ano, můžeme skrz toto pomoci nejchudším vrstvám obyvatelstva a podobně, ale příjmová stránka rozpočtu na tom bude bita, takže nebude tolik peněz na výstavbu dálnic, na nějaké sociální programy, na takovou tu transferovou pomoc těm nejchudším. Takže já bych si nedovolil vládě tady nějak radit. Ona si to musí propočítat i ve vztahu ke svému politickému nebo ekonomickému programu.

Za b), tedy druhý návrh, co navrhoval Tomáš Prouza, se týká prověření tržní síly dodavatelských řetězců.

Tomu mám rozumět jak? 
Co se týká dodavatelských řetězců, tak tady myslí hlavně potravináře, jestli nemají nějaké tajné dohody, kartely, nebo něco obdobného. 

Takže to, co ministr teď dělá, že podal podnět k antimonopolnímu úřadu?
On to podal spíš na obchodní řetězce z hlediska cukru, jak jsem to z médií pochopil. Ale pan Prouza spíš reprezentuje právě obchodní řetězce, takže pochopitelně hájí ty zájmy. Já vždycky, když se dívám na tyto politické debaty, apeluju na všechny, že si vždycky musíme být vědomi, za koho ten dotyčný člověk ve studiu nebo v televizi, v rádiu a v novinách mluví. Každý přirozeně používá metodiku výpočtu třeba cen, která je mu, řekněme bližší, která ukazuje vinu toho zdražování na ostatní, a prostě hájí svoje zájmy.

Kdy začnou potraviny zlevňovat? Vy jste na začátku říkal, že tržní prostředí funguje, takže díky vlivu trhu začnou zlevňovat. Ale kdy?
Začnou zlevňovat, určitě. Já to vidím na několik měsíců, zrovna v zelenině si myslím, že to bude květen, červen nebo něco takového. Ale zase nedělejme si proboha iluze, že by se to vrátilo na úroveň před invazí na Ukrajinu nebo před, řekněme vysokou inflací. Půjde to dolů, bude se to korigovat, to zcela nepochybně, ale na předválečné hodnoty se už v žádném případě nemůžeme dostat. Byl by to ekonomický nesmysl.

Takže mainstreamové vajíčko už nikdy nebude stát nikdy 3 koruny 40 nebo 50 haléřů?
Já si myslím, že ne. Může dočasně dojít k nějakému poklesu, ale zase... Volatilita je oběma směry. Jak jsem třeba teď uvedl u másla, když jsem ho viděl za 30 korun, tak ekonomicky je nesmysl, aby se to dlouhodobě udrželo, protože někdo na tom má ztrátu. Pravděpodobně, řekl bych, že teď to budou spíše dodavatelské řetězce, tedy potravináři, to si osobně myslím, ale nemusí to být pravda. Prostě je neudržitelné, aby máslo stálo 30 korun. Zase naopak za rok, za dva budeme svědky toho, že znova bude atakovat hranici sedmdesáti korun. Prostě bývá to tak. Ale v průměru, pokud bychom vzali nějaký průměrný cenový index u spotřebitelské ceny potravin, těch hodnot (před ruskou invazí, pozn. red) ceny už nedosáhnou.

V podcastu byly dále využity zvuky z TV Nova.