Antikomunisté chodí k volbám!
Poté, co do druhého kola prezidentské volby postoupili dva bývalí komunisté, ozvaly se hlasy některých zásadových antikomunistů, že jim svědomí nedovolí hlasovat ani pro jednoho z nich a že proto raději zůstanou doma. Svědomí má být zajisté hlavním arbitrem lidského jednání a nesluší se proto nikomu druhému do něj zasahovat.
Ani já nebudu, protože jsem přesvědčen, že svědomí je základem lidské svobody a chci žít ve společnosti založené na respektu ke svobodám jednotlivců.
Dovolím si jen připomenout, že svědomí není nějakou intimní emocí, která nás řídí, ale především projevem mravních zásad, které jsme rozumem poznali jako správné a osvojili si je tak, že se staly součástí naší osobnosti. A o těch je možné, správné a potřebné diskutovat, protože se můžeme ve svém poznání mýlit a v diskusi můžeme svůj omyl napravit. Za své svědomí totiž neseme odpovědnost, a to vůči sobě, přesněji řečeno vůči svému pravému já.
Mluvíme-li o antikomunismu, měli bychom rozlišovat jeho typy podle toho, z jakých mravních zásad vychází. Je antikomunismus fašistický, jemuž nevadí totalitní povaha komunismu, ale její forma. Pak je ovšem antikomunismus demokratický, který se staví právě proti totalitarismu.
Potvrzení své legitimity
Tím, co je pro něj nepřijatelné, je skutečnost, že komunismus nutí lidi jednat proti jejich svědomí a zbavuje je osobní svobody.
Pavel komunistickou minulost netají a lituje jí. Babiš ji i přes důkazy popírá, říká historik Tomek
Číst článek
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková