Zazněla slova podpory Ukrajině a skloňována byla potřeba soudržnosti zdejší společnosti. „Chceme, aby si lidé odnesli naději a pocit, že to zvládneme. Že když budeme držet pospolu, tak je to mnohem lepší, než když se mezi sebou budeme bít,“ řekla Novinkám.cz mluvčí Milionu chvilek Hana Strašáková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Demonstrace k demokracii patří, přesto se věnujme jejich podhoubí

Zatím se ale zdá, že pospolu drží pouze jednotlivé tábory a sociální bubliny. Byl by to svátek, kdyby atmosféra porozumění zavládla i mezi nimi. Reálné to však není. Úplně postačí, když výměna názorů nepřeroste v otevřené projevy násilí, jako když se dříve v ulicích objevovaly šibenice. Ačkoli pytel na mrtvoly s čouhajícím Putinem přímo na budově ministerstva vnitra k nim má nebezpečně blízko.

Demonstrace patří k demokracii stejně jako volby, referenda či petice. Svůj smysl mají, i když se na nich sejdou zastánci tu jednoho a jindy zas odlišného pohledu na svět. Odjakživa je jejich přínosem upouštění páry ze společenského papiňáku. Lidé si zakřičí svoje, poklábosí s nositeli podobných názorů a rozejdou se s vědomím, že obětovali kus svého času a pohodlí, aby se vyjádřili k věcem veřejným.

Oddělit ingredience

Mezi účastníky pozitivně laděných demonstrací, při nichž si můžeme vzpomenout na sametové bourání totalitního režimu před 33 lety, se pochopitelně proplétá příjemněji než mezi jedinci rozčílenými. Ale jakkoliv je cenné vědět, že v této zemi žijí i lidé, kteří jsou nachystáni poprat se se svým osudem a být oporou též druhým, tak se připravme na stále častější srocení spoluobčanů nespokojených, obávajících se ztráty životní perspektivy.

Nedivme se jim. Mnohým se špatně vedlo už před energetickou krizí, takže je věty o potřebě se uskrovnit rozpalují doběla. Inflace dál stoupá a smutné je i zjištění, že v rámci Evropské unie jsme premianty v meziročním zdražení elektřiny. Ve srovnání se sousedními státy se roztrpčeným lidem těžko vymlouvá, že vláda je pomalá, necitlivá a dělá pro ně málo.

Jakmile se ale tlak na sociální odpovědnost a pracovitost politiků zkříží s hledáním obětních beránků, je zle. Obviňování uprchlíků či dalších menšin z toho, že si majoritní populace nežije tak, jak by chtěla, je prvním předstupněm rozkladu demokratické společnosti nebo i občanské války. Proto je nezbytné umět oddělit ingredience, které se v tavícím kotli demonstrací mění v jedovatou směs. Upozorňovat na dluhy vlády je správné, hrozit však ostatním, nezřídka slabším a zbídačenějším, je vstupenkou na nebezpečný tobogán.

Nekádrujme demonstranty, ale všímejme si, kdo je svolává a rozohňuje a kdo si před nimi přihřívá polívčičku, jež je stále častěji barvená dohněda. Pokud však demokratičtí politici chtějí eliminovat podhoubí podobných protestů, musí s voliči trpělivě a srozumitelně hovořit i mimo předvolební kampaně. Přesto už opět v jedné jsme.

S vidinou lednového výběru nového prezidenta bude atmosféra dál houstnout. K rozproudění vášní nepochybně přispěje i opoziční lídr Andrej Babiš. O to důležitější je, aby vláda pracovala na sociálním smíru, jenž se nebude opírat jen o ekonomické ukazatele, ale také o společně sdílené hodnoty.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít