Pavlovského život procházel vskutku až neuvěřitelnými peripetiemi: Jako mladý marxisticky orientovaný absolvent historie na Oděské univerzitě začínal tím, že udal antisovětsky orientovaného spoluobčana Irgunova, od nějž si vypůjčil Souostroví Gulag.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Gleb Pavlovskij a jeho cesta od disidenta přes Putinova poradce k disidentovi

Pak ovšem prošel velmi dynamickou proměnou, stal se disidentem. V 80. letech minulého století dokonce rok seděl v nechvalně známé moskevské věznici Butyrka a poté se až do konce roku 1985 ocitl ve vyhnanství v severské přiuralské Republice Komi.

Zcela zásadní proměnou se pro něj přirozeně stala perestrojka, která víceméně určila jeho další osud: už v Jelcinově Kremlu se stává nejvýraznějším poradcem a samotnému prvnímu ruskému prezidentovi pomáhá s předvolební kampaní. Později se právě v tomto ohledu stává pravou rukou a důležitým politickým technologem Vladimira Putina a strany Jednotné Rusko.

Pavlovskij byl zkrátka po dlouhá léta jedním z tvůrců toho, čemu dnes říkáme (či jsme spíše ještě před pár lety říkali) „ruská politika nové doby“: podílel se na utváření koncepce „suverénní“ či chcete-li „řízené“ demokracie z dílny hlavního kremelského ideologa Vladislava Surkova. Dlužno podotknout, že právě přídomky „suverénní“ a „řízená“ rovnou nevěstily nic dobrého.

Byl to každopádně Pavlovskij, kdo v roce 1995 založil Fond efektivní politiky, který nakonec připravil Putinovu předvolební kampaň v roce 2000. A ještě jedna zajímavost: o čtyři roky později tento muž vedl i prezidentskou kampaň pozdějšího ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče…

Na rozdíl od Pavlovského mlčí

Spolupráce s Kremlem skončila v roce 2011, kdy mu prezidentská kancelář neprodloužila smlouvu. Důvod byl celkem prostý a srozumitelný – Pavlovskij se ostře stavěl proti Putinovu rozhodnutí ucházet se v roce 2012 o prezidentský úřad už potřetí.

Dnes už všichni víme, jak to dopadlo: Putin může hypoteticky hlavou státu zůstat ještě dalších 13 let. Gleb Pavlovskij podobný vývoj patrně tušil už tenkrát. Proto se taky z kremelského nóbl sloužícího změnil v jednoho z nejdůraznějších kritiků Putinova režimu.

Spletitý životní osud tohoto muže ale naznačuje také jistou naději: i v hloubi Putinovy kohorty jsou určitě lidé, kteří jsou s to pochopit, v čem tkví osudový problém tohoto režimu a jeho neudržitelnosti.

Jenže na rozdíl od Pavlovského mlčí. A právě tito mlčící by po jakémkoli prezidentově odchodu mohli a měli Putina alespoň přechodně nahradit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít