O ruském zákonu protestující v gruzínské metropoli rozhodně nemluvili jen tak zbůhdarma. Obdobný zákon o „zahraničních agentech“ byl v roce 2012 přijat právě v Rusku jakožto Putinova odpověď na masové protesty proti jeho již třetímu prezidentskému období – a to nikdo netušil, jak se to celé vyvine dál, kdy Putin dostal možnost zůstat v úřadu do roku 2036.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Gruzie mezi Ruskem a Západem

Důsledek této jasně protiprávní normy je zřejmý: během následující doby byly tímto cejchem označeny tisícovky fyzických i právnických osob a v podstatě zcela zlikvidována ruská politická opozice.

Není proto divu, že demonstranti v Tbilisi nesli transparenty s nápisy typu „Gruzie není Rusko – a nikdy nebude!“

Otázkou jistě je, proč se podobný návrh zákona v gruzínském parlamentu objevil právě teď.

Odpověď je nasnadě: zatímco po boku ukrajinské armády už od roku 2014, kdy byl anektován Krym a rozhořel se ozbrojený konflikt v Donbasu, bojuje Gruzínská národní legie, gruzínská oficiální místa prezentují tendence přesně opačné.

Nejlépe to prezentují právě postoje současné gruzínské vlády i parlamentu.

Předkladatelé návrhu zákona z frakce Síla lidu, která se loni odštěpila od tiše proruské vládní strany Gruzínský sen, ale dál je ideově její součástí, utkvěle tvrdí, že jejich záměrem nebylo jakkoli deformovat gruzínskou demokracii, ale označováním „zahraničních agentů“ občanům země ukázat, které z nevládních organizací či soukromých sdělovacích prostředků jsou z více než pětiny financovány ze zahraničí a přinejmenším potenciálně tak mohou pro gruzínskou společnost znamenat nebezpečí.

Promoskevská vláda proti proevropské ulici

Korunu všemu nasadil premiér Iraklij Garibašvili, který v televizi Imedi prohlásil, že do těchto institucí plynou „miliardy dolarů“ od těch, kdož si přejí „povalit současnou gruzínskou vládnoucí garnituru“, která je podle něj „nejspolehlivějším garantem proevropského směřování země“.

K tomu ovšem jedním dechem dodal: „Dokud budeme u moci my, žádná druhá fronta proti Rusku se otevírat nebude!“ Lépe už to snad ani říci nemohl, i když to po něm přece nikdo nechce.

Současná gruzínská vnitropolitická krize v každém případě ilustruje jednu důležitou skutečnost: ani více než třicet let po rozpadu SSSR nemá žádná postsovětská země (snad vyjma pobaltských) zaručeno, že její směřování k demokracii euroamerického typu bude přirozené a víceméně automatické.

Aktuální příklad za všechny: v Gruzii jsou v opozici promoskevská vláda s proevropskou ulicí, kdežto třeba v dnešním Moldavsku je to přesně obráceně…

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít