Konec mzdového karnevalu. Vracíme se k šedému normálu

Také dnes se může člověk pro něco nadchnout. „Ke svižnému poklesu životní úrovně dochází na straně tuzemských zaměstnanců již pět čtvrtletí v řadě,“ hodnotil jeden z ekonomů poslední pokles reálné mzdy. Zřejmě to nemyslel jako oslavu současných poměrů, přesto to znělo, jako kdyby chtěl upozornit na přednosti posledního vývoje.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdražování

Zdražování | Zdroj: Shutterstock

Ekonomové ve svých komentářích doplňují, že takových čtvrtletí, při kterých nominální mzda roste pomaleji než inflace, bude ještě celá řada. Jenom už to nepůjde dolů tak svižně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Konec mzdového karnevalu. Vracíme se k šedému normálu

Při samotném pohledu na údaje o mzdách by přitom člověka ani nenapadlo použít odlehčený rozverný tón. Za celý minulý rok totiž hrubé mzdy v průměru rostly o šest a půl procenta a dosáhly 40 tisíc měsíčně.

Ovšem ceny vyrostly o 15 procent a to znamená, že si zaměstnanec koupí o desetinu zboží méně než v roce 2021. Při takovém propadu příjmů by se daly očekávat pouliční protesty, přesto panuje klid a mzdovou problematiku lze komentovat lehkovážnými slovy.

Otázka příštích desetiletí

Důvodem může být, že se ekonomika oprostila od reálného života konkrétních lidí. Národohospodáři považují za největší zlo inflaci a shodují se i v tom, že tu současnou nastartovala poněkud neuvážená mzdová politika českého státu, který v dobách před covidem svým zaměstnancům každoročně zvyšoval mzdy o desetinu.

Po příchodu covidové krize měla vláda dost peněz, aby státním zaměstnancům přidávala ještě rychleji než dosud a aby soukromé podniky s její podporu udržely mzdy při reálném růstu.

Průměrná mzda ve čtvrtém čtvrtletí stoupla na 43 412 korun, reálně se ale snížila o 6,7 procenta

Číst článek

Před pěti čtvrtletími však znovu začala platit ekonomická pravidla, jinými slovy, po karnevalu se dostavila mzdová kocovina, která bude hodně hluboká. Jako obvykle to znamená, že člověk musí zatnout zuby a vydržet, i když by nejradši se vším praštil. Mzdy se musí snížit, aby se inflaci omezil prostor.

Jen kdyby to bylo tak jednoduché. Fakt, že lidé šetří, protože už nemají z čeho utrácet, nutně neznamená, že obchodníci zase své zboží zlevní. Právě zdražováním drží tržby na dosavadní úrovni a tím své podniky nad vodou.

Snížit ceny bude možné v budoucnosti, až efekty rekordní inflace vyčistí trh od těch slabších. Poslední prognózy připouštějí, že dříve než koncem roku to nebude. Asi jsme to v časech karnevalu opravdu hodně přehnali.

Takové úvahu mohou většinu zaměstnanců naštvat neskrývaným cynismem, přesto, jak se zdá, nespokojenost populace se drží v mezích. Vysvětlení může být v tom, že se nejvíc snižují ty platy, které se v minulých letech nejvíc zvýšily – tedy ve státním sektoru. Jejich reálný pokles dosáhl v minulém roce nevídaných 15 procent. V průměru to však tolik bolet nemusí, protože ve srovnání s rokem 2015 byly naopak o 15 procent vyšší, v případě školství a zdravotnictví se reálně vylepšily o třetinu.

Stejný pokles by byl opravdu nepříjemný u zaměstnanců v průmyslu, protože proti roku 2015 vyrostly jejich mzdy reálně jen o tři procenta. Teď se však opět prokázala jejich nezbytnost a reálný pokles byl u jejich platů oproti státní správě poloviční.

Možná jsme si mysleli, že naše mzdy mohou rychle dosáhnout úrovně těch západních, teď však opět vidíme, že to bude otázka příštích desetiletí. Skrývá se v tom nespravedlnost, o tom není pochyb, na druhou stranu bylo opravdu zpozdilé si myslet, že nás k cíli dovede přerozdělování od státu.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme