Poslední lekce od Miloše Zemana

Miloš Zeman už měsíc není prezidentem a zjevně se mu stýská po pozornosti, která vždy byla jeho druhou největší drogou. Podal na Úřad na ochranu osobních údajů stížnost na lékaře Ústřední vojenské nemocnice kvůli tomu, že v době jeho hospitalizace, kdy nebylo jasné, jestli je a bude schopen dál vykonávat funkci, předali předsedovi Senátu povšechnou zprávu o jeho zdravotním stavu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Zeman

Bývalý prezident Miloš Zeman | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Je to absurdní pokus, až by se řeklo, že nemá smysl se jím zaobírat, protože tak jenom naskakujeme na Zemanovu touhu po pozornosti. Přesto stojí za to o něm ztratit pár slov. A to ze dvou důvodů: Osobnostně politického a politicko-společenského.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Poslední lekce od Miloše Zemana

Případ především výmluvně ilustruje Zemanův základní osobnostní rys, kterým je až patologická potřeba dokonat pomstu každému, kdo byť i jenom v náznaku udělal něco, co se mu nelíbí. 

Připomeňme, že už v polovině minulého roku tvrdil, že proti němu lékaři a senátoři zosnovali sabotáž s cílem ho zbavit úřadu. Podnět teatrálně předal do rukou ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby ho pak jako totální nesmysl odmítla policie i státní zastupitelství.

Zeman ale umanutě pokračuje v pomstě dál. A zjevně mu vůbec nevadí, že se mstí těm, kdo mu zachránili život. Sebe, své ego zjevně staví nad cokoli. Nad obecnou morálku, právo, stát.

Osobnostně politická lekce spočívá v tom, že bychom si měli ve volbách dávat dobrý pozor, koho volíme. Skoro až za hrob sebestředný Zeman, kterému ve finále nešlo o stát, ale o vyřizování osobních účtů s kýmkoli, o zaplnění veřejného prostoru sebou samým a o prospěch vlastního okolí, je dokonalým mementem.

Poslední perverzní dědictví 

Druhý důvod, proč se zabývat Zemanovou absurdní stížností na lékaře, je pozice politika ve společnosti. Zeman si stěžuje, že Senát dostal na podzim 2021 bez jeho souhlasu vyjádření o jeho zdravotním stavu, ve kterém se psalo, že aktuálně není schopen vykonávat funkci a prognóza je nejistá. Podle Zemana šlo o neoprávněné nakládání s osobními údaji. Případ je tak dobrou příležitostí připomenout si, že na politika nelze vždy pohlížet jako na řadového občana.

Úřad pro ochranu osobních údajů řeší, jak lékaři nakládali s citlivými daty ‚pacienta Zemana‘

Číst článek

Politik jako volený reprezentant se má jako reprezentant chovat, tedy musí nejen snést větší míru veřejného zájmu a kritiky, ale měl by sám dobrovolně informovat o svém zdravotním stavu.

Voliči mají právo vědět, v jakém stavu se nachází ten, kdo je zastupuje, zda je vůbec jejich zastupování schopen. Ústavně zakotvená možnost odvolání prezidenta pro dlouhodobou neschopnost vykonávat funkci není jen nějaká formalita.

Pokud tedy něco lze hodnotit jako problém, nebo s nadsázkou dokonce jako sabotáž, pak je to moment, kdy prezident nebo jeho okolí tají, jak na tom zdravotně je. Jde o praxi, která se hodí možná do Uzbekistánu, nikoli do střední Evropy. Takže po této stránce nám poskytuje Zeman vodítko, jak už nikdy.

Doufejme, že pokus nejprve kriminalizovat nebo alespoň popotahovat lékaře, kteří mu zachránili život, bude úplně posledním perverzním dědictvím Miloše Zemana. Takže mu budeme moci konečně poděkovat za výživné osobnostní i politické lekce a předat ho do výhradní péče jeho vlastnímu svědomí.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme