Překvapivé je to proto, že vládní koalice je v poslední době v politické defenzivě kvůli ekonomickým problémům, zejména vysoké inflaci a neurovnaným státním financím. A též proto, že leckoho mohla přesvědčit rétorika expremiéra a neúspěšného prezidentského kandidáta Andreje Babiše.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Proč opozice neposiluje

Ten naznačoval, že jelikož ho v druhém kole prezidentských voleb podpořilo o zhruba milión voličů víc, než kolik jich podpořilo hnutí ANO ve sněmovních volbách, přinejmenším část těchto voličů začne podporovat jeho hnutí ANO.

Důvodů pro skutečnost, že i navzdory některým neúspěchům vlády v boji s ekonomickými problémy a její ne vždy dobré komunikaci, zůstávají voličské preference zabetonované na úrovni minulých sněmovních voleb, může být několik. Tím hlavním je samotný charakter české sněmovní opozice.

Na sociálních sítích lze najít množství komentářů kritických k vládní koalici, jejichž autoři ale jedním dechem zdůrazňují, že svůj hlas by nadále dali některé ze stran vládní koalice, protože nemají alternativu. Odráží se v nich, pokud jde o fungování české politiky, cosi podstatného.

Nenabízí alternativu

Opozici tvoří dva nesystémové politické subjekty, které zcela kontrolují jejich vůdci, Andrej Babiš a Tomio Okamura. I když Babiš po prezidentských volbách přenechal vedení stínové vlády ANO Karlovi Havlíčkovi a Aleně Schillerové, otěže hnutí pevně dál drží v rukou.

Ukřičený styl vystupování obou opozičních hnutí i jejich populismus většinu těch voličů, kteří ve sněmovních volbách podpořili strany vládní koalice i kvůli tomu, že je na rozdíl od ANO a SPD viděli jako součást takzvaného demokratického tábora, nepochybně odstrašuje.

Opozice se chová agresivně a obstrukcemi znemožňuje práci Sněmovny, přičemž vůdcovský charakter obou hnutí neposkytuje žádnou záruku, že některá jejich rozumně vypadající řešení problémů, s nimiž se vláda potýká, nemohou jejich vůdcové mávnutím proutku změnit, pokud by se dostali k moci.

Současná opozice také není zárukou, že by si Česká republika pod jejím vedením udržela prozápadní kurz. A že by ve vztahu k současnému Rusku, které rozpoutalo brutální válku na Ukrajině, nezačala Českou republiku vést směrem k politice současného Maďarska, které vystupuje jako jakási pátá kolona Ruska v Evropské unii.

Jinými slovy, současná sněmovní opozice nenabízí voličům, kterým leží na srdci demokracie, prozápadní orientace země a podpora Ukrajiny, alternativu. I proto nadále podporují vládní koalici i v situaci, kdy se ne vždy úspěšně potýká s řadou sociálních a ekonomických problémů.

Hlasy pro sociální demokracii

Někteří voliči, kteří jsou ze současné vládní koalice takříkajíc zoufalí, možná spíše dají své hlasy sociální demokracii, která se ostatně už v průzkumech vrátila k pětiprocentní hranici, zaručující místo ve Sněmovně. To, že roste podpora strany, která je v podstatě neviditelná, a jejíž současné vedení nevzbuzuje žádné velké nadšení, má samo o sobě vypovídací hodnotu.

Jisté je, že čím agresivnější obě opoziční hnutí budou a o co více budou paralyzovat Sněmovnu, o to více nebudou alternativou pro voliče současných vládních stran, jakkoliv mohou být mnozí z nich znechuceni prací současné vlády.

Pro tyto voliče je způsob vystupování současné sněmovní opozice i její zahraničně-politické lavírování jen potvrzením toho, že primární dělicí linie v české politice se dál táhne mezi demokratickými stranami a nesystémovými politickými subjekty, které koketují s extremismem.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít