Zemanovy zkušenosti se ještě Pavlovi mohou hodit
Dlouho očekávané setkání Miloše Zemana s Petrem Pavel proběhlo v klidu. Netřískalo se do stolu, nezvyšoval se hlas. Oba pánové mají svá léta i zkušenosti. O Zemanovi se ví, že si rád povídá se zajímavými lidmi, Pavel se zase učí orientovat v provozu vysoké politiky. Proč si tedy neposlechnout pár rad starého rutinéra?
Můžeme se tvářit kysele, když slyšíme, jak Zeman dokolečka hovoří o rozporu mezi legitimitou přímo zvoleného prezidenta a jeho slabými formálními pravomocemi. Buďme ale rádi, že nic nepředstírá, naopak přiznává chuť ukousnout si z ústavního koláče co nejvíc. Nebylo by divu, kdyby i Pavlovi vykládal, jak na to.
Ten se teď tváří odmítavě. Chce hrát podle pravidel a v jasně daných mantinelech. Opakuje, že míní být prezidentem aktivním, nikoli aktivistickým. Což v překladu znamená, že jej uvidíme i uslyšíme, ale nebude zasahovat do práce a kompetencí vlády ani dalších ústavních aktérů. Díky za to, klid a pořádek ještě víc než celá země potřebuje především prezidentský úřad.
Také si ale řekněme, že Pavlovi se to pěkně mluví, když se středopravicovým kabinetem Petra Fialy (ODS) sdílí stejné ideje a hodnoty. Co kdyby se ale po příštích sněmovních volbách vláda vystřídala? Respektoval by Pavel též kurz Andreje Babiše (ANO)? Nevrátili bychom se zpět do stadia pošťuchování a partyzánských akcí?
Prezidenti v učebnicích
Pak by se mu třeba i nějaké tipy a fígly od ostříleného praktika a znalce jak legislativního procesu, tak i politických stran a kuloárů docela hodily. Anebo si představme teoretickou možnost, že vládní většinu dají dohromady strany fandící cestě spíše maďarské než západní.
Dokázal by Pavel i v takové situaci respektovat stěžejní roli vlády v zahraniční politice, anebo by si šel svou vlastní cestou jako jeho předchůdci, Václava Havla nevyjímaje?
Odpověď na tuto i další otázky nám dá až čas. Každý z dosavadních prezidentů měl svoje větší či menší mouchy a každý po sobě na Pražském hradě zanechal nějakou stopu.
Citlivou věcí rovněž je, komu a nakolik hlava státu naslouchá. Miloš Zeman měl „přítele po boku“ v byznysmenovi Martinu Nejedlém, Petr Pavel jej má v byznysmenovi a exdiplomatovi Petru Kolářovi, jenž od prezidenta prý nechce nic víc než vstupní kartičku na Hrad.
Pavel jednal se Zemanem o předání agendy i o kontrole NKÚ. Prezident přijal pozvání na inauguraci
Číst článek
První důvěrník je známý kontakty na Východ, druhý kontakty na Západ. Obecně však platí, že prezident se má spíš než o jakési „poloporadce“ vykukující ze zákulisí opírat o transparentní a profesionálně šlapající kancelář, jež vedle běžných byrokratů může zahrnovat též špičkové experty na zahraniční, domácí, ekonomické i právní záležitosti.
Ta Zemanova byla vším možným, jen ne standardně fungující institucí. Už proto nebude k zahození Pavlem avizovaný průvan. Musí však vycházet ze znalosti reálného stavu, nejen z drbů a spekulací.
Tím spíš má hluboký smysl osobní kontakt mezi končícím a nastupujícím prezidentem. Pavel pozval Zemana na svoji inauguraci a vyřídil i prosbu manželky o zprostředkování kontaktu s paní Zemanovou. Tak to má být. Různost názorů a stylu by neměla vrhat stín na předávání funkce.
Naštěstí vrcholní politici zpravidla dopředu myslí na to, jak budou popisováni v příštích učebnicích, a dávají si pozor, aby si svými klíčovými kroky nezkazili pověst. I když v případě Miloše Zemana je toho k zachraňování už jen hodně málo.
Autor je politický analytik
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková