Máme naději, že s Petrem Pavlem vezme tento kostrbatý přístup za své. V pondělí slíbil, že návrhy na ústavní soudce bude přijímat od 23 institucí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Prezident Pavel se chystá na obměnu Ústavního soudu

Nalezneme mezi nimi Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, Soudcovskou unii, Unii státních zástupců, Unii podnikových právníků, Advokátní komoru, Notářskou komoru, Ústav státu a práva Akademie věd, právnické fakulty či krajské soudy.

Adepty pak bude prosívat prezidentův sedmičlenný konzultační panel pod vedením Jana Kysely. Ten mimochodem sám odmítl, že by mířil do řad ústavních soudců, jakkoliv by jej tam mnozí rádi viděli. Nyní své místo spatřuje po Pavlově boku. Podrobně se hlava státu chystá představit celý mechanismus v příštích týdnech senátorům.

Končí sedm ústavních soudců

Museli jsme si počkat, až na Hradě usedne bývalý voják, aby systém produkující ústavní soudce dostal pravidla a stal se transparentním. Přesto i tak může mít mouchy. Dosluhující předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský například naznačil obavu, aby Pavlova metoda obměnu nejvyšší soudní instance nezbrzdila.

Jenom letos končí mandát sedmi ústavním soudcům a první tři kandidáty hodlá prezident představit již ve svých prvních sto dnech v úřadu. Jeho role je jednodušší o to, že by byla škoda řadě dnešních ústavních soudců neposkytnout ve funkci dalších deset let. Vždyť odborníci typu Jana Filipa či Jaroslava Fenyka nerostou na stromech.

Námitky mohou vyvolat i kritéria, která prezident chce brát v potaz. Vedle zkušenosti z právní teorie či praxe zmiňuje věk, pohlaví, světonázor nebo regionální příslušnost. Rovnou si řekněme, že nemá jít o kvóty, ale o vůli Petra Pavla, aby byl Ústavní soud co nejpestřejší. Je třeba ostuda, když mezi jeho patnácti členy najdeme jedinou ženu.

Aby soud nebyl ideově vychýlený na jednu stranu, měl by prezident odolat výzvám některých koaličních politiků ke konzultacím s vládou či ministerstvem spravedlnosti. Koneckonců vláda často bývá jednou ze stran sporů, které soud rozplétá.

Ožehavé také je vybírat za ústavní soudce bývalé politiky. S řadou z nich udělala Česká republika dobrou zkušenost. Vedle Pavla Rychetského jmenujme třeba Ivanu Janů, Dagmar Lastoveckou či Miloslava Výborného.

Ambice Marka Bendy

Dnes se hojně spekuluje o ambicích Marka Benda (ODS). Na jedné misce vah leží více než třicetiletá legislativní zkušenost z Poslanecké sněmovny, na druhé potom podíl na upadající politické kultuře a ne vždy kvalitní produkci zákonů.

A pak tu je ještě titul doktor práv, na nějž má pan Benda nárok, ale který nepoužívá. Před čtrnácti lety bylo zjištěno, že se jeho rigorózní práce shoduje s magisterskou a má i další formální kazy. Pokud mají mezi soudce mířit politici, tak jen ti, kteří nebudí pochybnosti.

Shodou okolností k Ústavnímu soudu poputuje opoziční stížnost na osekání červnové valorizace penzí. Podporuje ji i prezident. Snad tedy odolá svodu navrhnout za soudce jedince, od nichž by se dala očekávat vstřícnost k Pavlově pohledu.

Tím spíš má význam férový nominační mechanismus, který prezident míní respektovat. Pokud se jeho slova promění v činy, můžeme se ve srovnání s érou Václava Klause a Miloše Zemana těšit na zásadní kvalitativní posun, který si nezávislá justice určitě zaslouží.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít