Na jeho recept ale vsadil prezident Miloš Zeman, který jej jmenoval do funkce. Jde o pravomoc, kterou má hlava státu sama o sobě a na nikoho se nemusí ohlížet.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Po Mynářově prověrce se trápíme s Michlovou

Vyrojily se tudíž spekulace, zda Zeman neplní přání lídra opozice Andreje Babiše, jehož byl Michl kdysi poradcem, nebo zda nejde o vzájemně prospěšný manévr, na jehož konci by bylo instalování dosavadního hradního protokoláře Vladimíra Kruliše do křesla vedoucího kanceláře národní banky.

Ve svém oboru se Michl vyzná, leč proslýchá se, že drhne jeho komunikace s kolegy, a ani s vládními představiteli si příliš nerozumí. Snad jen mantru rozpočtové odpovědnosti mají společnou.

To, že Michl ve standardním čase nezískal prověrku, o níž zažádal, může mít vícero vysvětlení. Od problémů na jeho straně až po liknavost Národního bezpečnostního úřadu. Guvernér o ni ostatně požádal za nouzového stavu, při němž státní instituce fungují jinak než obvykle.

Povinnost čistého lustračního osvědčení ministrů?

Každopádně jde o kauzu natolik politicky atraktivní, že se o ni zajímá i příští prezident Petr Pavel, který by jako jediný mohl Michla odvolat. Potřeboval by k tomu ale pádnější důvody než je absence nejpřísnější prověrky. Tu totiž Michlovi nenařizuje zákon, nýbrž jen vnitřní předpisy banky.

U členů bankovní rady se předpokládá prověrka na stupeň „tajné“, i když ani to nestojí přímo v zákoně. Jen je nutná, aby mohli nakládat s informacemi podstatnými pro jejich práci. Tuto prověrku Michl má, byť kuloáry se šíří, že by mohl přijít i o ni. To by už ale zavánělo malérem, který by na Hradě řešit museli.

Michlovou výhodou je, že se může bránit nejen u českých soudů, ale také u Evropského soudního dvora, jenž chrání guvernéry národních bank především před zásahy politické moci. Už proto by důvody jeho případného odvolání musely být pádné a nebudit dojem provázání s kritikou Michla ze strany současných zástupců exekutivy.

Samy bezpečnostní prověrky jsou téma na dlouhé povídání. Tu nejpřísnější slíbil dodat například končící hradní kancléř Vratislav Mynář. Nedodal. Ovšem ani on ji nepotřeboval. Jeho nástupkyně Jana Vohralíková si zatím chce vystačit s prověrkou na stupeň „důvěrné“, ale abychom měřili všem stejným metrem, zaslouží si tlak, aby si i ona zažádala o vyšší stupeň. Nebo si vezměme prověrky ministrů.

Většina z nich ji nemá, ani se nepočítá s tím, že by ji měli mít. Přitom vláda chce prosadit povinnost čistého lustračního osvědčení ministrů, což je ve srovnání s bezpečnostní prověrkou malichernost. Možná by zkrátka měla proběhnout debata o tom, kde ji a jakou vyžadovat i jak zkrátit termín pro její získání.

V případě Aleše Michla by bylo vhodné ještě počkat a pak vše řešit s chladnou hlavou. Je sice citlivá věc, kdo sedí v guvernérském křesle za rekordní inflace a ekonomické krize, na druhou stranu by měl být hlavním kritériem pro hodnocení šéfa národní banky předvedený výkon. Ne sympatie či antipatie a už vůbec ne zákulisní drby.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít