První výročí ruského útoku na Ukrajinu

24. únor 2022 je datum, které zejména v Evropě bude rok co rok připomínáno ještě hodně dlouho. Právě v tento den ruská vojska překročila hranici a zahájila tzv. zvláštní vojenskou operaci proti Ukrajině. Oficiálním cílem tohoto tažení byla údajná „demilitarizace“ a „denacifikace“ Ukrajiny.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinští vojáci pálí z houfnice M777 v Doněcké oblasti

Ukrajinští vojáci pálí z houfnice M777 v Doněcké oblasti | Zdroj: Reuters

Úvodem si připomeňme malý paradox: těsně před ruským vpádem na vysokou pravděpodobnost podobného vývoje upozorňovaly Volodymyra Zelenského americké tajné služby.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: První výročí ruského útoku na Ukrajinu

Ten Američany tenkrát umravňoval a žádal je, aby podobnými výstrahami zbytečně nejitřili beztak zneklidněné Ukrajince. Jenže americké rozvědky měly bohužel pravdu.

A je tu paradox druhý: kdyby se místo vleklých bojů, jež neskončily dodnes, dostavil plánovaný Putinův blitzkrieg, mělo vše skončit během pouhých čtyř dnů a my bychom si tak dnes připomínali nejen okupaci, ale i malou vítěznou válku.

Bloud Putin se na základě jasně prabídné práce ruských tajných služeb opravdu domníval, že v Kyjevě budou jeho vojáci vítáni náručemi kytic, a Moskva měla připravené dokonce i hned dvě garnitury kolaborantských vlád. Na nic takového ovšem nedošlo – zatím se válčí dál.

Mír je v nedohlednu

Sněmovna schválila změny v podporách ukrajinských uprchlíků. Jurečka slibuje lepší podmínky kontroly

Číst článek

Zajímavá v nastalé situaci byla i reakce Západu. Ten si byl nejspíš téměř jist, že osud Ukrajiny je zpečetěn, jenže vše se vyvíjelo jinak. Možná to začalo tím, když Američané ukrajinskému prezidentovi nabídli letadlo, které by ho dopravilo do bezpečí. Reakce jednoho z hlavních hrdinů ukrajinské války však byla jednoznačná – neposílejte letadlo, jímž bych uprchl, pošlete zbraně!

Od tohoto okamžiku se začal měnit postoj celého západního světa k možnostem sebeobrany Ukrajiny, která dokázala už na samém počátku nerovného souboje jak svou vlastní statečnost, tak z počátku až katastrofální nemohoucnost Rusů, kteří po řadě školáckých chyb nedokázali dobýt svůj hlavní cíl – Kyjev – a chtě nechtě se od ukrajinské metropole museli stáhnout.

Západ začíná věřit, že Ukrajina je nejen schopna se bránit, ale že v jejích možnostech je i vítězit. Postupně se tedy rozjíždí západní pomoc, vyjádřená alespoň dodávkami zbraní a další materiální pomocí. Při pohledu na tragédii Buči a dalších míst až doposud trestuhodně pomalou – což by se mohlo vymstít jak Západu, tak bohužel i Ukrajině.

Návrat (anti)amerikanismu

Číst článek

Jak tedy v tuto chvíli dál? Bohužel se nerýsuje žádné mírové řešení: Putin, jak potvrdil ve svém úterním poselství ruskému parlamentu, dál trvá na svých vylhaných apokalyptických, ale ještě spíše šílených vizích západního útoku na Rusko ukrajinskýma rukama.

Jeho ukrajinský sok trvá na návratu všech okupovaných území své země a právě v těchto dnech vyslovil přesvědčení, že Ukrajina vojensky zvítězí už v tomto roce. Neříká se to snadno, ale mír je zkrátka v nedohlednu a nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje konfliktu se v tuto chvíli stává vleklá opotřebovávací válka.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme