Psychologický základ takových úvah je zjevný. Zkuste se vžít do situace lidí, kteří obvykle nejsou v mladém ani středním věku, kteří předtím vynaložili velké úsilí, aby ve své zemi něco znamenali, kterým se to povedlo, ale vše skončilo tím, že je režim vytlačil za hranice Ruska. Je přirozené, že by se chtěli vrátit a obnovit sociální status. Na to, aby se zakořenili jinde a budovali nový život, už nemají energii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alexandr Mitrofanov: Ruské mýty versus realita

Proto vznikají texty, jejichž závěrem je, že po vítězství, které vyválčí Ukrajinci, stačí kampaň, která Rusům vysvětlí, že demokracie je mňam a diktatura je fuj. A bude líp.

Dovolím si však uvést citát ruského (nejdříve sovětského, pak v emigraci) spisovatele Sergeje Dovlatova:

„Donekonečna proklínáme soudruha Stalina a samozřejmě máme proč. A přece jen se chci zeptat: Kdo tedy napsal čtyři miliony udání? Dzeržinskij? Ježov? Abakumov s Jagodou? Ani náhodou. Napsali je prostí sovětští lidé. Znamená to, že Rusové jsou národem udavačů a práskačů? Ani nápad. Jen se projevily tendence historického okamžiku.“

Otrocká pokornost

Historický okamžik, v němž kvetou udání a bují návrat ke stalinským tradicím, v Rusku momentálně vládne, a nejsou náznaky, že by se většině obyvatel příčil. Příklad: Kočičí kavárnu Kotissimo v Moskvě udal občan za to, že na instagramovém účtu kavárny nebyla jistá osoba označena jako cizí agent. Cituji následnou korespondenci:

Kavárna: „Dobrý den. Máte smůlu, že Instagram není médium, které v souladu s nedávnými změnami zákonů RF musí označovat fyzické osoby jako cizí agenty, pokud má o těchto osobách zmínku. Dokud není přijat zákon o tom, že blogy v Instagramu jsou médium, my se médiem nestaneme. Vy ale zůstanete tím, čím jste, a sice lidským odpadem.“

Občan: „Nechám váš krám brzy zavřít, jen se na to připravte! Takoví jako vy nemají co dělat v naší zemi, seberte své kočky a vypadněte do Evropy, kde si vás považují a mají rádi...“

Ruský politolog a publicista Sergej Medvěděv před několika dny napsal, že rok války s Ukrajinou se pro Rusko stal rokem smrti mýtů, které tvořily základ představ o této zemi. Padl mýtus o „velké ruské kultuře“, mýtus o „druhé nejsilnější armádě světa“, stejně jako mýtus o „ruské vzpouře“, místo níž se šíří otrocká pokornost.

Po smrti má i mýtus o „starostlivé a věrné ruské ženě“, protože se ruské ženy většinou projevily jako cynické, pragmatické, bezcitné bytosti, pro které je muž jen peněženkou a zdrojem přídělů od státu.

Zdalipak není představa, že aby bylo líp, je třeba ruský lid pouze převychovat trpělivým přesvědčováním, také jedním z uhynulých mýtů?

Autor je komentátor serveru novinky.cz

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít