„Reálná míra solidarity je však srovnatelná s chudšími domácnostmi – přispívají podobné procento ze svých příjmů, které jim zbydou po zaplacení bydlení a potravin.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Česká společnost ani devět měsíců od začátku války nepropadla deziluzi

Tato data jsou nejen pozoruhodná, ale rovnou obdivuhodná. A to ze tří důvodů.

Předně – hodnota pomoci se zvyšovala rychleji na jaře a v létě, ale růst se nezastavil ani v říjnu, když už lidé naplno zažívali zvyšující se ceny, především energií. Třetina domácností podle stejného průzkumu neušetří měsíčně ani korunu, nebo je v mínusu. Přesto lidé dál pomáhají Ukrajině, kterou na pokraji zimy ničí ruská agrese, nebo uprchlíkům.

Jistě teď přispívají víc lidé, kteří si to mohou dovolit, ale jak už bylo řečeno – solidární je celá polovina obyvatel Česka, napříč regiony, různého vzdělání i pracovního zařazení, více dávají domácnosti s dětmi, ale přispěli i samoživitelky a samostatně žijící důchodci. To je neuvěřitelné.

Podporovat vytrvale

Navíc – nikdo by se nemohl divit, kdyby po devíti měsících od začátku války docházela společnosti síla a trpělivost. Když Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, představoval po epidemii koronaviru typickou reakci společností na krize, hovořil o heroické a idylické fázi v počátcích, kdy se lidé semknou a velmi ochotně pomáhají.

Jenže podle tohoto experta na psychologii katastrof a podle teorie, kterou v Česku představil, trvají tyto fáze jen několik týdnů a pak zákonitě přichází deziluze. Může trvat měsíce i roky a provází ji „vysoká míra frustrace, hledání viníků a šíření konspiračních teorií,“ upozornil profesor Vevera.

Takže ona údajně rozdělená, rozbolavělá a krizemi zkoušená česká společnost má neuvěřitelnou výdrž. A například stovky tisíc uprchlíků z Ukrajiny přijalo Česko bravurně – díky rodinám, obcím, školám, krajům, neziskovým organizacím i státu. Zhruba polovina lidí si také myslí, že zde začleňování Ukrajinců probíhá dobře. Česká společnost se tedy určitě nedá ve vztahu k Ukrajině popsat jako společnost v deziluzi, což umožňuje i vládě vytrvale podporovat napadenou zemi.

Přitom přes léto až do konce září běžela kampaň před volbami do zastupitelstev a třetiny senátu a byla to celkem drsná zkouška solidarity s Ukrajinou, protože v ní silně zněly hlasy, které se snažily postavit proti sobě pomoc Ukrajině a pomoc „našim lidem“.

A stejný potenciál má nynější kampaň před volbou prezidentskou. Obdivuhodná solidarita a ochota pomáhat lidem i zemi, která to velmi potřebuje, ale i těmto atakům, zatím odolává.

Hrozná agresivní válka Rusů na Ukrajině se rozhoduje na bojištích, časem v diplomatických jednáních, ale bez pomoci a solidarity, jako je ta z Česka, by už po pár měsících zvítězili lež, nenávist a váleční zločinci.

Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít