Ano, slyšíte dobře. Ve slovenské společnosti silně rezonuje volání po pověstné pevné ruce. Z voličů pravděpodobného vítěze nadcházejících voleb, strany Smer Roberta Fica, by ji uvítalo celých sedmdesát procent.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Většina Slováků poptává pevnou ruku. Je to varováním i pro naši demokracii

Samozřejmě to neznamená, že den po volbách na Slovensku skončí demokracie. Tamní ústavní systém je robustní (ač ne tak jako český, například v něm chybí Senát) a Robert Fico není šílenec. Ovšem minimálně dvě závažná varování z toho plynou. A to i pro nás. 

Předně se potvrzuje teze, že demokracie může zničit sama sebe. Když mezi lidmi převáží mínění, že demokracie jako systém nefunguje, mohou ho svobodně vyjádřit ve volbách.

A pokud se takto dostane k moci partaj, nebo skupina partají, které jsou založeny na vůdcovském, v jádru antidemokratickém, principu, mohou začít systém liberální demokracie postupně rozebírat.

Zpravidla se začíná od svobodných médií, pokračuje se soudy, osekáváním práv menšin, pokusy o změnu volebního systému a tak dále.

Jeden z příkladů, kam to vede, vidíme v Maďarsku, kde se Viktor Orbán už opravdu parlamentem příliš zatěžovat nemusí. A volbami už také vlastně moc ne, vládne už třináctým rokem.

Tento vývoj, kdy demokracie postupně poničí, nebo v krajním případě zlikviduje sama sebe, není vyloučen vlastně nikde. Nyní to vidíme na Slovensku, ale nemožné to není ani u v Česku, protože například Andrej Babiš (ANO) se ve Viktoru Orbánovi vysloveně vzhlíží.

Jeden velký zmatek

Druhé varování plynoucí ze slovenské preference autoritářství spočívá v tom, že nás informuje, že současná podoba demokracie opravdu není v nejlepší kondici.

Dlouhodobě je s jejím fungováním i u nás polovina lidí nespokojena, podle rok starého průzkumu CVVM to bylo 48 procent respondentů. Nelze to svést na nějaké přirozeně autoritářské tendence většiny lidí, problém bude i v samotném současném systému.

Vezměme si například, že prakticky každý rok se konají nějaké volby, od komunálních, přes krajské, senátní, evropské, sněmovní až po prezidentské. Politici se musí prakticky nepřetržitě věnovat kampani a na samotné vládnutí není čas.

Důsledkem toho je, že se řeší převážně jen akutní věci, na nějaké koncepční změny, které by zemi posouvaly dál, většinou není čas.

Není pak divu, že se systém řadě lidí jeví jako jeden velký zmatek, kde si každý z politiků snaží něco pro sebe rychle urvat, přičemž oni sami z toho nic nemají a země přešlapuje na místě. A začnou zvolna pošilhávat po systému jiném.

Bude to znít asi kacířsky, ale opravdu neplatí čím víc voleb, tím víc demokracie. Naopak nepřetržitá kampaň může samotnému systému, a hlavně jeho vnímání škodit.

Prázdná forma

Lekcí ze slovenskému průzkumu, podle kterého by většina tamních voličů uvítala pevnou ruku, by samozřejmě bylo ještě mnohem víc, problematika demokracie a vládnutí je komplikovanější, než se dá postihnout v krátkém textu.

Ale celkově nejpodstatnější zjištění spočívá v tom, že liberální demokracie, zejména v naší části Evropy, není ničím definitivním.

Když se o ni nebudeme starat, promýšlet ji a přiměřeně reformovat, může se nám její podstata lehce rozplynout. Pak z ní, jak už leckde vidíme, může zůstat jenom prázdná forma. Kterou pak budou ovládat ti, kteří se rozhodně v parlamentu nezakecají. 

Autor je komentátor Hospodářských novin       

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít