Dvacet tisíc druhů filmu na Berlinale. S překvapivým vítězem v čele
Berlínský filmový festival ovládl dokumentární snímek. Hlavními rysy letošního 73. ročníku Berlinale bylo téma rodin v krizi, snaha o maximální programovou různorodost, silné zastoupení domácího, německého filmu a zvýšená přítomnost hvězd.
Německý filmový festival letos ohlásil po covidem poznamenaných ročnících návrat diváků a programu v plném rozsahu. Hvězdy jako Steven Spielberg, John Malkovich nebo Cate Blanchett poutaly pozornost k nesoutěžnímu programu. A s filmy se čile obchodovalo na Evropském filmovém trhu.
Vítězné překvapení na Seině
Z 19 filmů v hlavní soutěži, která je vlajkovou lodí každé akce tohoto druhu, je zřejmé, že se Berlinale pod vedením uměleckého ředitele Carla Chatriana snaží o maximální různorodost. Regionální a hlavně žánrovou.
Začíná filmový festival Berlinale. K hostům ceremoniálu promluvil prezident Zelenskyj
Číst článek
O hlavní cenu se ucházely také dva animované filmy a jeden dokument. A právě francouzskou-japonský dokumentární film Sur l’Adamant (Na lodi Adamant) si nakonec překvapivě odnesl Zlatého medvěda.
Film Nicolase Philiberta vznikl během pravidelných návštěv v centru denních služeb pro lidi s nejrůznějšími psychologickými a životními potřebami. To je umístěné na Seině, na titulní lodi Adamant. Personál tu společně s klienty vede výtvarné, diskusní i filmové programy a především jim naslouchá.
Philibert věnuje empatickou pozornost všem přítomným, jejich kreativitě, svérázu i názorům a odkrývá zbytečnost obvyklých předpojatostí vůči lidem se specifickými potřebami.
Berlinale také letos dostálo pověsti akce, kde se nezapomíná na společenské a politické problémy z celého světa. Porota vedená herečkou Kristen Stewart se přihlásila k heslu „Ženy, život svoboda“ a vyjádřila podporu íránským protirežimním protestům.
Hongkongský režisér Johnnie To, také člen poroty, rozvířil vody výroky na adresu Číny. Ukrajina prostupovala festivalem od zahájení, na které se připojil Volodymyr Zelenskyj, až do závěru, kdy se v den výročí ruské invaze promítal film Východní fronta, který vznikl v průběhu posledního roku také v české koprodukci.
Rodiny v krizi. Rodiny žen
Z hlavní soutěže vystoupila některé témata spojená s ženami-režisérkami a jejich hrdinkami. To nejvýraznější bylo téma krize v rodině, ve které jsou přítomné a aktivní takřka výhradně ženy. Ty musí čelit problémům, protože muži absentují. Otcové zemřeli, manželé odešli, synové jsou ještě děti.
Ovací se na festivalu dočkal španělský film 20 000 druhů včel. V něm se katalánská rodina během prázdninového pobytu na venkově vyrovnává s vícerými věcmi, ale především s tím, že se osmiletý syn Aitor cítí čím dál tím intenzivněji jako dívka.
Představitelka Aitora/Lucíe, dívka Sofía Otero, stála při natáčení před kamerou poprvé a na závěrečném večeru se stala vůbec nejmladší držitelkou herecké ceny z Berlinale.
Festival má mimochodem herecké ceny genderově neutrální, což letos došlo plného využití. Nejlepší výkon ve vedlejší roli totiž podala trans herečka Thea Ehre v německém kriminálním filmu Až do konce noci. V obou případech by udělení ceny za mužský anebo ženský herecký výkon vyznělo nevhodně.
Mexická režisérka Lila Avilés se také zaobírala rodinnou krizí. V působivém, bezprostředně a intimně pojatém filmu Totem líčí příběh jediného dne a chystané narozeninové oslavy. Může jít o vůbec poslední narozeniny otce malé Sol, protože toho čím dál tím víc v pohybu i komunikaci s okolím omezuje nemoc, patrně rakovina.
Vitalita tváří v tvář konečnosti je hlavním jednotícím prvkem Totemu. Tety malé Sol chystají oslavu a s nastalou situací se každá vyrovnává po svém.
Třetí, vleklou a traumatickou podobu rodinné krize představuje portugalský film Špatný život (Mal Viver), plný traumat mezi matkou, dcerou, vnučkou a dalšími členkami rodiny, která provozuje hotel.
Nejprve přidušená, ale stále otevřeněji vyčítavá, agresivní a odmítavá atmosféra se na diváka přenáší jako těžká deka. Kristen Stewart a její kolegové na tento snímek pamatovali cenou poroty. Kromě těchto tří filmů bychom téma rodinné krize ale našli i v dalších.
Rudé nebe
Hned pět filmů bylo od domácích, německých tvůrkyň a tvůrců. O spisovatelce Ingeborg Bachmanové a jejích vztazích s muži například vyprávěla německá režisérka Margarethe von Trotta ve filmu Ingeborg Bachman – Cesta do pouště.
Hlavní roli v bohužel strnulém až didakticky stereotypním obrazu osudu ženy-intelektuálky hraje Vicky Krieps. Z domácích počinů nakonec nejvíc kvalitativně vystoupila novinka Christiana Petzolda, známého díky filmům Fénix, Barbara a mnoha dalším.
Jeho Rudé nebe nejprve působí jako prázdninová komedie od Baltu, než se promění v intenzivní snímek o vztahu tvorby a života, autentického prožitku a jeho zachycení. To vše s požáry pobřežních lesů na pozadí, které daly filmu jeho název.
Petzold v Berlíně sklidil vysoká hodnocení v názorových přehledech kritiků a převzal Vekou cenu poroty, takže shoda na jeho filmu byla zřejmá.
Radost z Eremocénu
Česká účast na Berlinale byla minimální, žádný český režisér nebo režisérka zde celovečerní novinku neuvedli. Ale s potěšením můžeme říct, že slovensko-český film Poznámky z Eremocénu reprezentoval náš kulturní prostor víc než důstojně.
Esej stylizovaný jako science-fiction natočila režisérka Viera Čákányová, která navázala na svůj FREM a vítěze jihlavského festivalu Bílá na bílé. Ve svém filmu, uvedeném v sekci Forum, velmi osobním a obrazově nápaditým způsobem reflektuje výzvy současnosti, které představuje umělá inteligence a klimatická krize. Zároveň se do jejího filmu obtiskly i covidové lockdowny anebo nesamozřejmost demokracie.
Je radost vidět, že někdo z domácích tvůrců vzdělaně formuluje současné otázky s globální platností, vztahuje je k našemu prostoru a dokáže pro ně nacházet originální tvůrčí řešení.
