Vražda v rodině? Festival v Cannes vyhrálo drama Anatomie pádu o spisovatelce před soudem
Film francouzské režisérky Justine Triet byl skvělým překvapením hlavní soutěže 76. ročníku canneského festivalu. Na závěrečném večeru získal od poroty hlavní cenu, prestižní Zlatou palmu.
Úspěšná německá spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samuelem ve Francii, nedaleko Grenoblu. Jednoho dne je Samuelovo mrtvé tělo nalezeno na sněhu přímo před domem. Objeví ho při návratu z procházky nevidomý syn Daniel a jeho vodicí pes. Vypadl Samuel z okna z neopatrnosti, když pracoval v podkroví? Šlo o sebevraždu? Nebo mu někdo pomohl? Pokud ano, mohla to být jedině Sandra, nikdo jiný v domě nebyl.
Zlatou palmu v Cannes získal francouzský film Anatomie pádu. Od začátku byl řazen mezi favority
Číst článek
Vyšetřování a soudní proces se rozbíhají. Policie, státní zástupce i forenzní specialisté důkladně rozebírají sebemenší okolnosti. Hádky manželů v době před vraždou. Stopy krve na stěně. Nevyjasněné a možná i nevyjasnitelné okolnosti. A také úryvky z knih, které Sandra napsala. Buď bude z vraždy usvědčena ona, nebo zůstane případ nevyřešený.
Tak vypadá strhující francouzský film Anatomie jednoho pádu (Anatomie d'une chute), který natočila čtyřiačtyřicetiletá režisérka Justine Triet. Se spoluscenáristou Arthurem Hararim splétá otázky po možnostem a limitech empirického poznání pravdy, signály společenských nerovností, například předpojatosti ve vztazích mezi muži a ženami, a palčivé rodinné drama. Klíčový svědek je totiž nevidomý a obžalovaná je jeho matka.
Můžou spolu zůstat pod jednou střechou? A budou schopni spolu žít nadále? Režisérka Trier Anatomii natočila civilním, neuspěchaným způsobem s důrazem na procedurálnost, tedy značně odlišně od svého předcházejícího snímku Sibyl, kterým poprvé zasáhla do prestižního canneského oficiálního programu. Stala se třetí ženskou držitelkou Zlaté palmy v historii festivalu.
Herecké výkony
Skvělé herecké výkony v Anatomii pádu podávají všichni. Sandra Hüller (dříve známá z filmu Toni Erdmann) v hlavní úloze hraje ve třech jazycích, s různou mírou ne/jistoty s tím spojenou. Ztvárňuje ženu silnou, byť znejistělou a pod tlakem.
Jejího syna představuje Milo Machado Graner a výborně film pracuje i s dalšími postavami včetně psa Messiho, který ztvárnil důležitého čtyřnohého člena domácnosti. Pes ve filmu doprovází nevidomého chlapce, zvrací po předávkování prášky, uzdravuje se. Prokázal skutečné herecké schopnosti, které ocenila porota úsměvné ceny Palm Dog, zaměřující se každoročně právě na psí herce a herečky.
Sféra zájmu
Druhé nejvyšší canneské ocenění, Velká cena poroty, pak připadlo tíživému snímku Sféra zájmu (Zone of Interest), který zobrazuje tragédii holocaustu bez toho, aby samotný holocaust přímo zobrazil. Odehrává se totiž venku za zdí osvětimského tábora, v rodině velitele tábora Rudolfa Hösse. Tragédii nacistického vyhlazování více slyšíme, než vidíme a musíme žasnout nad tím, jak je možné budovat podivný krásný svět přímo na hrobech a utrpení milionů lidí.
Není bez zajímavost, že hlavní ženskou postavu v tomto filmu, ženu Rudolfa Hösse Hedwigu, ztvárnila opět Sandra Hüller. Jen proto, že oba dva její filmy získaly nejvyšší ocenění, jí uniklo samostatné vyznamenání její práce.
Na festivalu v Cannes se představila Králova milenka a korsická vdova. Kontroverze přesáhly filmy
Číst článek
Festivalová pravidla totiž hlavní porotě neumožňují opakovaná oceněné jednoho filmu v klíčových kategoriích. Sféra zájmu vznikla podle knihy Martina Amise a pro režiséra Jonathana Glazera šlo o další výrazný snímek po sci-fi Pod kůží, od kterého ovšem uběhla už přesně dekáda.
Porota vedená švédským režisérem Rubenem Östlundem (Trojúhelník smutku aj.) ocenila i film Vášeň Dodina Bouffanta – vyzdvihla režii této gastronomické romance z 19. století od Tran Anh Hunga, a na cenu poroty si vybrala legendárního finského režiséra Akiho Kaurismäkiho za jeho Padlé listy (Fallen Leaves), dojemný a vtipný příběh dvou milenců z okraje helsinské společnosti. Oba dva tyto filmu už mají zajištěnou českou kinodistribuci.
Nejlepší scénář měl podle porotců a porotkyň japonský snímek Hirokazu Koreedy Monster, který napsal Júdži Sakamoto. Na turecký, bezmála románově pojatý a 3 hodiny 20 minut dlouhý film O suchých travách (v režii Nuriho Bilgeho Ceylana) a japonské Perfect Days (r. Wim Wenders) pamatovala hereckými cenami.
Udělené ceny nezachytily dva z trendů letošního programu nejprestižnějšího festivalu, a to – nebývalý – vstup dvou dokumentárních filmů do hlavní soutěže a obecně výrazné posílení afrických kinematografií. Jinak ale vyzdvihly skutečně většinu nejsilnějších snímků letošního nabitého ročníku.
