Dokument More Miko mapuje úsilí o přijetí 40 sirotků uprchlických táborů. Štáb ujel 20 tisíc kilometrů
Dokument More Miko se částečně vrací ke kauze nepřijetí čtyřiceti nezletilých, opuštěných dětí z řeckých uprchlických táborů. Snímek je portrétem řidiče kamionu, polovičního Roma a spoluzakladatele iniciativy Češi pomáhají Jaroslava Mika, který se o přijetí zasazuje. Jeho letité úsilí mapuje v časosběrném dokumentu režisér Robin Kvapil.
„Pan Kvapil mě oslovil na základě rozhovoru, který jsem asi před čtyřmi lety dělal pro nějaké noviny s paní redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou Vrtiškovou a který pak vyhrál novinářskou cenu za rok 2017. Takže mě to trošku zviditelnilo,” popisuje Jaroslav Miko.
Dokument More Miko mapuje sisyfovské úsilí o přijetí 40 sirotků z řeckých uprchlických táborů
„Panu Kvapilovi jsem kývnul. Předpokládal jsem, že by to mohlo věcem, o které usiluji, pomoci. Úplně bych to ale neviděl tak pesimisticky, jak to nakonec bylo ztvárněno. Nemyslím si, že ten boj byl úplně marný,” zdůrazňuje Miko.
Režisér Robin Kvapil Mikovy aktivity sledoval po dobu bezmála čtyř let. Během té doby ujel filmový štáb s Mikem více než 20 tisíc kilometrů a točil například i v českém a Evropském parlamentu.
„Natočilo se strašně moc hodin, takže jsme museli strávit hodně času ve střižně. Kvapil tomu musel dát hlavu a patu. Pro mě to bylo v některých chvílích náročné, někdy už jsem to chtěl mít fakt za sebou. Myslím, že to bylo náročné pro všechny,” říká Miko.
Mikovy aktivity se později odrazily na jeho soužití s rodinou. „Byť to ve filmu není vidět, rozpadla se mi rodina, rozvedl jsem se. Po roce se mi tedy manželka vrátila, ale rok jsem byl sám s desetiletým synem. Osobní život mi to hodně narušilo. Zase mi to ale dalo jistotu, že žijeme v občanské společnosti, ve které může obyčejný kluk ovlivňovat veřejné věci,” bilancuje.
Natáčení probíhalo většinou při jeho cestách kamionem po Evropě. Něco málo se dostalo do filmu z cest po Polsku a Švédsku. Jinak z Řecka a Slovenska.
Film se poprvé představil minulý rok na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, kde sklidil u diváků obrovský úspěch. Do kin byl uveden 9. března 2023.
„Vzhledem ke zkušenosti z Jihlavy jsem úspěch čekal, ale nečekal jsem ho tak bouřlivý, takže o to víc jsem rád,” říká Miko.
I když film ve své politické rovině mapuje neúspěšnou snahu přesvědčit vlády Andreje Babiše, a později Petra Fialy, aby do Česka přijaly několik desítek malých dětí bez doprovodu z uprchlických táborů v Řecku, Miko neztrácí naději.
„Děti už jsou vytržené ze své kultury, kterou měli doma. My je netrháme, nebereme je ze syrské vzkvétající vesnice, ale z politických a uprchlických táborů, kde jsou podmínky takové, jaké jsou.“
„Konec filmu zobrazuje realitu, tzn. obměnu vlády, které ale nakonec pozbyla odvahu. Ale můžu prozradit, že podle informací, které máme dneska, by se nakonec česká vláda měla připojit k přesídlovacímu programu a tyto sirotky z uprchlických táborů by měla Česká republika přijmout,” dodává.
