Byla jsem taková tichá myš ve společnosti, říká Langerová o své minulosti před Superstar
Voda živá, to je první velký hit zpěvačky Anety Langerové, který vyšel jen několik málo týdnů poté, co se v roce 2004 stala první českou Superstar. Jaká ale byla rodačka z Benešova před vítězstvím v televizní soutěži? Jaké jsou její hudební kořeny? „Vůbec se mi nechtělo někam chodit. Ještě aby někdo hodnotil můj zpěv. Takže jsem se pořád schovávala za nějaké sloupy,“ vzpomíná Aneta Langerová na soutěž Superstar v rozhovoru pro Radiožurnál.
Rozhovor spolu natáčíme v největším rozhlasovém studiu S1 na pražských Vinohradech. Už jste tady několikrát zkoušela se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Zkoušela jste tady i na koncert, který byl v roce 2017. Co se vám vybavuje, když tady sedíme?
Symfonické těleso mám velmi ráda. Naše písně jsou plné příběhu a atmosféry. A v momentě, kdy máte možnost rozepsat aranže pro tolik muzikantů a tolik různých nástrojů, tak je to vlastně neuvěřitelná barevná škála, která dokresluje tu atmosféru.
Jsou to takové kulisy pro píseň. A je moc hezké pozorovat, jak ty písně jsou pokaždé jiné, jak rostou. Občas to zní jako nějaká filmová hudba.
V roce 2006 jste v jednom z prvních rozhovorů pro Radiožurnál, řekla, že jste před vítězstvím v Superstar byla málo sebevědomá. Jak je to dnes?
Dnes už je to dobré. Jak je člověk starší a starší, tak sám na sobě pracuje a upevňuje sám sebe, víc si věří. Puberta je náročná pro všechny děti. Ale já jsem nikdy nebyla úplně moc extrovertní, takže jsem byla taková tichá myš ve společnosti. Dodnes mě ale občas baví tiše pozorovat lidi.
Už jako tichá myš jste koketovala s hudbou?
Ano, já jsem hrála od svých asi šesti let na piano. A chodila jsem do lidušky, kde se jim ale moc nelíbilo, že jsem si skládala vlastní písně. A taky mi řekli, že jsem šumař. A to mě v té době hrozně urazilo, aniž bych tušila, co to znamená, takže jsem hru na piano opustila. Ráda si hudbu dělám po svém.
Pamatujete si nějakou píseň, nějaký text, který jste v té době napsala?
Ano, bylo to něco o našem pejskovi z dětství, jmenoval se Alan a doprovázel mě celým dětstvím. Psala jsem něco o tom, že je to nejvěrnější přítel člověka. Už v té době jsem měla takové přírodní sklony, což se později i projevilo na mých posledních dvou deskách.
Aneta Langerová o nové desce: Věci se přeskládaly a já vnímám hudbu trochu jinak. A je mi v tom dobře
Číst článek
Mimochodem, když jste chodila do té lidušky, umíte noty? Hrajete a zpíváte podle nich?
Přečtu je, umím z nich nějakým způsobem zpívat, ale nesmí to být nic komplikovaného. Nicméně ano, takový ten základ mám. Většinou všechno, co dneska vytvořím, tak předávám Jakubovi Zitkovi, klavíristovi a zároveň skladateli, který je schopen to rozepsat pro velkou filharmonii. To bych nesvedla.
Musím se vám dívat do rukou. Co jste sem přinesla?
Je to takový malý hudební nástroj. Někdo by čekal, že sem přinesu kytaru, ale řekla jsem si, že tento rozhovor pojmu trochu jinak. Je to malá kalimba, která je mým dobrým společníkem na koncertech. Mám ji v takovém kartonovém pouzdru, ve které jsem ji kdysi koupila. Má velmi uklidňující zvuk.
Berete si ji třeba na dovolenou?
To ne. Už se bojím na dovolenou brát jakýkoliv nástroj. Jednou mi na letišti rozebrali skoro celou kytaru, protože, jak jsem měla ještě různé kabely, tak si mysleli, že mám bombu.
Přesuňme se do roku 2004, do roku, kdy jste vyhrála první řadu Superstar. Kdo vás tehdy přihlásil?
Byl to můj táta, který mi to dal jako dárek k mým šestnáctým narozeninám. Musel za mě podepsat i nějaký formulář, protože jsem nebyla plnoletá. Nebyla jsem za to úplně vděčná, protože jak říkám, nebyla jsem nikdy jako extrovertní, že bych někam potřebovala stoupat a zpívat, natož před kamerami. Na druhou stranu jsem to vlastně chtěla zkusit. Ségra mi tenkrát řekla, že budu srab, když to nezkusím. I to mě ještě více vyburcovalo.
Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé stála před porotou?
Pamatuji si ten pocit a byl velmi nepříjemný. Vůbec se mi nechtělo někam chodit. Ještě aby někdo hodnotil můj zpěv. Takže jsem se pořád schovávala za nějaké sloupy a vím, že před tou porotou jsem byla extrémně nervózní.
„Charakteristika její osobnosti byla právě v tom, že byla vždycky svá. Nejen to byl ten důvod, proč Superstar tehdy vyhrála. Je to ale i důvod, proč se stále drží na předních příčkách poslechovosti, ale i zájmu fanoušků.“
Ondřej Gregor Brzobohatý
Ondřej Gregor Brzobohatý tehdy Superstar moderoval, byl to právě on, který řekl vaše jméno a představil Česku první Superstar. Jaký byl ten první dojem?
Byla jsem samozřejmě velmi ráda, ale vzápětí jsem měla na několik hodin, ne-li dnů zatmění, protože jsem vůbec nevěděla, co se bude dít.
Měla jsem velký strach, protože mě pořád všichni strašili, že ten byznys je tvrdá branže a že musím být pevná v tom, co budu dělat a jakým způsobem se budu rozhodovat, koho si pozvu ke spolupráci, ať už na písních, nebo jako management.
V té době ten boom byl obrovský a člověk se nemohl vlastně normálně pohybovat, normálně žít. A v takové izolaci jsem žila několik let.
Nelitujete trochu toho, že jste do kariéry opravdu skočila naplno?
Nelituji toho, protože se to tak prostě stalo. Snažím se to celý život nějakým způsobem přijímat a těžit z toho, abych mohla dělat to, co mě těší. A jak říkal Ondřej, dělám si ty věci po svém, jsem v tom velmi tvrdohlavá. Občas jsem udělala i krok špatným směrem, takže jsem se musela vrátit zpátky na tu hlavní cestu.
Inspiraci jste hledala i v Kanadě…
Byla to velmi dobrá zkušenost. Byla jsem tam asi měsíc a většinu času jsem strávila skládáním písní. V místních barech se tam hraje běžně každý den a jsou tam opravdu velmi dobří muzikanti. Měla jsem tak možnost přičichnout k zahraničnímu světu. Nicméně spolupráce, kterou jsem tam měla vyjednanou, nevyšla, ale nebylo to podle mě špatně.
A tak jsem se vrátila. Našla jsem úžasného Honzu Muchowa, který se stal producentem mé první autorské desky. Po Superstar přišlo opravdu hodně nabídek spolupráce, musela jsem si hlídat nějakou hranici, abych nevstoupila do špatných vod.
Tu hranici vám jistě pomáhá i teď hlídat váš bratr. Je to on, kdo je takovým vaším mediátorem mezi soukromým životem a životem na veřejnosti?
Ano. Je takovým prostředníkem, už od Superstar spolu takto spolupracujeme, filtruje veškeré informace, veškeré nabídky. A myslím, že už si lidi zvykli, co děláme a jak to děláme. Můj bratr byl v tom mediálním světě považován za toho zlého, ale postupem času se z něj stal docela oblíbený manažer mezi ostatními.
V dnešní době rozdělujeme dobu většinou na tu před covidem a dobu po covidu. Máte něco takového i ve vaší kariéře? Nějaká doba před něčím a po něčem?
Rozhodně to byl ten rok 2004. Byla to obrovská změna pro můj život. Často se v čase pohybuji díky svým deskám, ke kterým jsem schopna přiřadit nějaké vzpomínky.
A co takové album Na Radosti? Nebylo trochu jiné než ty předchozí?
Bylo jiné. Ono každé to album bylo trochu jiné. I Dotyk, moje první autorská deska, byla jiná, taková alternativnější, než třeba fanoušci čekali. Ale hrozně mě bavila. Vznikly na něm písně jako Malá mořská víla nebo Podzim, které většinou hrajeme dodnes.
Bez Vody živé není koncert?
Zatím asi žádný koncert bez Vody živé nebyl. Je to pravda, že je to už taková tradice. Myslím, že na ni fanoušci čekají, zazpívají si ji od začátku až do konce. Bylo by asi hloupé jim Vodu živou brát.
Vznikla velmi rychle po Superstar. Tehdy mi volal její autor Michal Hrůza, to jsme se ještě neznali, že pro mě má skvělou píseň. Bydlela jsem tenkrát na Žižkově, takže za mnou přijel autem, ve kterém mi následně pustil i demo. Tu píseň jsem si okamžitě vybrala.
Pamatujete si na váš první koncert po Superstar?
Pamatuji si koncert v Říčanech, který se jmenoval Díky vám, protože právě tam mi během Superstar opravdu hodně fandili. Tak jsem jim chtěla poděkovat velkým vystoupením na náměstí. Byla jsem v té době opravdu pankáč, vlasy učesaný nahoru. Ale patřilo to v té době k mé identitě.
Tolik vzpomínání. Teď nahlédněme do budoucnosti. Budete pokračovat v turné Dvě Slunce?
Určitě ano, bude pokračovat i v roce 2023 a věřím tomu, že se s fanoušky uvidíme nejen na jaře, na podzim, ale i v létě, což jsou naše oblíbené koncerty na čerstvém vzduchu. Koncerty děláme na opravdu krásném místě a lidi to většinou spojí třeba i s procházkou nebo výletem.
A jaké další plány máte na rok 2023?
My budeme hlavně připravovat koncerty na rok 2024, protože to bude dvacet let na hudební scéně a já bych to ráda oslavila netradičním způsobem. Ráda bych vytvořila nějakou píseň a možná i písně, které by mi ten rok zpříjemnily. Možná se dopracuji i k nějaké desce, ale to je hodně otevřené.
