Virtuos Svěcený: Děti mají dnes daleko větší kontakt s počítači než s hudbou. Musím se jim proto věnovat
Po covidové pauze musejí hudebníci jít publiku naproti ještě více než dřív. „Musím spoustu času věnovat také mladým, protože chceme, aby na nás chodily všechny generace, nejenom ti, kteří mají stejnou barvu vlasů jako já,“ říká houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který organizuje Festival hudby na Zámku Dobříš.
Filmová populární hudba, swing, jazz, klasika – evidentně se nenecháváte svazovat žánry. Ostatně to dokládá dvojalbum Way of life natočené s dámským symfonickým orchestrem Bon Art Pops Orchestra. Co vás na tom crossoveru baví?
Všestrannost. Já nejsem člověk, který by šel jedním údolím. Jedno údolí je sice krásný, ale může se omrzet a ten způsob kontaktu s muzikanty, kteří skvěle ovládají jiné nástroje – výborně zpívají, dělají jiný styl – je neskutečně inspirující.
Ještě mi pomáhají k jedné věci, a to, že jsem schopen se na to, co dělám v klasice, podívat z druhého břehu. Kdybych dělal jenom vážnou hudbu, tak jde člověk de facto s určitými klapkami.
Interpret se musí postarat, aby se informace o festivalu dostala ven. Že se otevřely sály neznamená, že kultura začala normálně fungovat, říká Jaroslav Svěcený
To nemyslím zle, ale pohled na tu druhou stranu je důležitý. Už z toho pohledu, že jsem celý život trochu popularizátor, protože se snažím klasiku „odmramorovatět“ a dát do přístupné roviny i lidem, kteří ke klasice teprve hledají cestu. To je pro mě zásadní.
Myslel jsem si ve třiceti, že až mi bude šedesát, že už to vůbec nebude potřeba, to už tady všechno poběží. Ale opak se stal pravdou.
Já si myslím, že v současnosti tím, že ve školách nejsou takzvané výchovné koncerty, děti mají daleko větší kontakt s počítači než s hudbou. Samozřejmě jsou výjimky, co chodí do hudební školy nebo jezdí na kurzy, to je něco jiného.
Ale dneska musím spoustu času věnovat také mladé generaci, protože chceme, aby na nás chodily všechny generace, nejenom ti, kteří mají stejnou barvu vlasů jako já. A ta multižánrovost tomu strašně pomáhá, protože v ten moment lidé i z těch jiných žánrů vědí, že nejsem konzervativec, který má pocit, že nic kromě klasiky neexistuje.
Já ji miluji celý večer, ale... Když jsme zmínili ten projekt na Vivaldiho, tak to je přesně příklad, jakým způsobem předat jeho hudbu. Jméno Vivaldi je stejně známé jako Stradivari, ale nikdo neví, co si pod tím má představit, pokud tu hudbu neposlouchá. A tady těm lidem ukazujeme pravdivé příběhy života toho člověka a polidšťujeme ho.
Česko si koncertem v pařížském chrámu symbolicky vyměnilo předsednictví v Radě EU s Francií
Číst článek
Není to člověk, který je bustou, kamenem nebo sochou, ale je to člověk, který žil naplno. Nevím, jak to je možné, ale napsal 500 instrumentálních koncertů a i spoustu jiné muziky, opery, kantáty, mše – nevím, jak to zvládnul, jenom opsat by to možná vydalo na jeden život. Ale lidé potom odcházejí a zjišťují, že to byl člověk z masa a kostí, že měl svoje lásky a povahové rysy.
Ty třeba ve všem nebyly úplně v pohodě, on musel být docela „řezan“, opravdu hodně pevný, protože se ho někteří báli. Jiní naopak byli rádi, že s ním dělají, protože uměl nadchnout zřejmě i tehdejší lidi a pevně v ruce držel takový bič, aby to fungovalo.
Je prostě skvělé, že to lidi poznají. Neodcházejí od koncertu, kde se objevil Beethoven, Brahms, Dvořák a jenom by si to poslechli – tady se ještě něco zajímavého dozvěděli. Tento projekt na Vivaldiho je takovou branou do klasiky.
Nehledí na vás někteří ortodoxní kolegové z klasické hudby kvůli těmto hudebním přesahům skrz prsty?
Já si myslím, že hledí, a mně to vůbec nevadí. Je to moje cesta a já vím, že na základě toho, že ji dělám, se raduji z koncertů. Mají tak pro smysl, vnímám věci. Já tou hudbou žiju.
Přeji kolegům velký úspěch, jestli vidí jen prezentaci přes tu konzervativní část, skvělý, každému přeji, ať se jim daří, já s tím nemám vůbec žádný problém. Musím se přiznat, že ve svém věku už se tím opravdu nezabývám. Zabývám se tím, co mě skutečně zajímá, co mě baví, a to realizuji.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.
