Magdalénu stále hrajeme rádi, říká frontman kapely Jelen. V O2 areně chystají velkolepou show
Je to jedna z nejpočetnějších skupin tuzemské populární hudby. Skupina Jelen by si ale na pódium klidně ještě přizvala hudebníka Bruce Springsteena, který je jejich idolem. Jak kapela začínala? Nejen na to vzpomíná frontman Jindra Polák v rozhovoru pro Radiožurnál.
Kapela Jelen má za sebou deset let na hudební scéně. Když jste odstartovali spanilou jízdu českým hudebním éterem, dokázal jste si představit, že jednou skončíte až v O2 areně?
Ani náhodou. Ale my jsme to vlastně ani neřešili. Spousta kapel si plánuje, že například do deseti let vyprodá O2 arenu. My jsme to ale neplánovali. Když jsme se potkali se zakládajícími členy – tedy já, Martin Kasal a Ondra Málek – tak přeskočila taková zvláštní jiskra.
Hvězdou hudebních cen Anděl se stala Lenny. Akademici ocenili i životní dílo Špinarové
Číst článek
Když jsme si spolu zahráli, tak jsme zjistili, že ta chemie, která mezi námi je, nás hrozně baví a že jsme nikdy nic takového nezažili v žádné jiné kapele, kde jsme hráli s jinými muzikanty. Náš první koncert byl na Starém Městě v Praze a tam přišlo dvacet lidí. A jestli na nás bude postupem času chodit víc fanoušků, to jsme neřešili.
Opravdu tam přišlo dvacet lidí?
Minimálně půlka z toho byla rodina.
Jaké písně jste hráli?
Já si myslím, že už tam zazněly písně, které jsme později vydali na první desce. Určitě jsme hráli Magdalénu a Světlo ve tmě. Ze začátku jsme jezdili s menším repertoárem. Nejdřív jsme totiž vystupovali jako předkapela kapely Divokej Bill.
Jak na váš první koncert reagovala vaše rodina?
Naše rodiny byly na všechny tyhle věci zvyklé. My jsme samozřejmě všichni dělali muziku už dávno předtím. Já jsem měl svoje kapely. Kluci, než jsme se potkali, tak měli svoji kapelu na Vysočině, která byla lokálně dost úspěšná a jmenovala se Šatlava.
Poprvé jsme se potkali náhodou ve studiu u Martina Ledviny, našeho současného producenta, a chtěli jsme se v našich hudebních kariérách někam posunout a už jsme sami nevěděli kudy kam. Tak jsme si říkali, že by nám mohl pomoci někdo zkušený. A Martinovo studio bylo v té době takovým kulturním středobodem, kde se setkávali různí muzikanti.
Kdo vás v začátcích inspiroval?
K hudbě mě vedla moje babička, která byla zpěvačkou. A já už jsem od malička hrál na různé hudební nástroje – na klavír, na trumpetu, na trombon.
‚Běž spát, mami, tohle bude megahit.‘ Píseň Ty a tvoja sestra vznikla ve tři ráno, směje se Timko z No Name
Číst článek
Ale takový zlom nastal, když mi bylo asi čtrnáct. To jsem poslouchal skupinu Kiss a rozhodl jsem se, že to je to, co chci dělat. Nevěděl jsem, jak se to dělá, ale věděl jsem, že to chci hned. Odhodil jsem trombon a pořídil jsem si elektrickou kytaru.
Žádný učený z nebe nespadl. Co ale takový hudebník? Narodil jste se s kytarou v ruce?
Já jsem stále chodil někam do hudebky, chodil jsem na teorii. Nemůžu říct, že bych byl úplně klasicky vzdělaný hudebník, ale prošel jsem si tím. Ale hodně jsem zapomněl. Třeba podle not hraju jen málokdy. Občas se mě někdo ptá, jestli bych mu nemohl poslat noty nějaké písně. Rád bych, ale někdy je opravdu nemám.
A kolik teď máte doma hudebních nástrojů?
Kolik máme času? Mám určitě několik různých ukulele, banjo, baskytaru, mám doma asi pět různých druhů kytar. Pak samozřejmě klávesy, foukací harmoniky a tamburíny. Mám kytaru, která je z roku 1963, a je dokonce i ze stejné série, kterou měl i George Harrison.
Kapelní kronika
Vedou si Jeleni nějakou kapelní kroniku?
My máme kytaristu Tomáše Málka, ten si všechno pamatuje. Já jsem úplně nemožný si jakákoliv data zapamatovat. Lineární vnímání času není úplně moje nejsilnější stránka. Pamatuji si pocity, pamatuji si zážitky, ale občas mám problém je zařadit do času. A proto máme Tomáše.
A pamatujete si na nějaký zážitek nebo pocit, u kterého byste byl schopný říct i to, kdy se to stalo?
Na jeden takový silný okamžik si vzpomínám. Bylo to v době, kdy jsme jeli na naše první samostatné turné. A jeden z koncertů byl v klubu Buena Vista v Plzni. Jako přídavek jsem sám hrál píseň Pár letních chvil, je to taková hodně komorní písnička, kterou jsem napsal pro svoji rodinu, a byla jenom na desce. Nikdy nezněla v rádiích.
A když jsem ji začal hrát, tak se všichni fanoušci přidali a zpívali si se mnou. Dodnes mi běhá mráz po zádech, když si na tohle vzpomenu. Byl to okamžik, kdy jsem si uvědomil, že fanoušci naše písničky opravdu mají rádi.
Jsou ale písně, která stále znějí tuzemským rozhlasovým éterem. Je Magdaléna stále stěžejní písní kapely Jelen, nebo vám už trochu přerostla přes hlavu?
Fanoušci ji mají opravdu rádi, ale často se nás ptají, jestli nám už neleze na nervy. Pokaždé, když ji hrajeme, tak nás stále baví. Nakopne nás, má skvělou energii. A jak úplně nesleduji čísla zhlédnutí na YouTube, tak nedávno mi někdo posílal, že Magdaléna už má 22 milionů přehrání. Takže bez Magdalény prostě není koncert.
„Když jsme se před deseti lety poprvé potkali v mexické restauraci před koncertem v baru na újezdě v Praze, tak mě opravdu nenapadlo, že ten veliký a zarostlý chlap bude můj nejlepší kamarád a že s ním prožiju deset let svého hudebního i neživotního života.“
Kateřina Marie Tichá
S Kateřinou jsme toho zažili opravdu hodně. Hlavně asi stovky koncertů. Ona byla opravdu u začátků Jelenů. Na začátku naší spolupráce byla píseň Tančíme spolu, kterou jsme nahráli právě s Káťou. Pro mě je opravdu členem rodiny, pro mě je jako ségra. I ona za těch deset let velmi umělecky vyrostla a už od začátku byla a je velmi talentovaná.
Dnes je z ní neskutečná zpěvačka, básnířka a taky textařka, hraje s kapelou Bandjeez, která dřív hrála s Davidem Stypkou, který nás opustil předminulý rok. Je to taková sladkobolná kapitola toho všeho. Zároveň z toho vzniklo úžasné spojení, protože Bandjeez jsou taky naši dlouholetí kamarádi a myslím si, že pro Káťu ta spolupráce je to nejlepší, co se jí mohlo stát.
S kým by si kapela Jelen chtěla někdy zahrát? Vás je teď na pódiu osm. Vešel by se vám ještě někdo?
Já myslím, že Bruce Springsteen by se tam vešel. Je to jeden z našich idolů.
Velkolepá show
Na jednom z velkých pódií vystoupíte na konci letošního roku. Česká vás koncert v největší hale v Česku. Už máte v hlavě koncert vymyšlený?
Bude to oslava deseti let na hudební scéně. Samozřejmě chceme, aby show byla velkolepá. Shodou okolností ten koncert vyšel na druhého prosince, což jsou zároveň moje narozeniny. Takže to opravdu bude i skvělý dárek k mým narozeninám. Nikdy jsme moc neřešili nějakou doprovodnou show.
Rok 2023 rozezní stovkami očekávaných koncertů. Češi se můžou těšit na Kiss anebo The Weeknd
Číst článek
Teď ale opravdu chceme, aby to byl koncert se vším všudy. Ale zase také úplně nechceme, aby nám tam nějak samoúčelně vybuchovala pyrotechnika. Nápadů je ale hodně.
Kdyby s námi v rozhlasovém studiu teď seděl malý Jindra Polák, co byste mu doporučil?
Asi bych mu, řekl, aby se vykašlal na tu trumpetu. Vezmi si tu kytaru.
A kdyby tady seděl začínající hudebník, tak byste mu doporučil co? Je v dnešní době těžké stát se hudebníkem?
Já si myslím, že není těžké stát se hudebníkem, ale je těžké se prosadit. A vždycky to taky bylo a bude. Dnes jsou ale jiné možnosti. A velkou roli hrají sociální sítě. Svět se za deset let změnil, ale jedno zůstalo stejné – je potřeba hudbu dělat poctivě a myslet to s ní doopravdy. Sociální sítě se dají obejít, ale tohle ne. Internet je v dnešní době jenom pomůcka.
A neztrácí se trochu ta jedinečnost, když máme v dnešní době streamovací služby, na které si může kdokoliv nahrát cokoliv?
Vůbec. Je to jenom další cesta, jak si najít posluchače. Lidi si vždycky najdou to, co jim doopravdy něco dá. A ta emoce, prožitek, to, co si lidi z toho vezmou, se nedá ničím nahradit.
