Permanentní vzdor bude v naší hudbě vždycky, říká kytarista My Chemical Romance o novém projektu
V neděli se na pódium pražského MeetFactory postaví hudební skupina L.S. Dunes. Tu si společně založili muzikanti působící v jiných, už dobře známých, převážně punk-rockových kapelách. „Nechceme jen spoléhat na to, že se nám povedlo něco v minulosti. To, že se chceme bavit, neznamená, že na sobě nebudeme pracovat,“ říkají její členové Frank Iero, kytarista My Chemical Romance, a bubeník Tucker Rule z kapely Thursday.
První singl, který jste vydali minulý rok, nese název Permanent Rebellion. Je to zároveň předposlední track desky Past Lives. Bude neustálý vzdor provázet vaší hudbu už pořád, nebo z toho někdy člověk vyroste? Protože rebelství není jen záležitostí L.S. Dunes, ale i hlavních projektů, ve kterých členové kapely působí.
Frank: Myslím, že ano. Už jen to, v jakém momentu jsme kapelu založili, o tom docela vypovídá. Na začátku pandemie se řeklo: „Mimochodem, žádné koncerty už nebudou. Zavíráme krám, svět je jiným místem, než byl dřív.“
To je pro partu lidí, která neumí nic jiného než hrát v kapele, dost velký problém. A naše reakce byla, že jsme si prostě založili novou kapelu. Vzdor vůči tomu, co nám někdo říká a co bychom měli správně dělat, je asi vážně permanentní a nám přirozený.
Během pandemie se do studia ve velkém uchylovala většina hudebníků, proto je teď také větší množství koncertů, než bylo předtím. Protože všichni jezdí na turné s novými deskami. Vytvořila ta situace paradoxně nejlepší možné podmínky, které muzikanti na tvorbu kdy měli?
Tucker: Teď máme možnost hudbu skládat a být zároveň ve stejné místnosti, to je skvělé. Ale je pravda, že nám to dalo obrovskou školu. Když teď někdo z nás jede na turné s jinou kapelou, pořád dokážeme spolupracovat a tvořit společně na dálku.
Protože jsme si to během covidu nacvičili. Dokážeme tvořit téměř v jakékoliv situaci, což je asi nejlepší možný scénář, který z toho všeho mohl vyjít.
Frank: Je pravda, že nám ta situace hodně nahrála. Člověk často mluví o tom, že musí s někým založit novou kapelu, ale tahle situace vyloženě říkala: „Tak a teď můžeš. Jdi do toho.“
Alex Turner z Arctic Monkeys: Snaha napsat hlučnou rockovou písničku vyšla tentokrát naprázdno
Číst článek
‚Není to jen bokovka‘
L.S. Dunes jsou tzv. „superkapelou”, což je uskupení hudebníků z jiných už známých a úspěšných projektů. Vy třeba pocházíte z kapel Thursday a My Chemical Romance. Lidé uskupení podobná L.S. Dunes často vnímají jako vedlejší projekty, kterými se jen hudebníci baví a rozptylují. Jak to vnímáte vy? Jsou L.S. Dunes vedlejším projektem, nebo naopak budoucnost vašeho hudebního působení?
Tucker: Hlavním důvodem, proč jsme kapelu zakládali, byl kreativní přetlak, který jsme neměli kde jinde ventilovat. Lidé to samozřejmě mohli vnímat tak, že se jedná o nějakou bokovku, ale myslím, že se velmi rychle ukázalo, že to tak není.
Frank: Rozhodně to je plnohodnotná kapela. Neberu to jako nic méněcenného, ale zároveň nejsem nijak vázaný na potřebu masového úspěchu. Prostě nás to jednoduše baví. Když člověka věcí nebaví, logicky nad nimi ani nestráví tolik času.
Takže se necítíte pod tlakem? Protože to vnímání podobných kapel složených ze zkušených a úspěšných hudebníků může být dost svazující. Jako když se v NHL očekává od All Star zápasu skvělý hokej.
Frank: Označení superkapela je hodně nešťastné. My se tak nikdy neoznačili a začalo se nám tak říkat. Ale obecně moc nerazíme ten způsob práce, kdy člověk skládá desku s nějakou konkrétní představou, co to má s lidmi udělat a jak na to mají fanoušci reagovat. Když tuhle úvahu vůbec pustíte do své hlavy, prohráli jste hudební život.
Ve věku 55 let zemřel lídr kapely Plexis Petr Hošek, byl výraznou osobností českého punku
Číst článek
Tucker: To, že někdo něco očekává, je asi jasné, ale nijak to neřešíme. Mně kapela přináší spoustu nové inspirace, chodím se tam de facto vzdělávat. A navíc jsou všichni spoluhráči moji velmi dobří kamarádi.
Jsou to lidé, kterým bych napsal, kdyby mě něco trápilo nebo bych potřeboval s něčím pomoct. Nechat se svázat nějakým označením by bylo hloupé. To, co z nás dělá superkapelu, je možná jedině fakt, jak dlouho jsme v hudebním průmyslu vydrželi.
Jak se na váš nový projekt tváří spoluhráči z kapel, které vás proslavily? Nemají strach? V minulosti už se mnohokrát stalo, že se kvůli nové kapele rozpadla ta stará.
Tucker: Snažíme se v rámci všech kapel, ze kterých pocházíme, fungovat jako jeden velký kolektiv. V minulosti jsme spolu mnohokrát spolupracovali. Hráli jsme na stejných festivalech, jezdili spolu některé další koncerty, já v roce 2008 odbubnoval jako host jeden koncert My Chemical Romance. Frank s námi během pandemie zase odehrál na kytaru livestream s Thursday.
Jak těžké bylo sehrát se v nové sestavě? Protože každá kapela funguje zevnitř jinak a to, že jste předtím vzájemně hostovali ve svých projektech a potkávali se na festivalech, nemusí být v tomto případě důležité.
Tucker: Nebylo to nijak zvlášť těžké. Známe se už dlouho, s naším baskytaristou hraju přes 20 let. Všechno to vzešlo úplně přirozeně.
Frank: Je to hned poznat i na všech koncertech. Když nás vidíte hrát, není šance, že bychom se při tom nesmáli. Je to prostředí bez stresu. Všichni máme hodně další práce, máme rodiny a děti, chceme si to hlavně užít. Na to, abychom řešili, jakou má kdo v kapele roli, už jsme asi moc staří (smích).
‚Teď jsme spokojení‘
V jednom rozhovoru hovořil váš frontman Anthony o strachu z umělé inteligence, kterou zároveň obdivuje. Používání AI v hudbě je teď velkým trendem a možnosti nabývají spousty různých podob. Plánujete s tím experimentovat, nebo se budete držet postupů, na které jste zvyklí z předchozí kariéry?
Frank: Myslím, že jeho na tom fascinuje hlavně ta možnost sexuálního využití (smích). Asi to hodně záleží na tom, jak se to použije. Momentálně si to moc nedokážu představit. Možná u vizuálu, tam by to mohlo být zajímavé.
Czech Press Photo vyhrál snímek masakru v Buče. Téma války na Ukrajině letošní soutěži dominovalo
Číst článek
Ale nevylučujete to?
Tucker: Asi nevylučujeme. Když jsem se učil řídit, taky jsem používal jen zrcátka a dneska parkuju se zpětnou kamerou. Věci kolem nás se prostě vyvíjí a někdy to do svého života zahrneme, někdy zase ne. Řekl bych, že jsme teď s naším tvůrčím procesem spokojení a budeme používat naší přirozenou inteligenci.
Album Past Lives, které teď představíte i fanouškům v Praze, má na svém obalu pět oranžových koleček, ze kterých jdou čárky. Vypadá to jako lízátka, někdo říká, že jsou to květiny. Můžu se zeptat, co to znázorňuje? Jestli to má nějaký speciální význam.
Tucker: Nic konkrétního to neznamená. Prostě to vypadá jako obraz, který můžeme vidět v galerii moderního umění. Vzbuzuje to v nás takové pocity. A když se bude člověk probírat regálem s deskami v obchodě s hudebninami nebo bude scrollovat na streamovacích službách, obal ho podle mě může zaujmout, aniž by věděl, co je to za kapelu.
Jaké jsou plány L.S. Dunes do budoucna? Budete zase každý den pracovat na další desce nebo už to bude volnější?
Frank: Rozhodně polevovat nebudeme. To, že se chceme hudbou hlavně bavit, neznamená, že nebudeme pracovat. Nechceme jen spoléhat na to, že se nám povedlo něco v minulosti.
A když na náš koncert přijdou nějací mladí muzikanti, chceme aby viděli, že za tím vším je tvrdá práce. Že když to chtějí dělat, musí tomu dát velký kus sebe. Momentálně už píšeme další desku, kterou snad letos dokončíme.
