Jak seriály startují hudební retrománii? Nostalgie, naděje a pozitivní vlna, zdůvodňuje publicista

Matěj Skalický mluví s Milošem Hrochem, hudebním publicistou serveru Alarm, který působí i na FSV UK

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

7. 7. 2022 | Praha

Po 37 letech hvězdou světových hitparád. Kate Bush a píseň Running Up That Hill z roku 1985. Důvod? Americký seriál Stranger Things. Je to nostalgie, retro, nebo obojí? Zamýšlí se Miloš Hroch, hudební publicista serveru Alarm, který zároveň působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pozor, podcast může obsahovat spoilery!

Kredity:
Editace: Janetta Němcová
Rešerše: Zuzana Marková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Na streamovací platformě Netflix je od července ke zhlédnutí už kompletní čtvrtá řada mimořádně populárního seriálu Strange Things. Taky jsem mu propadl. Je to takové sci-fi, mysteriózní. Vypadá to trošku jako pro děti, ale chytnou se i dospělí. Strašně mě to baví. No a co se nestalo - tento seriál katapultoval do veřejného povědomí a na čela hudebních žebříčků, minimálně tedy v Evropě, ve Spojených státech tuto skladbu..Kate Bush, Running up that hill z roku 1985.
Tato písnička je o snaze najít nějaké porozumění mezi mužem a ženou, partnerské porozumění. Je to schované do takových metafor. Podle mě ta písnička je plná optimismu, vlastně i trošku euforie. A určitě z dnešního pohledu to nabízí spoustu různých způsobů čtení, protože ona tam zpívá: chtěla bych být v tom těle svého partnera, muž, kdyby mohla být žena v těle muže atd..Takže dá se to podle mě vnímat různými způsoby, ale to, jak to zamýšlela, je to partnerské porozumění.

Ta nejzásadnější otázka je, už jsem to zmiňoval, ta píseň je z roku 1985, tak jak je možné, že seriál, ve kterém zazní ta skladba, ji vyhoupne do čela hitparád po těch 37 letech?
Ta odpověď na to je složitější, docela dává smysl, že bratři Dufferovi, režiséři a tvůrci této série Stranger Tjings ji použili, protože čtvrtá série se odehrává v roce 1985, to znamená, že se asi zpětně podívali do těch hitparád, co fungovalo, a vybrali si tuto písničku. Takže ono to dává smysl, protože se chtějí držet nějakým způsobem nebo být věrní tomu, co se dělo v polovině 80. let nebo jednoduše v tom roce, kdy se to odehrává. To, že ta písnička vystřelila na čela hitparád, na přední příčky, na jedničku ve Velké Británii, ve spoustě dalších zemí.

Ve Velké Británii dokonce přeskočila novinku Harryho Stylese. 
Je to tak, a spoustu těch největších popových hvězd současnosti. Ale oni těch starých písniček tam používají celou řadu, třeba Psycho killer od Talking Heads a u toho se to nestalo. Ta teorie je spíš ta, že tomu nějakým způsobem pomohly sociální sítě, především TikTok. Písnička trendovala na TikToku dávno předtím, než čtvrtá řada měla premiéru, takže Kate Bush je velkým trendem na TikToku. Od roku 2020 dokonce existuje hashtag KateBushToktery, který má 40 milionů zhlédnutí. Takže oni už předtím věděli, že ta písnička nějakým způsobem žije vlastním životem a že to funguje. Možná to spustil cover Running Up That Hill od popové zpěvačky Meg Myers v roce 2019. Těch spouštěčů je celá řada nebo teorií, ale pravděpodobně to bude spíš synergie tady tohoto všeho.

Já jsem si původně myslel, že Running Up That Hill od kapely Placebo, než jsem se teda podíval na Stranger Things, což byste mě asi jako hudební publicista teď opravil, že to je docela ostuda. Ale tak ona vešla Kate Bush do povědomí spousty lidí, kteří o ní třeba neměli ani tušení právě díky Stranger Things.
Určitě, já bych řekl, že vlastně Kate Bush nikdy neodešla, protože mám pocit, že k těm deskám, které nahrávala v 70., 80., 90. letech, je pořád důvod, proč se k nim vracet. V mnoha ohledech předběhla svoji dobu, většinu těch věcí si dělala sama. Byla to silná autorka, první popová zpěvačka a autorka, která se dostala na špičku britské hitparády koncem 70. let.

A taky si možná říkám, že tomu tvůrci mohli pomoct tím, že Running Up That Hill není jenom součást soundtracku seriálu, té nové čtvrté série, ale ona tam ta píseň má určitou i dějovou roli.
Je to tak. Možná můžeme trošku nastínit příběh Stranger Things. Odehrává se to v jednom americkém městečku Hawkins, kde se otevírá nějaká jiná paralelní dimenze. Mluví se o tom jako o světu naruby, The world upside down. Ve čtvrté sérii se objeví takový necromancer, černokněžník, démon Vecna, který vysává z lidí duše...A právě jedna z hlavních hrdinek seriálu se ocitne v tom světě naruby. Je v takovém limbu v reálném světě.

No a její kamarádi jí nasadí na uši sluchátka a pustí Kate Bush Running Up That Hill. Píseň je tam prezentována jako něco, co je bytostně lidského, co je spojené s reálným světem a ono jí to vytáhne do toho reálného světa. Zároveň je tam spousta záběrů, kdy v těch předchozích dílech chodí po chodbách střední školy a poslouchá Kate Bush, je to prostě její oblíbená písnička.

Archetypální střet dobra se zlem, kde tím můstkem mezi těma dvěma světy, které mezi sebou nějakým způsobem soupeří, je právě tato skladba.
A možná je dobré taky připomenout, že i v předchozích sériích se objevily písničky, které toto zprostředkovávaly, tu komunikaci mezi reálným skutečným světem a tou dimenzí světa naruby. Byly to třeba The Clash Should I Stay or Should I Go, písnička, která se objevila, tuším ve druhé sérii.

A ve třetí to byla Never Ending Story.
Je to tak. Vlastně vždycky to je nějaká písnička, která byla velká v tom daném roce. Takže Should I Stay or Should I Go z desky The Clash, Combat rock z roku 1982, potom Never Ending Story 1984.

Kde se bere tato naše a filmových tvůrců obliba v nostalgii, v retru?
Tento moment, že se vrátí nějaká písnička do hitparád díky filmu, seriálu, známe už z historie. Třeba například v 90. letech seriál Waynův svět vrátil Bohemian Rhapsody od Queen na špičku hitparád a vlastně to poskočilo ještě třeba o sedm příček výš než v roce, kdy Bohemian Rhapsody vyšla. A ten seriál Waynův svět se vysílal v 90. letech.

Batman vrátil nebo v podstatě dostal do stovky Billboardu, což je americká hitparáda, Seala a jeho písničku, protože se objevila v Batman Forever tuším v polovině 90. let. Takže těch příkladů je samozřejmě víc, nicméně ta nostalgie se ukazuje jako nějaká platná mince v současnosti. Sází na to tvůrci seriálů, sází na to hudební tvůrci a nějaká nostalgie po těch 80. letech je opravdu silná.

Dá se to vysvětlit určitě na individuální úrovni, že nostalgie je hodně subjektivní, vzpomínáme na formativní léta, na svoje teenage léta. Jsou to spouštěče, které fungují na subjektivní, individuální úrovni a zároveň tam je nějaká kolektivní nostalgie o kultuře určitých dekád. Může to být sdílené generačně, kulturně, možná i lokálně, geograficky atd.. Na té hudební scéně se mluví třeba o éře retrománie, která je spojovaná především s nultými lety, kdy najednou se zpřístupnila celá hudební, filmová, kulturní historie na pár kliků díky rozvoji digitálních úložišť..

MP3..
Přesně tak, později streamovacích platforem atd. Takže ono to nějakým způsobem zpřístupnilo tu historii a teorie tady od hudebního publicisty Simona Reynoldse je v podstatě trochu pesimistická, že nám to zavřelo nějakou budoucnost, že se ta kultura přestala vyvíjet a začala se pouze ohlížet zpětně.

Cyklit.
Je to tak, že najednou to byly nekonečné série reedicí starých desek, coverů, remixů a tak dál. A že se to v podstatě zacyklilo. Myslím si, že tato teorie hodně odpovídala těm nultým letům, podle mě se ta kultura pořád posouvá někam dál, pořád vzniká nová hudba, nové žánry atd.. Nicméně nostalgie je pořád hodně silná. Pořád hodně silná. Ono nám to na druhou stranu taky dovolilo tu historii o něco lépe prozkoumat, takže bych řekl, že to nemělo jen negativní efekt v tom, že jsme se začali jenom ohlížet, ale začali jsme se snažit i tu historii lépe pochopit. Najednou se teďka dozvídáme o jedinečné desce od Kate Bush Hounds of Love, ze které pochází právě Running Up That Hill, a to jenom dobře.

To znamená, že po 30, 40 letech můžeme díky filmům, seriálům apod. objevit i nějaké, neříkám třeba nové autory, ale nové skladby, nové desky, právě od interpretů z 80. let.
Určitě.

A proč zrovna 80. léta?
Moje teorie je taková, že ta 80. léta byla jednoduše definovatelná, že můžeme jednoduše říct, jaká je estetika 80. let? Pravděpodobně je to syntezátorová hudba, protože v té době se najednou zpřístupnily technologie, ať je to třeba Roland TR-08

Co to je?
To je takový hodně využívaný syntezátor, který uslyšíte asi pravděpodobně na deskách od PetShop Boys, na soundtracku od Johna Carpentera jako mistra hororu, který vytvářel takové béčkové, hodně specificky esteticky laděné horory, ke kterým se dělal i sám soundtracky. Spojnice mezi Johnem Carpenterem a Stranger Thing je hodně silná.

Co z toho mají nebo má generace Z a mileniálové a lidi, kteří to třeba už úplně nepamatuji, ale baví je to taky? Jak si k tomuto našli cestu?
Možná to je nějaká forma mediální turistiky nebo nějaké mediální archeologie. Zároveň evidentně se dá říct, že tato současná generace Z se k těm 80. letům, konkrétně, když se bavíme o Kate Bush, se k tomu vztahuje spíš emočně, že v tom je nějaká naděje, že v tom je nějaký optimismus, euforie a možná to v té současné pop kultuře a současné atmosféře společenské, kdy je to jedna nekončící krize - pandemie, válka. Možná to v té současné popkultuře trošku chybí, a právě proto se na to můžou napojit.

A ukazuje to tedy nadčasovost motivů v hudbě obecně.
Asi určitě. Vlastně 80. léta, když se podíváme zpětně, nejsou z hlediska společenského klimatu a nálady úplně veselé období. Studená válka, je to doba, která mladé generaci nenabízí moc sociálních jistot a budoucnost. Takže v něčem je to paradoxní, v něčem se můžeme třeba, když to řeknu hodně zkratkovitě, a je to napadnutelné tvrzení, na ty „osmdesátky“ třeba taky napojit tím, co se děje v současnosti.

Znáte seriál The Umbrella Academy?
Neznám.

Když jsme tady celou dobu mluvili o Stranger Things, tak já ještě přidám jeden svůj vlastní postřeh z tohoto seriálu, protože ten také využívá fenoménu vracení starší hudby v nových aranžmá, v nové podobě, v novém seriálu. To je taky super hrdinský seriál, který využívá soundtrack plný skladeb nejenom z osmdesátek. Byl to původně komiks, který dal dohromady lídr dnes tedy známé kapely My Chemical Romance, o to větší to propojení s hudbou tam je. A já si tak říkám, jestli ve výsledku nejde o jakýsi příklad transmediálního vyprávění. Je tu komiks, je tu seriál, je tu to propojení s hudbou.
Jako příklad transmediálního vyprávění, to je v podstatě strategie velkých mediálních společností současnosti, že to není nikdy jenom seriál nebo film, ale zároveň je na to navázaná celá řada dalších mediálních produktů od komiksů, po figurky, hračky, videohry, soundtracky atd. Transmedialita a její podstata spočívá v tom, že se ten příběh stále rozvíjí napříč všemi platformami, že se dovypráví nebo každá z těch platforem dává nějakou jinou skládačku příběhu. Takže si myslím, že dobrým příkladem je jedna z největších mediálních frančíz všech dob - Star Wars asi pravděpodobně...

Jaké další retro máme očekávat? Hudba z jaké epochy dějinné se zase vrátí do módy? Když jsme tady se bavili o 80. letech, nejenom, tak za chvíli to bude opět mánie Beatles třeba? Šedesátky?
Možná mánie Beatles nikdy neodešla. Dá se očekávat, že se bude čerpat z těch dalších dekád. 90. léta. Mě napadne teď seriál Yellow Jackets, který měl premiéru, tuším, letos na platformě Showtime. Je to seriál o dívčím fotbalovém týmu, který ztroskotá někde v lesích Ontaria a snaží se přežít v lesích. A je to tam dobarvené hudbou jako Nirvana, Smashing Pumpkins, Dinosaur Junior, moje oblíbená kapela.

Takže myslím si, že se dá očekávat, že se bude čerpat z těch dalších dekád. Zároveň nějaký revival cyber punku, což je věc spojená výrazně s pozdními 80. a především 90. lety, tak to tu je také pořád, akorát ten cyberpunk je výrazně pesimistická vize budoucnosti a nevím, jestli v té současné náladě to má své místo, kdy je pesimistické všechno okolo. Asi se pravděpodobně budeme teď snažit nějak revidovat nultá léta, což mi trošku zní, že The Umbrella Academy by do toho mohlo spadat, protože My Chemical Romance je také kapela, která je hodně spojená s vlnou nultých let. Děje se to už do nějaké míry taky, nějaká estetika. Indies, mluví se o tom, o takových indie kytarových kapel nultých let, takže to se také pořád vrací. Ale vlastně to recyklování těch dekád jde vždycky v určitých cyklech. Až se cyklus takto protočí, tak se zase vrátíme asi k 50., 60. letům a tak dál.

V tomto podcastu byly použité ukázky z písní:

Running Up That Hill od Kate Bush z roku 1985 a Love & Anger z roku 1990,

Dále Kiss from a Rose od Seala z roku 1994,

Always on My Mind od Pet Shop Boys z roku 1987

Také jsme hráli úryvek ze soundtracku k horroru Fog z roku 1980,

Dále krátké pasáže ze seriálu Stranger Things,

Ukázku z písně I Think Were Alone Now od tiffany z roku 1987

A Feel the Pain od kapely Dinosaur Jr. z roku 1994.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, Miloš Hroch, seriál, hudba, nostalgie