Rusko spojuje násilí. Začíná v rodině a prostupuje celou společností, směřuje do války, říká překladatel
„Téměř dva roky jsem pendloval mezi Ukrajinou, Ruskem a Sibiří ve snaze pochopit, zaznamenat, co to byl Sovětský svaz. Jak se v téhle skutečnosti, která trvala přes sedmdesát let, vůbec žilo?“ Na to se ptal italský autor Igor Tuveri neboli Igort. Jeho odpovědí jsou komiksové reportáže Ukrajinské a ruské sešity. Život a smrt pod sovětskou vládou. Přeložil je Nikola Repin. „Násilí je pojítko Ruska, platí to dnes i příští desetiletí,“ soudí.
Jak a kdy jste se s Ukrajinskými a ruskými sešity poprvé seznámil? Jaké byly vaše dojmy?
Bylo to v roce 2017, kdy jsem byl požádán o drobnou revizi některých názvů a jmen v této knize. Velmi mě zaujala. Ponořil jsem se do příběhu, který už jsem znal – do příběhu ukrajinského hladomoru. Ten zažila spousta ukrajinských rodin a tento příběh s sebou táhne jako historickou zátěž, se kterou jsem se setkal i já.
Novinář a překladatel z ukrajinštiny i ruštiny Nikola Repin o knize Ukrajinské a Ruské sešity s podtitulem Život a smrt pod sovětskou vládou
Začetl jsem se tak do příběhu, který mi vyprávěla babička, ale v trochu jiném obsazení a s jiným průběhem. A proto jsem si říkal, že chci být součástí vyprávění tohoto příběhu a podílet se na překladu této knihy.
Kniha Ukrajinské a ruské sešity jsou komiksové reportáže pohledem cizince, Itala, který v letech 2008 a 2009 procestoval Ukrajinu, Sibiř a Rusko a hovořil s místními pamětníky. Co tato kombinace pohledu zvenčí a zevnitř přináší čtenáři?
Je to velmi zajímavé, protože pohled Itala je pohled člověka, který nezažil komunistický režim. My v Česku jsme na půl cesty: Česko zažilo komunistický režim, ne však Sovětský svaz. A kniha je převyprávění příběhu pro čtenáře, který nikdy nic takového nezažil.
Rusové jsou dobří lidé, ale pravděpodobně teď slyší špatné věci, říká spisovatel Anthony Doerr
Číst článek
Pro nás to může být zajímavé jako srovnání s naší historií, s tím, co probíhalo u nás, do jaké míry se to prohlubovalo a zhoršovalo směrem na východ. Jak to bylo tam.
Víme, jak na knihu reagovali Italové?
Kniha má v Itálii i ve světě velký ohlas, byla přeložena do mnoha jazyků a čeština je jedním z nich. To znamená, že autor dokázal odvyprávět příběh, i když svým západoevropským pohledem, tak jak byl.
Přitom to jsou témata, která v této formě nebývají zpracována. Většinou vznikají historické knihy. Igort to ale pojal svým způsobem a myslím si, že odvedl velmi dobrou práci.
Pro Ukrajinu hladomoru
Ukrajinské sešity líčí autorova setkání na Ukrajině. Příběhy lidí, které vyzpovídal, ukazují jak povahu sovětského režimu, tak postavení Ukrajiny ve vztahu k Rusku. V čem je podle vás jejich výpověď nejsilnější?
V tom, že přináší zkušenost hladomoru, a příběh přeživších. Objevuje se tam hodně zajímavých aspektů, které známe i tady z rozhovorů se staršími lidmi, tedy trauma, válka, represe.
Ale zároveň se tam objevuje i určitá nostalgie, kterou také známe z Česka. To znamená, že se některým lidem stýská po stabilitě. A to se přesouvá do aktuální Ukrajiny. Lidé jsou staří a s určitou dávkou nostalgie vzpomínají na svoje mládí, zatímco se teď dostávají do složitých sociálních a ekonomických podmínek.
Chléb odhaluje špiony, říká spisovatelka Iljašenko. Stojí za knihou reportáží Chleba z válečného pole
Číst článek
V příběhu jejich života do určité míry neexistuje zpětné vyhodnocení krize a katastrofy. Pro ně život běžel dál a katastrofa byla jen jednou ze stránek jejich života.
Ruské sešity se pro změnu opírají o vraždu ruské novinářky Anny Politkovské 7. října 2006 a o osudy její i lidí, které zpracovávala. A také se opírají o čečenskou válku. Nechybí v nich ani Lev Nikolajevič Tolstoj a další postavy z ruské historie. Jak je tato mozaika pospojovaná?
Jedno slovo – násilí. Násilí se v Rusku prolíná společností nehledě na sociální vrstvu nebo dobu. Násilí začíná v rodině a funguje napříč společností. Vybíhá ven mimo Ruskou federaci. Násilí je možná i záměrně směřováno do určitého kultu války.
To je to pojítko, kterým Rusko žije a kterým v tuto chvíli můžeme Rusko charakterizovat. A bude to platit i pro budoucí desetiletí.
Kniha vznikala v letech 2007 až 2009, v italštině vyšla roku 2014. Dalo by se říct, jak a nakolik vypovídá o současném Rusku? Je tam stále ta kontinuita násilí?
Rok 2014 byl rokem agrese Ruska proti Ukrajině, byl to de facto začátek současné války.
‚Čas, aby svoje příběhy vyprávěli Rusové a Ukrajinci, přijde.‘ Jan Němec napsal povídky o válce na Ukrajině
Číst článek
Ukrajinské a ruské sešity dodávají výborný kontext. Ať z pohledu na Ukrajinu, jakým způsobem stála vedle Ruska a jak se ji Rusko snažilo ovládnout a potlačit to, co je ukrajinské.
Ocituju z knihy jednu věc, který se týká doby 30. let, ale kdybychom to chtěli promítnout i na současnost, tak to bude platit stále: „Vznikne programový plán, jehož cílem je zlomit Ukrajinu pomocí vojenské síly, potlačit její snahy o nezávislost, zničit její identitu.“
Tohle platilo před 35 lety, před 80 i před 90 let. A platí to i dnes.
Je určená pro studenty středních škol?
Bál jsem se, jestli se ptáte na děti. Pro ty by asi byla příliš, i když rodiče by dětem mohli příběh převyprávět. Pro studenty středních škol je kniha určitě vhodná.
