Ideální ‚devadesátky‘ byly iluzí. Spisovatel Ben Lerner ukazuje temné podoby amerického mužství
Švédská akademie letos naprosto zaslouženě udělila Nobelovu cenu za literaturu francouzské Annie Ernaux, jedné z nejdůležitějších evropských spisovatelek současnosti. Rád bych se teď věnoval autorovi, který během svého života získá „literární Nobelovku“ s naprostou jistotou také – Benu Lernerovi. Zatím je mu pouhých 43 let a ještě si počká, ale už teď napsal více zásadních literárních děl, než kolik se jiným autorům podaří vytvořit za celý život.
Nakladatelství Argo v překladu Olgy Bártové publikovalo jeho zatím poslední román Topecká škola a čeští čtenáři tak mají skvělou příležitost se seznámit s tím nejlepším, co současná americká literatura nabízí.
Ben Lerner je jeden z nejvýraznějších představitelů současného literárního mikrožánru autofikce, tedy psaní, v němž autoři a autorky přiznaně vycházejí ze svých vlastních životních zkušeností a přetvářejí je do sugestivních próz. Tímto způsobem postupoval ve svých předchozích knihách Opouštíme nádraží Atocha i v knize 10:04.
A podobným způsobem pracuje i tentokrát v Topecké škole, která je prvním převedením jeho díla do češtiny.
Hlavním sledovaným životním obdobím autorova alter-ega Adama Gordona je v této próze dospívání.
S Adamem se setkáváme na konci devadesátých let ve městě Topeka ve státě Kansas na americkém Středozápadě, jak směřuje k dokončení středoškolského vzdělání, připravuje se na univerzitní studium v New Yorku a zároveň bojuje o federální vítězství v debatních kláních amerických studentů.
Adam, jeho rodiče a spolužák
Poslední román Bena Lernera je ovšem v mnoha ohledech ambicióznější a košatější než ty předchozí. Autor tentokrát do příběhu dostává i perspektivy jiných postav a ty si v jeho vyprávění berou slovo.
Vyprávějí především Adamovi rodiče Jane a Jonathan, dva židovští intelektuálové, kteří se do Kansasu přestěhovali kvůli práci na prestižní místní klinice zaměřené na problematiku duševního zdraví.
Úspěšný komiksový debut herce Keanu Reevese BRZRKR vyšel konečně také v češtině
Číst článek
Vyprávění Adama, jeho dvou rodičů i méně intelektuálně nadaného spolužáka Darrena tvoří v Lernerově knize kompozici, jejímž hlavním cílem je zrekonstruovat podoby temných stránek americké maskulinity v posledních několika dekádách.
Děje se tak paradoxně v devadesátých letech, které byly tehdejšími aktéry vnímány jako velké vítězství amerického liberalismu, volnomyšlenkářství a jako éra, v níž nemají diskriminace, rasismus či homofobie žádné místo.
Až k Donaldu Trumpovi
Ben Lerner přesvědčivě ukazuje, že temné podoby amerického mužství z veřejného prostoru ve skutečnosti nikdy nezmizely a že příběh o ideálních a idealistických devadesátkách byl vždy iluzí. Odhaluje to třeba i zkušenost jeho matky Harriet, která právě v této době vydala několik bestsellerů popularizujících psychologické a psychoanalytické poznatky ohledně rodiny a mezilidských vztahů.
Kromě toho, že se díky svým knihám dostala do slavné talkshow Oprah Winfreyové, začali ji ve stejnou dobu anonymně volat i takzvaní „chlapi“, jak jim sama říkala. Skrze „chlapy“ do příběhu pronikají zamlčované aspekty americké společnosti, které postupem času nabývají na síle a jsou stále hlasitější.
Napsal alternativní historii. ‚Po pádu tunguzského meteoritu se mění svět i logika,‘ říká Jacek Dukaj
Číst článek
Ben Lerner v románu tuto linku vede až k mocenskému nástupu americké konzervativní pravice a k prezidentství Donalda Trumpa. Právě to je v jeho příběhu vrcholným momentem frustrovaného a toxického mužství Spojených států amerických.
Takto nastíněný děj může působit příliš lacině a didakticky, ale nic nemůže být Lernerovu psaní vzdálenější. Svým způsobem ve své tvorbě navazuje na americké mužské a silně analytické autory, jakými byli třeba Philip Roth nebo David Foster Wallace. Toto psaní ale paradoxně využívá ke kritice vypjatě mužského a analytického přístupu ke skutečnosti.
Suverenita, nabubřelost a autorova snaha využívat velká gesta a myšlenkové koncepty, může svým patosem celou řadu čtenářů odradit. Přesto je Lernerův styl v zásadě srozumitelný a strhující. I samotný tento styl je navíc předmětem nesmlouvavé analýzy, která tuto předstíranou autorskou jistotu kreativním způsobem podemílá. Zkrátka literatura jako stvořená pro Nobelovu cenu za literaturu.
