Pražská německá literární škola měla být cíleně vymazána z naší historie, domnívá se historik

Je národní literatura pouze ta psaná jedním národním jazykem s důrazem na etnický původ? Nebo je to literatura, která na území státu vznikla a souvisí s obdobím vzniku národů a jejich emancipace? A co literáti, kteří byli „jen“ inspirováni prostředím, ve kterém žili, ale psali „nenárodním jazykem“?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Franz Kafka: Zámek

Češi a Němci se v předválečné Praze potkávali v nejrůznějších spolcích, kavárnách nebo divadlech | Zdroj: Shutterstock

Otázky, které ale často převálcoval politický vývoj – i proto se celé literární skupiny dostaly do nemilosti. Z různých důvodů, ovšem s velmi podobným výsledkem: tím mělo být z rozhodnutí totalitních států jejich vymazání z historie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Fenomén Franz Kafka a zamyšlení nad německy psanou českou literaturou - to je další díl cyklu Jak to bylo doopravdy

„Nejen vztahy v literatuře, kultuře ale i ve společnosti byly na přelomu 18. a 19. století výrazně vychýleny ve prospěch těch německých. Pak začínají Češi sílit a s tím i jejich literatura a společensko-politická pozice. Někdy to soupeření nabývalo dnešním pohledem až komických rysů,“ říká literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

Literární skupina označovaná jako pražská německá škola, se podle českého židovského německy píšícího literáta Maxe Broda dělí na užší a širší. Do této široké skupiny řadí autory od Rainera Maria Rilkeho, Gustava Meyrinka, přes Franze Kafku, Franze Werfla až po Oskara Bauma.

Podle historika Kopáče pak můžeme využít periodizace. „To mezi léty 1870 a 1939. Zásadní a klíčové je tzv. literární jaro v letech 1871–1918, literární léto pak počítáme až do roku 1939,“ vysvětluje.

Češi a Němci se potkávali v nejrůznějších spolcích, kavárnách, divadlech, kdy německy píšící autoři překládali české literáty a naopak.

Cvičení z hebrejštiny i skicář. Národní knihovna v Izraeli digitalizuje znovuobjevené Kafkovy rukopisy

Číst článek

Praha byla centrem

Klíčová pro tvorbu mnoha autorů byla sama Praha. „Měla magický nádech, a to až do doby před asanací v roce 1893. V jiných světových metropolích už v té době měnila obraz města architektura,“ dodává Kopáč. „Mnohonárodnostní složení a prolínání pak bylo živnou půdou pro umělce, pro literáty.“   

Milníkem ve vzájemných vztazích byl den, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko. To totiž bylo mnohonárodnostním státem, světem bez státních hranic.

Prvorepublikové Československo, definované jako stát Čechů a Slováků, pokračovalo ve vzájemně se inspirujícím a obohacujícím se společenství mezi českými a německými autory.

Problém začal až s nástupem nacismu, kdy došlo k likvidaci židovských spoluobčanů – většina z nich totiž psala německy, důležité bylo i období poválečné. „Pražská německy psaná literatura po roce 1945 přestala existovat. Ten, kdo neskončil v koncentráku, byl vyhnán po válce. Pak tu byly poúnorové monstrprocesy s židovskými spoluobčany.“

Sbližuje národy Čechů a Němců. Český spisovatel Rudiš získal záslužný řád od německého prezidenta

Číst článek

Jedním z nich byl Otto Katz, popravený v rámci procesu s Rudolfem Slánským. Psal pod pseudonymem André Simon. A aby toho nebylo málo – komunistů se nehodila ani němčina, kterou tito umělci psali. Protože vytváření neustálého napětí a připomínání hrozby německého revanšismu dotvářelo dobový kolorit.

Normalizace rozmach zastavila

Pak byla dlouhá doba temna, kterou vystřídal proces ve 2. polovině 60. let. Symbolickým spouštěčem změn se stal přímo Franz Kafka, jeden z autorů skupiny. Konference v Liblicích a připomenutí jeho příběhu a literárního díla byla symbolickým signálem ke změnám ve společnosti i politice.

„Nadšený elán ale dlouho nevydržel. S normalizací byl znovu uťat,“ konstatuje Kopáč.

Za poslední autorku skupiny je považována Lenka Reinerová, žena, která žila typický příběh literátky a vězeňkyně obou totalitních režimů.

Dnes už v české literatuře máme opět autory, kteří tvoří německy. Z exilu to byli Jiří Gruša či Eugen Brikcius, v německém jazykovém prostředí vyrostli Ondřej Cikán či Michal Stavarič.

A také Jaroslav Rudiš, který se stal součástí česko-německého literárního světa a napsal svůj poslední román přímo německy.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli neměla být pražská německá literární škola vymazána z historie, Radim Kopáč odpovídá: „Měla. Ten výmaz byl naprosto cílený, jednak pokud jde o židovské etnikum po roce 1939 – holocaust, odsun Němců a období z přelomu 40. a 50. let. Tehdy probíhaly silně protižidovsky zaměřené komunistické monstrprocesy.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiu, připravila Ivana Chmel Denčevová.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme