Zneužíval ho učitel, napsal o tom knihu. ‚Neměl jsem bližšího člověka, věřil jsem mu,‘ vzpomíná Paprštein

Jako kluk tragicky přišel o maminku, později ho sexuálně zneužíval učitel a vedoucí oddílu. „V tu chvíli jsem neměl bližšího člověka, než byl Matěj. Vnímal jsem ho jako nejlepšího kamaráda. A když vám takový člověk řekne, že je něco normální, tak mu věříte. Z jeho strany tam byla obrovská manipulace,“ popisuje Tomáš Paprštein v pořadu Až na dřeň. Dnes se snaží pomáhat ostatním. Založil spolek Klubovna Naděje a brzy mu vyjde stejnojmenná kniha.

Dobrotice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Paprštein z Klubovny Naděje | Foto: Klára Škodová | Zdroj: Český rozhlas

Z dětství si toho Tomáš Paprštein moc nepamatuje, hodně toho vytěsnil. „Byli jsme normální rodina, maminka byla učitelka, tatínek celý život pracuje v dole na Sokolovsku. Pak maminka onemocněla,“ vrací se Paprštein do doby, kdy mu bylo šest let. O dva roky později maminka zemřela.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s Tomášem Papršteinem

„Byl jsem hodně sám. Tatínek velmi intenzivně pracoval, musel živit rodinu a dělal to nejlepší, co uměl. Ale neuměl se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka, tak se do sebe uzavřel. Měli jsme dva světy, já jsem si žil sám a tatínek taky,“ popisuje.

Na druhém stupni základní školy vstoupil do oddílu. „Matěj, to je jeho oficiální přezdívka, oddíl vedl a vede do dnešního dne. Byl to můj učitel na základní škole,“ pokračuje Paprštein.

Postupně se s Matějem sblížil. „Do kamarádské roviny. Pomáhal jsem s oddílem a v tu chvíli jsme se s Matějem začali víc a víc stýkat, i ve škole a mimo školu, mimo oddíl. A jednou večer mi navrhl, že bychom spolu přespali v klubovně. Tam došlo k prvním sexuálním kontaktům,“ přibližuje Paprštein.

Cítila jsem se špinavá, vzpomíná Toy Box na zneužívání a vzkazuje: Je možné se z toho dostat

Číst článek

„V tu chvíli jsem neměl bližšího člověka, než byl Matěj. Vnímal jsem ho jako nejlepšího kamaráda. A když vám takový člověk řekne, že je něco normální, tak mu věříte. Z jeho strany tam byla obrovská manipulace,“ popisuje.

Matěj ho sexuálně zneužíval. Paprštein zdůrazňuje, že zneužívání je postavené na dlouhém vztahu, důvěře a postupném sbližování. Pak už je pro oběť obtížné vztah s násilníkem utnout.

„Že to není normální, mi trvalo pochopit dlouho. Musel jsem si k tomu dojít až na terapii. A to bylo dlouho po soudním procesu, kde byl Matěj seznán vinným na základě znaleckých posudků,“ potvrzuje Paprštein.

„Na chodbě soudu stáli Matějovi podporovatelé, kterých měl kolem čtyřicítky. Dospělí lidé na do vás kopou, plivou na vás u soudní síně a Matěje plácají po zádech... “

Na zneužívání upozornila učitelka, které se Paprštein svěřil poté, co se zamiloval do dívky a Matěj ho od vztahu zrazoval. Začalo vyšetřování, Papršteinovi ani jeho otci ale tehdy nepomohl například odborník.

„To už dnes naštěstí je. Já jsem ale nevěděl, co mám dělat, jen jsem tam chodil, povídal pořád dokola to stejné. Ze strany Matěje jsem byl lynčován, že je to naučená řeč. Na chodbě soudu stáli Matějovi podporovatelé, kterých měl kolem čtyřicítky. Dospělí lidé na do vás kopou, plivou na vás u soudní síně a Matěje plácají po zádech... To bylo těžké,“ vzpomíná Paprštein.

Tomáš Paprštein s knihou Klubovna naděje | Foto: Klára Škodová | Zdroj: Český rozhlas

Kniha, klubovna a osvěta

Brzy vyjde Papršteinovi kniha Klubovna Naděje, kde se vrací do dětství a ke zneužívání. Doplňuje to rozhovory s odborníky. Knihou chce pomoci jak obětem a jejich blízkým, tak lidem s pedofilními sklony, kteří si je uvědomují. „Je potřeba jim pomáhat,“ zdůrazňuje.

Měl ochránit děti před sexuálními násilníky. Vznik registru delikventů se ale zadrhl

Číst článek

Dnes už Paprštein necítí hněv. „K Matějovi, učiteli a vedoucímu, se snažím přistupovat s pochopením. Rozhodně se na něj nezlobím a v podstatě jsem se nikdy nezlobil,“ říká o složitém vztahu k muži, který ho zneužíval.

Klubovna Naděje je také název spolku, za kterým Paprštein stojí. Nabízí osvětu, přednášku i bezpečné místo pro oběti.

„Jedním z našich hlavních cílů je vybudovat finanční základnu tak, abychom mohli obětem poskytovat příspěvky na terapie a mít i vlastní terapeuty. Naším největším cílem je mít vlastní terapeutickou kliniku,“ plánuje Paprštein.

Téma otevírají také na přednáškách pro školy. „Některé školy nám ale vyloženě napíšou, že tohle téma jim nesmí přes práh. Některé reakce jsou velmi nepříjemné. Spíš než aby šly školy cestou prevence, tak si zavřou dveře. Nejspíš se bojí, co když se tam něco otevře. A taky neví, co s tím potom dělat,“ domnívá se Paprštein.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Klára Škodová, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme