Věra Kunderová: Milanovy knížky se vrací tam, kde se spolu s ním narodily

Do Česka se teď přesunula další část Kunderova odkazu Brnu. Po archivu je to knihovna. Tys byl v Paříži jako náš stálý zpravodaj u balení. Tak co přesně se z Francie do Česka dostalo, co sem putovalo a jak vůbec náročné bylo celé to stěhování?
Jde o několik tisíc knih. Jsou to jak autorská, tak i sesbíraná díla. Jsou to všechno samozřejmě mimořádně cenné výtisky, ale součástí té zásilky jsou i dvě výjimečně hodnotná díla. Jednak jde o originální vydání esejů francouzského spisovatele Michela de Montaigne, které poprvé vyšlo v Bordeaux koncem 16. století. Jeho hodnota, to se bavíme a pohybujeme skutečně v řádech několika milionů korun. A pak je to taky velmi krásné vydání románu Gargantua a Pantagruel od francouzského spisovatele Francoise Rabelaise. Takže to jsou skutečně dvě díla, která jsou velmi, velmi vzácná.

Všechny knížky Kunderovi věnovali přímo Moravské zemské knihovně a tady v Paříži si je v pátek vyzvedl její ředitel Tomáš Kubíček a taky jeho kolegové. Pak samozřejmě následovala celá dlouhá patnáctihodinová cesta do Brna. Ale řekl bych, že to bylo skoro to nejjednodušší z celé operace, protože když se bavíme o začátku, tak celé to domlouvání, zařizování trvalo několik let a samozřejmě celou operaci do značné míry zkomplikovala i pandemie COVIDu. Takže až teď, v roce 2022, na začátku října se konečně podařilo všechny tisícovky knížek přesunout do Brna.

Ty jsi, předpokládám, natáčel se zúčastněnými velkého přesunu. Jak se takový materiál, takový literární poklad, stěhuje? To se prostě zabalí do banánovek?
Nebyly to banánovky, ale byly to plastové přepravky, plastové krabice, ve kterých byly vyskládané jednotlivé knihy. Takže já jsem se mohl probírat a dívat na jednotlivá díla. Jsou to knížky, které Milan Kundera vydával nebo které vycházely v zahraničí, to znamená v cizích jazycích. Je potřeba si uvědomit, že knihy Milana Kundery byly přeložené do více než padesáti jazyků, takže já jsem tam viděl knížky v portugalštině, španělštině, angličtině a řadě dalších jazyků. A pak samozřejmě mezi těmi knihami byla ta vzácná díla, o kterých jsem mluvil.

Když se bavíme o lidech, tak to byl jednak přímo Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, kdo nosil ty krabice. Pak tam byl taky ředitel Českého centra tady v Paříži Jiří Hnilica a několik dalších zaměstnanců, spolupracovníků Českého centra. Takže všichni ti přímo od domu manželů Kunderových nosili přepravky plné knih. Jedna mohla vážit, tipnu si, patnáct dvacet kilogramů.

A měl jsi příležitost se bavit i přímo s Milanem Kunderou, byť, jak víme, s médii už léta prakticky nekomunikuje? Respektive máme nějakou zprávu, co on vlastně říká na to, že se celý archiv a celá knihovna stěhuje do Brna? Proč se pro to rozhodl?
Já jsem nemluvil přímo s Milanem Kunderou, ale měl jsem to štěstí, že jsem mohl mluvit s jeho manželkou Věrou.

A my jsme natáčeli přímo u jejich domu v centru Paříže ještě předtím, než se začaly všechny knihy nakládat do dodávky. Bylo jasné, že je to pro ni velmi náročná chvíle. Popisovala svoje pocity, jednak smutek, protože se loučí s těmi knihami, které tvořily celý její život, ale taky samozřejmě život jejího manžela Milana.

Pak mluvila taky o klidu, protože knihy putují právě do Brna, tedy do rodného města Milana Kundery, kde se vlastně symbolicky setkávají s jeho matkou a taky otcem. A zároveň je to taky důvěra. Věra Kunderová věří v to, že jsou knihy v dobrých rukou ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka. Zároveň mi říkala, že ty knihy do Brna posílá proto, aby zachránila dílo svého manžela.

Milan Kundera patří mezi velmi významné světové spisovatele a já vím, že není v popisu tvé práce jako zahraničního zpravodaje hodnotit. Ale přesto se zeptám - jak významné je to podle tebe gesto z pohledu literární historie nebo nějakého Kunderova kulturního odkazu?
Já skutečně nejsem literární historik ani odborník na Kunderovo dílo, ale myslím si, že toto je skutečně velmi významné gesto, velmi významný počin, protože Milan Kundera je dozajista nejvýznamnějším žijícím spisovatelem československého původu a teď se celé jeho dílo vrací zpět do Brna. Takže je to velký dar. A zároveň, jak už jsem o tom mluvil, že Věra Kunderová posílá knihy do Brna proto, aby zachránila dílo svého manžela. Tak jejím přáním taky je, aby ke Kunderovým knihám měli přístup všichni - čtenáři, studenti i badatelé.

Už jsme zmínili, že Milan Kundera s médii desítky let v podstatě nekomunikuje. Ani tentokrát neudělal výjimku. Tak teď obligátní otázka - proč?
Milan Kundera vždycky zastával názor, že jeho díla nepotřebují žádný další komentář, žádná další vysvětlení, že by k nim měli čtenáři přistupovat bez jakéhokoli dalšího přežvýkání, když to tak řeknu. V jeho dílech taky nenajdete žádné poznámky pod čarou, nejsou tam žádné životopisné údaje.

Pokud jde o rozhovory, tak tuším, že je přestal dávat po roce 1985 po špatné zkušenosti, kdy zjistil, že novináři překroutili některé jeho výpovědi, některá jeho slova. A nedává je skutečně striktně. Drží se toho, což Francouzi oceňují, protože tady existuje celá řada osobností, které taky jednou řeknou, že nedají rozhovor, pak se ozve francouzská televize, třeba prestižní stanice TF1 a z toho striktního názoru slevují a přehodnocují ho. Milan Kundera ne, Milan Kundera tomu zůstává věrný. Když to spočítáme, tak už zhruba nějakých 40 let nedává rozhovory.

Až tedy na výjimky - Milan Kundera například několikrát natočil rozhovor s tehdejším redaktorem literárně dramatické redakce Českého rozhlasu Brno Tomášem Sedláčkem. Mluvil s ním třeba v roce 1995 poté, co Kunderovi prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy nebo mu v roce 2004 poskytl exkluzivní interview o Leoši Janáčkovi.

Přesuňme se teď do roku 2008 - tehdy vyšel dnes velmi známý článek v Respektu, který napsal, že měl Kundera v roce 1950 udat Státní bezpečnosti kamaráda své kolegyně z vysokoškolských kolejí.

Pro Kunderovy, co vím, tak to byl velký šok, oni se o tom udání, respektive o tom článku dozvěděli z francouzských médií. Ve Francii to šlo v hlavní zpravodajské relaci po 20. hodině. Článek v Respektu de facto obvinil Kunderu z toho, že v 50. letech v Praze udal prozápadního agenta.

Citujeme z článku Adama Hradilka publikovaného v týdeníku Respekt 13. října 2008:

Ve Francii se za Kunderu postavila celá řada osobností, například politolog Jacques Rupnik. Ten v deníku Le Monde poukazoval na to, že nebyla odvedena základní historická práce.

Spisovatelka Yasmina Reza zase napsala obhajobný článek. Hned ten večer sedla ke stroji nebo k počítači a napsala v prestižním deníku Le Monde o tom, že lidé těžko odpouští, když je někdo úspěšný a navíc když je ještě ke všemu tichý a nevyjadřuje se do médií.

Samozřejmě je velký rozdíl mezi tím, jak Kunderu vnímají tady ve Francii, jak je Kundera vnímaný u nás v České republice, kde do značné míry jeho obraz ovlivňuje právě ten článek v Respektu. Tady ve Francii, pokud to tak mohu říci, a mluvil jsem o tom například s bývalým ministrem kultury Jackem Langem, tak Milan Kundera je vnímaný jako velký spisovatel.

Aby to tak třeba nevyznělo, my nesoudíme tu kauzu jako takovou. Od toho my tu nejsme, ale chtěli jsme upozornit a vysvětlit, jak se tento vztah Milana Kundery k médiím zhoršil ještě po roce 2008 a jak ho vnímají ve Francii. Tam vůbec neřeší Kundera - Česká republika, Kundera - Československo? Mají ho za toho velkého světového spisovatel bez jakýchkoli výhrad?
Kundera skutečně ve Francii je vnímaný jako velký spisovatel, který vydává knížky ve světě a jeho díla se ve velkém překládají. Ale co je tady úžasné, že Kunderu čtou skutečně lidé napříč generacemi. Kundera si uchoval a získal i mladé čtenáře. A to si nemyslím, že platí jenom ve Francii, ale platí to i v České republice.

Ke Kunderovi se rádi vracejí studenti, stejně tak i generace starší. Ale je to spisovatel, který je tady vnímaný hlavně veskrze pozitivně. Samozřejmě, že záleží, na koho se obrátíte. Někteří lidé vědí o jeho minulosti, o tom, že na začátku své kariéry byl prorežimním umělcem. Ale už méně lidí tuší a ví třeba o tom článku v týdeníku Respekt. To tady Francouzi, aspoň ti, se kterými jsem se bavil, netuší. A samozřejmě ten článek v češtině nečetli. To asi po nich ani nikdo nemůže chtít.

Kunderova díla byla přeložena do desítek světových jazyků, ale třeba s překládáním do češtiny to nějakou dobu tak jednoduché nebylo. Ale před dvěma lety mu v češtině vyšla nová kniha, takže on už tedy běžně nechává své knihy překládat?
Ano, jeho knížky překládá překladatelka Anna Kareninová. Milan Kundera roky sledoval její práci. Nebylo to skutečně ze dne na den, z roku na rok. Ona překládala francouzského spisovatele Louise-Ferdinanda Célina. A Milan Kundera si těchto překladů velice vážil, a proto ji oslovil.

Martine, vraťme se teď, prosím, zpátky ke Kunderovu hmotnému odkazu. To znamená k těm knihám, k písemnostem, k tomu všemu, co se dostalo z Paříže do České republiky. Proč právě do Brna?
Ten návrat je symbolický. Brno, to je rodné město Milana Kundery. Jeho dílo se tak vrací do jeho města. A existuje pro to ještě další vysvětlení. Manželé Kunderovi navázali velmi úzký a důvěrný vztah právě s ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem. Takže z toho důvodu se ty tisícovky knih stěhují do Brna a nejsou to jenom knihy, ale stěhoval se tam celý archiv.

Ono jde už o druhou etapu stěhování. První etapa nastala koncem června a to se stěhoval z Paříže do Brna archív. Tím mám na mysli korespondenci Milana Kundery s nakladateli, taky desítky literárních cen a další písemnosti.

Takže ty tisícovky knih navazují na červnovou zásilku a všechno to teď bude tedy v Moravské zemské knihovně. A vlastně to bude knihovna v knihovně, protože v instituci vznikne Knihovna Milana Kundery. Nebude to jenom knihovna, kde by knížky ležely ladem na poličkách, ale má to být, aspoň tak, jak jsem to pochopil, kulturní centrum se svým vlastním programem.

To znamená, že si budu moct přijít zalistovat Kunderovými knihami například?
Ano, tak jak mi to vysvětloval ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček, tak ambice je skutečně taková, že přístup k těmto všem dílům by měli mít všichni, aby si je mohli přečíst nebo prolistovat. A protože Kundera je skutečně překládaný a čtený všude ve světě, v Asii, v Americe, v Číně, tak se počítá se s tím, že se budou zvát hosté ze zahraničí, kteří budou chtít dál rozvíjet ten Kunderův odkaz a k tomu samozřejmě budou pomáhat i čtenáři, studenti a badatelé v Česku.

A to celé je tedy projekt Moravské zemské knihovny? Ptám se možná i na takové ty organizační záležitosti, kdo to všechno platí?
Ano. Přesun organizuje Moravská zemská knihovna, přímo její ředitel Tomáš Kubíček. Právě on dojel s dodávkou v červnu do Paříže. Teď tedy v září podruhé vyzvedl tady všechny ty knihy a do celé té operace se zapojilo taky České centrum tady v Paříži pod vedením Jiřího Hnilici.

Martine, ještě jednu hodnotící otázku si na tebe dovolím na závěr. Když teď tedy ten Kunderův hmotný odkaz, jako písemnosti, knihy, ceny atd., bude kompletně v Brně, myslíš si, že toto všechno může být i nějaký vstřícný krok směrem k českému publiku právě ze strany Milana Kundery? Protože tu byla dlouhá doba odloučení... Tak střetáváme se tak nějak aspoň tímto způsobem zpátky s naším významným spisovatelem?
Určitě je to návrat Milana Kundery zpátky tam, kde se narodil a kde vyrůstal. A je to velký dar. Milan Kundera je skutečně největším českým spisovatelem v současné době a tím, že se ta jeho díla vracejí do České republiky, tak se budou vracet i další významné osobnosti. A samozřejmě je to velká příležitost nejen pro Moravskou zemskou knihovnu, ale i pro celé město Brno určitě. Protože se takto zase dostane do literární mapy světa.