Jaké to je mít za tátu rozhlasového krále? Nahazoval jsem mu texty, usmívá se Otakar Brousek mladší
Královští otcové mohou být zlí, komičtí, hodní či odvážní. V rozhlasových pohádkách ale mají určitě jedno společné – pěkný hlas. Právě díky němu si posluchači představí, jaký ten král je a jak třeba i vypadá. A takových dobrých královských hlasů v našem vysílání zaznělo hodně. Vedle hlasu Vlastimila Brodského nebo Josefa Somra k nim určitě patřil i ten herce Otakara Brouska staršího.
Panovníka Alenorose si v báchorce o dudákovi ze Strakonic zahrál Otakar Brousek starší v roce 1980. Hru Josefa Kajetána Tyla pro rozhlas zrežíroval legendární Jiří Horčička.
Jaké to je mít za tátu rozhlasového krále? I o tom se rozpovídal Otakar Brousek mladší v dalším díle seriálu Rozhlasoví králové
O devět let později si Otakar Brousek starší zahrál dalšího krále – v pohádce Holubí pírko. Jako kmenový člen divadla na Vinohradech to měl do studií Českého rozhlasu jen pár minut chůze, to ale nebyl hlavní důvod, proč byl častým rozhlasovým interpretem. Měl zkrátka dobrý hlas.
„‚Vy Brousci to máte od Boha,‘ říkávala mi paní profesorka Makovičková, která mě učila jevištní řeč. U otce se nedá říct, že by na svém hlasu nějak pracoval, zkrátka mu to bylo shůry dáno,“ vzpomíná Otakar Brousek mladší. A stejně jako jeho otec tráví i on v rozhlasových studiích hodně času.
Rozhlas a divadlo v genech
Brodskému při natáčení vrzaly boty, vzpomíná pamětnice na krále rozhlasových pohádek
Číst článek
„Tady máte jediný výrazový prostředek, jen svůj hlas. Musíte s ním pracovat, jako kdyby posluchač seděl přímo proti vám a poslouchal. Mým prvním posluchačem většinou bývá zvukař a režisér, a když to baví je, tak vím, že je to správně,“ říká.
Sedíme spolu v šatně populární vinohradské scény, u zrcadel, u nichž se líčil Otakar Brousek starší. O herecké práci spolu doma nikdy nemluvili, až na jednu výjimku.
„Když táta chtěl, tak přišel a řekl: ‚Tady mám text, budeš mně to nahazovat‘. Tak jsem nahazoval,“ usmívá se pokračovatel slavného hereckého rodu, který je úzce spjat s Divadlem na Vinohradech. I syn Brouska mladšího, Ondřej, je jeho členem. A stejně to mají i s rozhlasem.
„Občas nebyl nikdo, kdo by mě hlídal, tak mě táta brával jako malého kluka do divadla a do rozhlasu s sebou. Dodnes si pamatuji, jak ve studiu na Vinohradské ukázal na světýlko nad okénkem do režie a řekl: ‚Až se rozsvítí to červené světýlko, tak musíš být potichu.‘“
