Seriál Česká soda slaví 30 let. ‚Díl s SSáčkem chtěli v německé televizi,‘ vzpomíná herec Šteindler
V neděli je tomu přesně 30 let, co se z televizních obrazovek poprvé ozvaly mohutné tóny symfonie Richarda Strausse a uváděly nový satirický pořad Česká soda. „Vzpomněl jsem si na to, jak jsem chodil ve škole na němčinu, kde byly takové scénky popsané v učebnici. Já jsem to jenom přehodil do výslechu,“ vzpomíná na scénky Alles Gute Milan Šteindler, herec, scénárista, režisér a spolutvůrce České sody.
Na České sodě jste se podílel coby scénárista, coby režisér. Možná bychom měli pro detailisty dodat, že Alles Gute se neobjevilo v tom prvním díle, ale až ve druhém. Jak vlastně Česká soda před těmi 30 lety vznikala? Byly tam dlouhé debaty nad scénáři a bylo složité prosadit některé vtipy přes někoho, kdo to třeba chtěl schvalovat?
Úplně u toho prvního dílu, jak říkáte, jsem nebyl. A vlastně, co se mě týče, tak to začalo tak, že mě producent Fero Fenič oslovil, jestli bych nenapsal nějakou skeč.
Tak jsem si vzpomněl na to, jak jsem chodil ve škole na němčinu, kde byly takové scénky popsané v učebnici. Já jsem to jenom přehodil do výslechu, že to bylo, že se učíme říkat svoji adresu a jméno a představit se jako výslech na gestapu. A najednou mi řekli, jestli bych nenapsal další skeč nebo pokračování. A takhle se to rozjelo.
Česká soda by dnes byla nevysílatelná. Chybí svoboda a otevřenost, říká Petr Čtvrtníček
Číst článek
Ale později k tomu přibyla řada lidí, kromě Petra Čtvrtníčka, který u toho byl od začátku, tak se vlastně ustavila taková skupina lidí, mezi kterými byl třeba kolega Andrei Toader nebo dneska velmi významný reklamní režisér Dan Růžička a ještě řada dalších. Scházeli jsme se v restauraci či vinárně Blatouchu a tam jsme ty jednotlivé věci vymýšleli. Takže to nebyla práce jenom nás třech, kteří jsme nejvíc jmenovaní.
Byl to tedy širší tým, to je jasné, konec konců na internetu jde dohledat ta jména, abychom na někoho nezapomněli, když budeme jmenovat. Reagovali často ti, koho jste v České sudě parodovali, volali vám? A pokud ano, brali to spíš pozitivně nebo řekněme úkorně?
Mně volali spíš třeba z německé televize, že by chtěli některý ten díl a já jsem jim musel vysvětlovat, že nejsem producent, že se musí obrátit na televizi. Ptal jsem se jich, o který díl mají zájem. A ta redaktorka z Norddeutscher Rundfunk říkala: „No, o ten s umělohmotným SSáčkem.“ A já jsem jim říkal: „Vidím, že dáma je znalec.“
Pokračování? Zatím ne
Takže i v Německu byli znalci. Vy jste před několika dny ve vysílání CNN Prima News mluvil o tom, že Česká soda by se dnes už vysílat nemohla. Není to přece jenom příliš defétistický přístup? Opravdu by nešlo dělat drsnou satiru i v dnešní době?
Ale já myslím, že lze dělat, to není defétistický přístup. Měl jsem namysli konkrétně Českou sodu, ale těch pořadů je celá řada. Nevím, když se vzpomenu, třeba na teď běžící Dobré ráno, Brno nebo Kancelář Blaník, která běží dlouho, to je poměrně drsná satira. A řada lidí to dělá na internetu a i já jsem na internetu podnikal třeba parodie na bývalého pana prezidenta.
Takže to lze dělat a jenom mám pocit, že nejde vždycky s tou samou věcí vstoupit do stejné řeky.
To znamená, že pokračování České sody se zkrátka už nedočkáme.
Zatím, zatím, zatím. Já vždycky říkám, nikdy neříkej nikdy, takže zatím říkám, že ne.
