Architekta mrzí, že kolem stavby vznikl takový mediální povyk. „Vadí mi, že investor tvrdil, jak tam udělá něco skvělého, nového a lepšího. Rozpoutali propagandu, takže nakonec se mluvilo tom, že celá stavba je hloupá a ošklivá, a proto bude nově na jejím místě něco pěkného. Takže je bezvadné jít teď kolem toho zbořeniště a vidět ,jak je to pěkné‘,“ uvažuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Osobnost Plus Lukáše Matošky

Argument, že stavba Transgasu nebyla využívána, považuje Aulický za bezvýznamný. „Když něco není využíváno lidmi, máme to zbourat? Je to věc, která byla konfliktní a názorů na ni byla – a je – celá řada.“

„Ale nebyla to administrativní budova, bylo to řídící centrum tranzitního plynovodu, což je v dnešní situaci s energiemi opravdu legrační. Ale hlavně mi vadilo, že se orgány státní správy nedokázaly postavit za to, že taková stavba je třeba.“

Architekt prý měl i připravenou studii rekonstrukce bez demolice. „Řešením ale bylo stavbu zbourat, tak se i stalo. A už se k tomu nechci vracet,“ dodává.

Převzato z Plusu

Architekt upozorňuje, že budovy ve stylu brutalismu se obecně lidem moc nelíbí. „Původně to slovo odkazuje na le brut, tedy přírodní beton a materiály, ale zároveň v sobě to slovo nese i to, že je stavba brutální, protože nekouká na okolí a tudíž je taková i vůči lidem.“

„Tyto stavby proto budí vášně, protože jsou silného a svébytného výrazu. Ale určité věci by měly zůstat zachovány proto, aby byly vůbec. Naštěstí mnoho mladých lidí dnes cítí, že tyto stavby v obrazu architektury dnes chybí a snaží se mobilizovat k jejich ochraně,“ chválí Václav Aulický. 

Jak architekt vzpomíná na svou další stavbu – věž Žižkovského vysílače? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus Lukáše Matošku.

Lukáš Matoška, oci Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít