Hranice států, stěny bytů a bariéry mezi lidmi. Výstava Pokoje představuje tvorbu mladých umělců
Hrzánský palác v Celetné ulici ožívá mladým uměním. Ve čtyřech patrech nevyužité budovy se v rámci přehlídky Pokoje mísí kreativita, vynalézavost i snaha zachytit podobu dnešního světa. Pod jednotným tématem, kterým se letos staly Okraje, představují studenti českých i zahraničních uměleckých škol svou tvorbu. Každému z týmů byla přidělena jedna místnost, kterou může přetvořit zcela podle sebe.
Jednotícím motivem letošního ročníku zvolili pořadatelé slovo Okraje. To může v rámci výstavy zastupovat širokou škálu významů.
Hranice mezi státy. Tenké stěny mezi sousedícími byty. Rozdíly mezi společenskými vrstvami. Mezery ve spolupráci člověka a umělé inteligence. Dva různé pohledy na svět. Každý z vystavovaných pokojů skrývá svůj malý vesmír, vlastní uchopení tématu.
‚Cigareta místo štětce.‘ Výstava V kroužcích dýmu ukazuje, jak se měnilo sebepojetí českých umělců
Číst článek
„Snažíme se, aby téma bylo dostatečně široké, abychom moc nesvázali vystavující nebo jim příliš nezúžili prostor. Líbily se nám Hranice, ale to už je hodně limitující. Moc bychom tím načrtli směr. V Okrajích si je mnoho vystavujících stejně našlo, ale už to není tak zabarvené a existuje možnost se k tématu vyjádřit různoroději,“ vysvětluje programová ředitelka Kamila Huptychová.
Studenty tak ve vyjádření nelimituje prakticky nic. Téma představuje jen odrazový můstek, jinak si okraje vyloží každý z tvůrců.
Diváci se tak například ocitají v srdci instalace [Meta bound], která zkoumá hranice mezi lidským životem a umělou inteligencí. Studenti pro vyjádření kontrastu zvolili dvě barvy – červenou a modrou.
Na plátně, které pokoji dominuje, se prolíná nejen barevné spektrum, ale také podstata života člověka a stroje.
Pravda, nebo smyšlenka?
Další z místností nazvaná Věřte nevěřte zase zkoumá průniky okrajů mezi pravdou a lží. Na stěnách visí popisy dětských vzpomínek, myšlenek a zážitků. Některé jsou pravdivé, jiné vymyšlené. Stal se příběh o noční návštěvě obrovské ještěrky? Vymysleli si tvůrci příhodu o horečnatých snech? To už si každý musí domyslet sám.
Téma zároveň analogicky navazuje na to, že výstava Pokoje letos poprvé překročila hranice České republiky. Organizátoři totiž oslovili také studenty a studentky zahraničních škol.
Specifický charakter výstavy dotváří i budova, ve které se Pokoje nachází. Ta se zpravidla mění každý rok. „Pokaždé bereme, co je. Hledáme domy čerstvě před rekonstrukcí. Podobných domů totiž ubývá, zvláště v centru Prahy,“ popisuje Huptychová.
Podoba výstavy zároveň respektuje povahu zvolené budovy a její architekturu. Návštěvníci tak mohou vejít například do pokoje, který původně sloužil jako koupelna. Nyní je v něm umístěna instalace nazvaná Neznámí sousedé.
Z reproduktorů rozmístěných ve stěnách a za zrcadly se ozývají hlasy. Neviditelní obyvatelé bytových jednotek se hádají nebo diskutují a každý z návštěvníků se stává součástí jejich komunikace. Bariéru tvoří jen tenká stěna mezi byty.
Svědectví doby
Letošní ročník je mimo jiné specifický i tím, jak často se do instalací promítají politické či společenské problémy. Hned několik místností reflektuje říjnovou střelbu v Bratislavě, při které zemřeli dva mladí lidé.
„Žijeme v době, kdy se nemůžeme cítit bezpečně, radikalisté nás staví na okraj společnosti,“ vysvětlují svůj záměr tvůrci instalace Soul has no gender, která umožňuje návštěvníkům vstřebat své pocity z události i poukázat na to, jakou sílu mohou mít pouhá slova.
Politickým extremismem se zabývá také úzký pokoj s názvem Nevidím doprava, nevidím doleva. Autoři v něm glosují pomyslnou zlatou střední cestu, kterou obklopují extremistické ideologie. Ty jsou prezentovány pomocí útržků z článků, komentářů na sociálních sítích a vyjádření politiků.
„Politická témata se objevují každý rok, ale toto téma k nim vyloženě svádí. Také se nacházíme v mnohem vyhrocenější době než před rokem, kdy byl tématem Důvtip. Do určité míry to odráží stav společnosti a toho, co se okolo tvůrců děje. Je to přirozené, že to vnímají,“ dodává Huptychová.
Černobílý svět zachycující spiklenectví a frustraci. Výstava fotografa Kučery mapuje období normalizace
Číst článek
Pokoje pracují i s dalším aktuálním motivem – válkou na Ukrajině. Místnost pojmenovaná Kde domov můj? pokládá otázku, co zůstane z domácnosti poté, co ji zasáhne válka.
Instalaci tvoří jídelní stůl, který zamrzá v okamžiku, kdy život rodiny ničí válka. Poklidná večeře je postupně narušena destrukcí, zmarem, ale i nadějí, že jednou dojde k návratu.
Přehlídka Pokoje ukazuje, že mladí umělci dokážou motivu Okrajů vdechnout vlastní život. Funguje jako důkaz, že nastupující generace umělců pozoruje svět s hravostí a v těch nejmenších detailech a zdánlivě běžných okamžicích dokáže spatřit mnohem více.
Zároveň ovšem s bolestí i skepsí vnímá současné dění ve společnosti, politice, technologii i přírodě. A že všemu, co se jim nelíbí, nehodlají mladí jen pasivně přihlížet.
Přehlídku Pokoje lze navštívit do 20. listopadu v Hrzánském paláci na adrese Celetná 12.
