Doba a místo se mění, hrůzy zůstávají stejné. Válečné kresby ukrajinských a polských dětí srovnává výstava

Dělí je od sebe téměř 80 let, přesto na první pohled vypadají, jako kdyby byly namalované ve stejný čas. Takové jsou obrázky polských dětí ze 2. světové války a dětí z válkou sužované Ukrajiny na výstavě nazvané Mami, já nechci válku. Akci pořádá Polský institut v Praze spolu s Prahou 2. Kresby jsou vystavené na úřadě městské části Prahy 2.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výstava znázorňuje téma bitvy, okupace, rodiny, represe, odporu, zkázy i vítězství a naděje

Výstava znázorňuje téma bitvy, okupace, rodiny, represe, odporu, zkázy i vítězství a naděje | Foto: Lucie Korcová | Zdroj: Český rozhlas

Tanky, letadla shazující bomby a taky zničené domy, ranění a mrtví, to jsou ústřední motivy většiny obrázků od polských a ukrajinských dětí. Autoři výstavy chtějí ukázat, že se sice mění doba, místo a aktéři, hrůzy války ale zůstávají stejné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Lucie Korcové

„Bohužel to, co se nám zdálo, že už patří definitivně do archivu v Evropě, tak nepatří. Ty ty zážitky jsou vlastně v něčem… vlastně se opakují, jsou strašně podobné,“ zdůrazňuje ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj.

Kresby polských dětí z 2. světové války začalo v roce 1945 shromažďovat polské ministerstvo školství. Po několika letech je uložilo do státního archivu.

Obrazy od dětí z 60 zemí. Nová výstava v pařížském sídle UNESCO připomíná 80. výročí vyhlazení Lidic

Číst článek

„Obrázky z Ukrajiny, které jsme viděli a které všem v Polsku připomněly zážitky našich prarodičů z dob druhé světové války, způsobily, že někdo dostal nápad tyto dvě věci dát dohromady. Obrázky vytváří nesmírně silné dvojice, které ukazují válečné utrpení, jenž se bohužel opakuje,“ popisuje Ruczaj.

Dětské kresby doplňují také zážitky a myšlenky jejich autorů.

„Gestapáci však nedbali na prosby jeho manželky, ani na slzy dětí. Hnali mého strýce na popravu bosého a jenom v košili. Svou ženu a milované děti už nikdy neuvidí.“

Zofia, 6. třída, Polsko

„Náš život už nebude takový, jaký býval. To je strašné, protože válka není normální a nedá se na ni zvyknout. Ale my věříme v ozbrojené síly Ukrajiny a v mír na Ukrajině! “

Polina, 12 let, Vorzel

„Chci, aby se moji příbuzní usmívali jako dřív. Sním o bezpečné obloze a jasném, hřejivém slunci nad hlavou! Chci chodit do školy! Chci svou hrou na housle přinášet druhým radost a štěstí!“

Illaria, 7 let, Záporoží

„Doporučuju všem návštěvníkům Prahy, aby se sem přišli podívat, a aby se vžili do jejich situace, aby se na to podívali dětskýma očima,“ vyzvala ministryně obrany a radní pro školství Prahy 2 Jana Černochová (ODS).

Dětské kresby doplňují taky zážitky a myšlenky jejich autorů | Foto: Lucie Korcová | Zdroj: Český rozhlas

„Jsou bombardovány bytové domy, kde žijí rodiny, které nemají s válkou nic společného. Když ty lidi nemůžou ruští vojáci zabít přímo, tak se jim snaží znepříjemnit život, nechat je vyhladovět a vymrznout. To zoufalství se promítá v obrázcích a měl by to vidět každý, kdo třeba nechápe, proč chceme pomáhat Ukrajincům v České republice,“ dodává Černochová.

„Ony jsou takové velmi přímé, bezprostřední. Není tam žádná metafora, je to prostě řečené všechno na rovinu, ale zároveň je v nich třeba velká naděje. Toto vnímám. Že i když jsou ty hrůzy viděny napřímo, tak to není temné. Není to beznadějně. Je tam vždy nějaká vize, nějaká vidina toho, že světlo zvítězí nad tmou,“ dodává ředitel Polského institutu Maciej Ruczaj.

Výstava Mami, já nechci válku je rozdělená do několika částí – znázorňuje téma bitvy, okupace, rodiny, represe, odporu, zkázy i vítězství a naděje. Zájemci si můžou obrázky polských a ukrajinských dětí prohlédnout do konce března.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme