Kdo bude z protestů politicky těžit, je jasné. Bude to hnutí ANO. Odborářská symbolika generální stávky 1989 dobře zapadá do Babišova narativu, že v Česku máme jakousi „novou totalitu“.
Na první pohled jsou nálady v české společnosti plus minus stabilní. Existuje vládní tábor reprezentovaný pětikoalicí a tábor opoziční reprezentovaný hlavně ANO a SPD, přičemž opozice je teď silnější.
I u nás existuje relativně silný odpor vůči Židům. Podle studie Masarykovy university z roku 2017 by skoro pětina Čechů nechtěla mít za sousedy židovskou rodinu.
Po deseti letech k výročí okupace promluví český prezident. Na Hradě od letoška naštěstí sedí člověk, který si aktuálnost historie staré 55 let, na rozdíl od svého předchůdce, uvědomuje.
Teď se politické angažmá Dominika Haška stává reálnou možností. Ne sice Hrad, ten je příliš vysoko. Ale o kousek níž, jak v pražské geografii, tak i politickém žebříčku posazený Senát.
Zahradil není první z ODS, kdo o spolupráci s ANO uvažoval. Když se sestavovala pražská koalice, byli ochotni někteří členové pražské ODS uzavřít s babišisty cosi jako opoziční smlouvu.
Ve Sněmovně začíná příští týden to, co se dá brutálním klišé nazvat jako horké politické léto. Na program jednání přichází konsolidační balíček, který obsahuje škrty i zvýšení některých daní.
„Ovšem hustota kouře naznačuje, že v Senátu je konzervativní, řekněme bendovské křídlo silné a že hoří touhou to prezidentovi pořádně zkomplikovat a nakonec si prosadit svou.“
Motorka je koneckonců pořád o hodně lepší než mnohé jiné koníčky, které na první pohled vypadají bezpečněji. Třeba takové dlouholeté hobby Pavlova předchůdce Miloše Zemana.
Ve slovenské společnosti silně rezonuje volání po pověstné pevné ruce. Z voličů pravděpodobného vítěze nadcházejících voleb, strany Smer Roberta Fica, by ji uvítalo celých sedmdesát procent.
„Zeman umanutě pokračuje v pomstě. A zjevně mu vůbec nevadí, že se mstí těm, kdo mu zachránili život. Sebe, své ego zjevně staví nad cokoli. Nad obecnou morálku, právo, stát,“ píše Petr Honzejk.
Na demonstraci odborů stál člověk, který se sice tváří, že mu jde „o lidi“, ale když se podíváme na jeho životní, byznysovou a politickou praxi, tak o tom lze s úspěchem pochybovat.
Na rok 2017 v Česku můžeme nahlížet různě, ale ze všeho nejvíc byl rokem politických paradoxů. Pojďme zmínit – tentokrát v trochu lehčím tónu – ty nejmarkantnější.
Vypadá to, že první pokus Andreje Babiše o vytvoření regulérní vlády s důvěrou si můžeme odškrtnout. Podporovat menšinový kabinet ANO odmítly všechny strany a toleranci připustili jen komunisté.
Tak je to konečně jasně venku. Prezident Miloš Zeman prohlásil v televizi Barrandov, že klidně nechá vládnout Andreje Babiše bez důvěry poslanecké sněmovny třeba celé čtyři roky.
