Sociolog o stopce pro transgender atletky: Šance, že někdo splní nové podmínky, je prakticky nulová
Rada Světové atletiky rozhodla, že zakáže účast transgender sportovkyním, pokud prošly mužskou pubertou. Prezident organizace Sebastian Coe řekl, že je třeba ochránit ženskou kategorii. „V podstatě to rozhodnutí říká, že my vás tady nechceme, protože nám v tom děláte nepořádek,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz sociolog genderu, médií a sexuality Univerzity Palackého v Olomouci Zdeněk Sloboda, který spoluzakládal neziskovou organizaci PROUD.
Prezident Světové atletiky Coe řekl, že musí zachovat spravedlnost pro atletky nade všechno ostatní. Přijde vám to rozhodnutí spravedlivé?
V oficiálním vyjádření je napsané, že dali přednost férovosti před inkluzí. A je otázka, jak to definujete. Ve sportovním výkonu hraje roli více věcí než jenom svalová hmota.
Například na olympijských hrách v Tokiu byla transgender vzpěračka Laurel Hubbardová. Spustil se obrovský humbuk, že má konkurenční výhodu, a nakonec neměla ani bod. Důležitá je i psychika, technika, píle, cvik a tak. Je to docela komplexní a takto redukovat sportovní výkon je poměrně problematické.
Jediné transženy, které se budou moct účastnit atletických závodů, jsou ty, které se rozhodly změnit své pohlaví před proděláním mužské puberty, to znamená zhruba do 12 let. Proč je problém ten pozdější věk? Jak dobré jsou v tomto směru blokátory puberty?
Doptával jsem se svojí známé pediatričky a říkala, že je to velmi individuální. U někoho začíná puberta už třeba v devátém desátém roce, u někoho až třeba v tom dvanáctém třináctém. Stanovení hranice dvanácti let paušálně je problematické samo o sobě. Blokátory puberty sice zastaví vývoj, ale rozhodně se nepoužívají předtím, než vypukne.
,Transgender sportovci by neměli soutěžit se ženami.‘ Světová atletika zpřísňuje podmínky na závodech
Číst článek
Navíc ve velké části zemí tohle vůbec není dostupné. V některých afrických, jihoamerických nebo asijských zemích není k hormonální terapii jednoznačný přístup. Navíc může být pro někoho finančně nebo zdravotně nedostupná, což samo o sobě diskvalifikuje hodně lidí ze soutěže.
A je vůbec ve sportovním světě dost příležitostí přemýšlet o genderových problémech? Ve dvanácti je dost možná brzo i na lidi, kteří se pohybují v otevřenějším prostředí, než je vrcholový sport.
Určitě, zjištění transidentity u někoho přijde po prodělání puberty, u někoho až ve čtyřiceti letech. Jen malá část transosob na to přijde ještě předtím. Zároveň musí přesvědčit svoje rodiče a lékaře a ti musí být natolik osvícení, aby tohle začali řešit ještě před začátkem dospívání.
Ze strany Světové atletiky je to asi nástroj, jak eliminovat budoucí možnosti sporů. Pravděpodobnost, že by tyto podmínky někdo splnil, je prakticky nulová. V podstatě to rozhodnutí říká, že my vás tady nechceme, protože nám v tom děláte nepořádek.
Jak vlastně Světová atletika odůvodnila ten zákaz?
Je zajímavé, že zatímco u intersex lidí už máme poměrně hodně příkladů, zkušenost s transženami ve světovém sportu je velice malá.
Podle dosavadních studií na trans lidech, ne přímo sportujících, není prokazatelné, že mají automaticky výhodu. Vlastně kvůli několika málo lidem dochází k preventivnímu rozhodnutí ze strany atletické federace.
Testosteronu tak akorát
Kromě zákazu pro transgender sportovkyně také Světová atletika zpřísnila podmínky pro atletky s odlišným sexuálním vývojem. Ty budou muset prokázat, že mají v krvi maximálně 2,5 nanomolů testosteronu na litr krve, což je polovina původního limitu. Týká se to třeba dvojnásobné olympijské vítězky na 800 metrů, Caster Semenyaové nebo stříbrné Christine Mbomaové z her v Tokiu. Co přesně to pro tyto atletky znamená?
V českém prostředí se tito lidé označují jako DSD, anglicky differences in sex development. My s kolegy to vysvětlujeme v naší nové knize Trampoty s pohlavím na pojmu lidé s variacemi pohlavních znaků
Ruští atleti se dočkali zrušení sankcí za doping, zákaz startu kvůli válce na Ukrajině ale zůstává v platnosti
Číst článek
Problematické je rozhodnutí Světové atletiky v tom, že na základě jedné fyziologické charakteristiky dochází k omezování přístupu do soutěží. Některé disciplíny jsou daleko víc technické a testosteron vám úplně nepomůže. U sportovců je testosteron jediná tělesná charakteristika, která se zjišťuje. Žádné jiné nadnormativní situace se neřeší.
Například Michael Phelps má disproporčně oproti i nadprůměrným mužům větší ruce. To mu pravděpodobně pomohlo k tomu, že je daleko rychlejší v plavání než ostatní. Také má nějakou fyzickou charakteristiku, která je přirozená, ale on za to sankcionovaný nebyl.
Já si myslím, že pokud Caster Semenyaové tělo přirozeně tvoří více testosteronu, tak určitém období zkrátka bude vyhrávat, jako dominoval Phelps v plavání nebo jako Johannes Boe v biatlonu. Kdyby neměli nejlepší dispozice, tak by asi nesportovali a nedostali se na vrchol.
Co tedy toto omezení přináší pro lidi, jako je Semenayová? Jak mají splnit nové podmínky?
Jejich tělo vytváří testosteron přirozeně, atletky si ho do těla nevpravují uměle. Teď jsou v podstatě nuceny do sebe vpravovat chemické látky, aby potlačily testosteron na 48 měsíců. Pro tělo to bude strašně zatěžující. Takových lidí je minimum a atletická federace kvůli výjimkám vytváří paušální pravidla, které omezují sociální skupinu.
Výška, svaly a další výhody
Podobný přístup jako u atletiky můžeme vidět i v jiných sportech, například v plavání byla loni zavedena kategorie OPEN pro transgender plavkyně. Je tohle podle vás správná cesta?
Myslím si, že úplně není, pokud je to zamýšlené pouze pro transgender plavkyně. Je to vlastně jako segregace, jako kdybyste udělali v basketbale speciální ligu jenom pro černochy, protože jsou příliš dobří.
‚Chránit právo sportovat, ale i férovost soutěží.‘ Plavání zavede kategorii pro transgenderové sportovce
Číst článek
Ta otevřenost by měla být spíš vedena jiným směrem: mohla by vzniknout jedna otevřená kategorie pro všechny, a potom podobně jako třeba v paralympijském sportu pomocí koeficientu by se kvalita výkonu upravovala, nebo jako v koňských dostizích používat nějaké handicapy. Je možné mít vrcholových výkonnostních kategorií víc jako jsou ty váhové v bojových sportech.
Je otázka, jestli myšlenka fair play znamená, že nepustíme do systému nikoho, kdo má přirozenou výhodu.
Pokud tohle rozhodneme u lidí s variacemi pohlavních znaků nebo trans lidi, tak musíme být důslední ve všech jiných ohledech. To znamená třeba výška ve skoku vysokém, hustota svalových vláken ve stehně při sprintech a tak dále. Tímhle se, myslím, trochu otevírá Pandořina skříňka.
Jankto o coming outu: Reakce byla obrovská. Nečekal jsem, že se za mě postaví největší týmy světa
Číst článek
Jaký názor na toto téma obecně převládá v českém sportovním prostředí?
To si nedovolím odhadovat, ale zatím jsme se nevypořádali ani s rasismem, natož s ženským sportem a s nějakou genderovou rovností. Česko je silně maskulinní, poměrně šovinistický stát. Takže buďto se o tom nemluví vůbec, nebo všichni otáčí oči v sloup.
V České republice máme prvního vrcholově hrajícího fotbalistu, který prošel coming outem, Jakuba Jankta. Připravil půdu i pro další sportovce, třeba i transgender?
Je nutné neházet dohromady všechna ta písmenka z LGBTQ+, protože každá situace je zásadně jiná. Homosexualita nemá žádné tělesné projevy, je to partnerská preference. Zatímco transidentity a intersexidentity se váží k sociálnímu a biologickému pohlaví, respektive tělu. Společné mají vlastně jen sociální stigma a historickou perzekuci.
Rozhodně je přítomnost pozitivního vzoru ve veřejném prostoru, tedy že někdo v podobné pozici překonal tuhle bariéru a prostředí ho přijalo, obrovským plusem. Jsem přesvědčený, že pro mladé kluky i holky to bude podpora a nebudou zvažovat, jestli jen kvůli genderové identitě nebo sexualitě odejít z vrcholového sportu.
