Letos hraju jen 14 minut na zápas. Největší nápor je to na ego, říká Voráček o své pozici v Columbusu
Po startu sezony v Praze je NHL znovu v Evropě. Ve finském Tampere odehrají v pátek a sobotu zápasy Columbus s Coloradem. Najednou by u toho mohli být až čtyři Češi. Po pátečním dopoledním rozbruslení poskytl pro Radiožurnál Sport rozhovor ten nejzkušenější z nich - třiatřicetiletý útočník Jakub Voráček.
Už máte po světě a po stadionech NHL spoustu nacestováno, je pro vás tohle něco trochu jiného?
Každý takovýto výlet přináší něco nového. Nová kultura, noví lidé, nové stadiony. Ve Finsku jsem nehrál dost let, takže se na to těším. Samozřejmě čím je člověk starší, tím by byl raději doma na gauči, ale myslím, že nám to jenom prospěje.
Loni jste se vrátil do Columbusu, ve kterém nyní kroutíte druhou sezonu. Změnilo se rychle, že se po deseti letech ve Philadelphii cítíte zase ‚doma‘?
Vždy jsem říkal, že doma jsem tam, kde mám rodinu. Pak mi tam nic nechybí. Když nehraji hokej, jsem s dětmi a s partnerkou Markétou. Ale bylo příjemné vrátit se do klubu, kde jsem znal hodně lidí. Dá se říct, že mí bývalí spoluhráči jsou už trenéři nebo funkcionáři - Rick Nash, Derek Dorsett, Jarred Boll a tak... Kustodi zůstali stejní. Návrat byl pro mě zajímavý.
Takže po deseti letech stále potkáváte známé tváře?
Hodně. Pozice v týmu nebo nějaká ta životní etapa je samozřejmě někdy jinde, než když mi bylo dvacet, ale pořád je to příjemné. Do Columbusu jsem se vždycky rád vracel na zápasy All Stars nebo na venkovní zápasy.
Nová role
Jaká je tedy teď po třicítce vaše pozice v týmu?
Stárnu a podepsali jsme teď Johnnyho Gaudreaua, takže času na ledě už není tolik, jako bývávalo, což je samozřejmé, tak to ve světě hokeje funguje. Takže se snažím dělat co nejlepší práci s tím, co mám. Jakmile se člověk nepřizpůsobí, hrát nemůže.
O cestě do Finska za NHL. Hokej spojuje lidi na každém kroku, i přes jazykovou bariéru
Číst článek
Když člověk ví, že už nebude hrávat 23 minut, ale třeba jen 17, musí trochu v hlavě upustit ze svého ega?
Kéž by 17! Letos hraji kolem 14 minut, doufejme, že se to zvedne. Čas na ledě je pro mě největší změna Když se změní o čtyři minuty, je to najednou hodně střídání. Ale je pravda, že největší nápor je to na ego, zvlášť když se hráč cítí dobře. Ale nikdy nemáš na výběr.
Stárnete, máte děti a rodinu... Je to tak, že už si říkáte, že jsou i jiné životní priority než čas ne ledě?
Určitě jsou. Hokej je hrozně důležitý, dělám ho celý život, baví mě, užívám si ho. Ale od té doby, co mám děti, jsou priority opravdu někde jinde a myslím si, že je to úplně v pořádku a normální.
Takže v hlavě proběhne taková ta věta „Je to jenom hokej“?
Je to jenom hokej. Vždy to byl „jenom“ hokej. Měl jsem štěstí, že jsem to měl takhle vždycky nastavené od otce, který mě v tomto stadiu držel od nějakých mých šesti let. Když se nedařilo, tak mě držel nahoře, když se dařilo až moc, držel mě při zemi. Nějaké mentální výkyvy kvůli tomu, jestli hraju dobře nebo špatně, tak nikdy nebyly.
Z Prahy do Helsinek je to dvě hodiny letadlem a další dvě hodiny vlakem do Tampere. Zmínil jste otce, tak co rodina a vaši nejbližší? Dorazí?
Přiletěly máma a nastávající tchýně. Už jsou tady, tak snad mi přinesou štěstí. Čas na to se s nimi potkat, budu mít určitě buď po zápase, nebo další den.
Mladí a draví
Zajímá mě jedno jméno - David Jiříček. Jak tento mladý hráč v úvodu sezony vypadá? A jak nutné mu je v těchto začátcích pomáhat?
Překvapila mě jeho angličtina. S kluky se domluví, když něco potřebuje, řekne si. Je takový kliďas, moc velkou hlavu si z ničeho nedělá a to mu prospívá. Že je s námi tady a že už v osmnácti letech odehrál dva zápasy, značí, že je to obrovský talent. Myslím si, že to bude na mnoho let dopředu jeden z našich nejlepších obránců.
Jak moc mu tato mentalita může v začátcích v NHL pomoct? On si opravdu z ničeho moc hlavu nedělá, někdy hraje na riziko, jak koneckonců ukázal i na mistrovství světa tady v Tampere...
Určitě mu to pomůže a myslím, že je to jeden z důvodů, proč měl zatím takový velký úspěch. Byl draftovaný v prvním kole, v osmnácti už hraje NHL, na to je hrozně důležité mít dobrou hlavu. Kariéra a sezony jsou dlouhé, tréninků a zápasů je strašně moc a je třeba si nedělat těžkou hlavu z toho, že se například něco nepovede.
Ještě jedno jméno, spoluhráč Patrick Laine. Je tady doma, chce být středem pozornosti?
Ne, to právě vůbec. Je úplně v klidu. Zároveň má suchý humor, což mi vyhovuje. I díky tomu jsme si sedli už minulý rok, když mě vyměnili. Vždycky hrál dobře, když na něj byla soustředěná pozornost. Před čtyřmi lety v Helsinkách nastřílel za Winnipeg hattrick a sedlo mu to i na světových šampionátech ve Finsku. Vždycky dokázal, jaký je to hokejista a doufejme, že bude hrát dobře i tyhle dva zápasy.
