Olympijský deník: olympiáda pomalu končí, někteří Korejci se už nemůžou dočkat
Do konce olympiády v Jižní Koreji zbývají už jen hodiny. Pracovní čety začaly likvidovat některá mobilní sportoviště i tribuny a Pchjongčchang i Kangkung se zase stanou klidnými městy. Pokud vás zajímá, jak vlastně vypadá normální neolympijský život v téhle části Koreji, tady je ukázka.
„Že je tady v Pchjongčchangu zimní olympiáda, jsem od svých vrstevníků a korejských kamarádů vůbec nezaregistrovala. Že by se o tom bavili, že by se sem chystali, že by z toho měli nějakou radost. Takže si myslím, že oni spíš mají rádi sport na lokální úrovni."
Olympijský deník: Ruská převaha na ledě i v hledišti
Číst článek
Slova mladé Češky Nikol Martincové, která v Jižní Koreji dlouhodobě žije a studuje, přesně odráží, jak Korejci vnímají olympijská města jako Kangnung. Jako odlehlá místa v odlehlé provincii, a pokud se sem vypraví třeba rodina z hlavního města, tak většinou v létě.
„Léto je tady horké a hlavně vlhké. Teploty jsou často vyšší než třicet stupňů, moře je ale studené, takže dovolená tady, to je kombinace výletů do přírody, nákupů a třeba návštěvy buddhistických chrámů," říká Radiožurnálu v místním infocentru slečna Kim Da-bin.
Pro nelyžujícího a nebruslícího Korejce tak bude největším přínosem olympiády vysokorychlostní trať do Soulu. Jmenuje se KTX a z dějiště olympiády na východním pobřeží dorazí do hlavního města na opačném konci země za hodinu a čtyřicet minut. Denně vyjíždí v obou směrech celkem jednapadesát souprav.
„Jsme pyšní, že jsme olympiádu takhle zvládli. Ale teď zase přijdou běžné dny a zprávy v televizi budou plné toho, co se na nás chystá v Severní Koreji," krčí rameny pan Park, který v Kangnungu žije už skoro padesát let.
A vzápětí dodává, že brzy se stane dědečkem a že už se teď těší, jak bude jednou vnukovi vyprávět, že zažil ve své zemi hned dvě olympiády.
