Československá televize vysílala fungující socialistický svět. Ve skutečnosti nefungovalo nic, říká historik

Když začala v roce 1953 vysílat Československá televize, byla to velká událost. Malé černobílé obrazovky se staly magnetem pro diváky. Komunistický stát si toho byl velmi dobře vědom a tak se televize stala, stejně jako tehdejší další sdělovací prostředky, nástrojem mocenské ideologie.

Jak to bylo doopravdy Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Československá televize začala poprvé vysílat v roce 1953 | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Historie Československé televize v době komunistického státu nebyla jednoduchá, právě druhá polovina 60. let je spojena s do té doby nebývalými vizemi. Zlom přišel až s nástupem normalizace.

Přehrát

00:00 / 00:00

V roce 1953 začala vysílat Československá televize. Poslechněte si, jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové

„Zaměstnanci Československé televize se museli postavit k tomu, jak budou nadále hovořit o srpnové okupaci 1968. Byla to jedna z otázek, která jim byla pokládána v rámci prověrek, respektive čistek. Byl to zlom i proto, že do té doby mohli vysílat bez cenzury. Na rozdíl od roku 1953, kdy televize začala vysílat a kdy zaměstnanci nemuseli být členy komunistické strany, v 70. letech to byla nezbytnost,“ popisuje televizní historik Daniel Růžička.

V té době už byl televizor takřka v každé domácnosti, od roku 1975 bylo zavedeno barevné vysílání na obou programech Československé televize. Komunisté si byli dobře vědomi, že díky popularitě televize mohou efektivně a politicky „vychovávat občany“. Klíčové bylo sdělit, co si mají myslet.

Oficiální deklarovanou modlou socialistické země byli pracující. Především dělníci, rolníci a pak pracující inteligence. Floskule, které se týkaly práva na práci, světa bez vykořisťování, se staly základním materiálem vysílání.

Funkcionář vyřešil každý problém

Děly se i nepravosti, „ale byly to problémy, které vznikly selháním jedince. Systém byl v pořádku,“ vysvětluje Růžička. „Pracující dělník si neodpočinul ani večer, protože další dělníci se na obrazovkách objevovali neustále i v různých seriálech.“  

‚Jak vypěstovat meloun nebo zkřížit prase se psem?‘ Seriál Byli jednou dva písaři slaví 50 let od premiéry

Číst článek

„Například Okres na severu měl 13 dílů a byl to příspěvek k 16. sjezdu KSČ. Hlavní postavou byl funkcionář, který uměl vyřešit každý problém. Platilo, že takzvaný moudrý funkcionář to vždy zařídí.“

Dělnické problémy na obrazovce pak byly považovány za „konstruktivní kritiku“, protože socialismus přece lidem přinášel velké výhody, drobná selhání pak byla pouze selháním jednotlivce.

Zcela specifickou kategorií byly zábavné pořady typu Všichni se ptají, komu to hrají. A hrálo se stavbařům, silničářům, horníkům a podobně. I z tehdejší zábavy dodnes ční ideologické zadání.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli v éře socialistického Československa doopravdy patřila televizní obrazovka pracujícím, Růžička odpovídá: „Nepatřila, přestože to proklamovala. Rozpor byl v tom, že režim předkládal televiznímu divákovi fikci, ale systém, který měl fungovat, ve skutečnosti nefungoval. Režim chtěl poslušné obyvatele, respektive poslušné diváky i občany. Proto na všech programech přednášel ideální politickou strategii“.

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte vlevo výše v audiozáznamu.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme