Sochy, obrazy i letadla. Před třiceti lety přijala československá vláda zákon o dělení majetku
Rozvod bývá pro manžele snadnější, pokud se vzájemně zvládnou domluvit na majetkovém vypořádání. A nejinak je tomu v případě rozpadu státu. Přesně před třiceti lety přijalo Federální shromáždění zákon o dělení majetku České a Slovenské Federativní republiky. Počítal s tím, že si nově vznikající státy budou stamiliardový majetek rozdělovat na základě dvou principů. A i když měly být spravedlivé, spory se táhly dalších sedm let.
Na podzim roku 1992 se politici domlouvali na rozdělení majetku Československa. Potřebný zákon Federální shromáždění nakonec schválilo v pátek 13. listopadu.
„Zákon prošel tak výraznou většinou, že mi to připadalo jako v parlamentu v 80. letech, kdy se hlasovalo téměř jednohlasně. Snad nikdo nebyl proti, jen občas se někdo zdržel. Připadalo mi to jako za komunistů. Bylo to nádherné,“ popisoval hlasování v pořadu Radiofórum tehdejší první místopředseda Federálního shromáždění a poslanec ODS Filip Šedivý.
Zákon počítal s tím, že si země majetek rozdělí podle územního principu, což znamená, že připadne tomu státu, ve kterém se nachází, anebo poměrem 2:1 pro Česko, tedy podle podílu počtu obyvatel.
„Z těchto principů je samozřejmě možné se výjimečně odchýlit. V těchto případech se to bude řešit buď dohodou národních rad, nebo dalším zákonem, ale dali jsme způsob a tento způsob bude v zásadě použit. Mohou k němu ale být výjimky,“ dodal tehdy Šedivý.
Armáda i umění
S dělením majetku v poměru 2:1 nesouhlasil například tehdejší lidovecký místopředseda federální vlády Antonín Baudyš.
„Za svou osobu musím říci, že tento poměr se mi pro Česko zdá značně nevýhodný s ohledem na to, jak Česká republika v minulosti přispívala, a jak čerpala z federálních zdrojů. Tento zákon má výsostně politický charakter a lze v něm jen těžko hledat něco, co by se dalo nazvat jako spravedlnost,“ vysvětloval tehdy Baudyš svůj postoj ve vysílání Československého rozhlasu.
Jednání Klause s Mečiarem zkrachovala. Před 30 lety rozhodli o rozpadu Československa
Číst článek
Rozdělit se musely státní podniky, armáda a její vybavení, kulturní dědictví jako sochy nebo obrazy, dopravní prostředky včetně letadel a vagonů nebo například zahraniční nemovitosti a finanční úvěry.
Historik Jan Rychlík již dříve pro Český rozhlas uvedl, že rozdělení podle jeho názoru dopadlo, vzhledem k okolnostem, v zásadě optimálně.
„Po rozdělení Státní banky československé zde samozřejmě zbyla část nezaplaceného dluhu ze slovenské strany, šlo o několik miliard. Když se řekne několik miliard, lidé se domnívají, že jde o hodně peněz, ale uvědomme si, že se bavíme na úrovni stovek a tisíců, kde nějaká miliarda nehraje žádnou úlohu,“ poznamenal historik.
Pokojný průběh
Poslední smlouvu o dělení majetku zástupci obou zemí podepsali v roce 1999.
„Za vlády sociálních demokratů, kdy se premiérem stal Miloš Zeman, bylo rozhodnuto tento dluh odepsat a zvolit tzv. nulovou variantu. V podstatě bylo 92 procent veškerého majetku rozděleno ještě za federace. Pokud to porovnáme s dělením majetku v obdobných případech, kdy se rozdělovaly mnohonárodnostní státy, musím říci, že to proběhlo pokojně a úspěšně,“ dodal Rychlík.
Dne 25. listopadu 1992 Federální shromáždění přijalo zákon o zániku České a Slovenské Federativní republiky a na konci daného roku přestal společný stát Čechů a Slováků definitivně existovat.
