Traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, se přenášejí do našich genů, říká odborník na holokaust
V pátek 27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Dodnes je mementem, které má stále svou sílu. Za prvé proto, že trauma holokaustu stále žije v paměti a dle vědců i v genech zasažených generací. Za druhé proto, že se stále znovu a znovu přesvědčujeme o tom, že destrukční potenciál druhu Homo sapiens ani přes tragické historické zkušenosti není vyčerpán.
„Svět sám o sobě není nebezpečný, nebezpeční jsou lidé, kteří v něm působí,“ zamýšlí se Jiří Holý, vedoucí Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Bažení po moci je podle něj staré jako lidstvo samo. „Asi to patrně patří ke konstantním lidským vlastnostem, v tom se člověk nezměnil,“ dodává.
„Současná věda přichází s novým poznatkem. Existuje pro to vědecký termín – epigenetika. Podle ní se traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, přenášejí do našich genů,“ vysvětluje člen Mezinárodního osvětimského výboru a ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus, jehož rodina prošla koncentračními tábory.
„Bažení po moci patří ke konstantním lidským vlastnostem, v tom se člověk nezměnil.“
Jiří Holý
Mantrou a životním posláním přeživších, jejichž procento bylo mizivé, bylo „Nikdy více“. „Když se podíváme na dnešní svět, tak si musíme bohužel říct, že se to nepodařilo, protože se to opakuje stále dokola v jiných kulisách, s jinými podmínkami, v jiné geopolitické situaci, ale podstata bohužel zůstává stejná.“
„To ‚Nikdy více‘ platí pro generaci, která to prožila, případně pro jejich děti, které to mají také v genech. V historických vědách se ale mluví o tzv. floating gap – době, která uplyne po dobu tří až čtyř generací a po níž ta událost, která je sebestrašnější, už není v bezprostřední historické paměti a stává se jen součástí širší kulturní paměti,“ nastiňuje Holý.
Lidé k té události už tak nemají vztah. „Něco se zapomene, něco se připomíná, tak je to třeba se vzpomínkou na Osvětim, která se v posledních desetiletích stala takovou ikonou pro euro-americkou civilizaci, připomínkou zla.“
Zemřel bojovník za odškodnění romského holokaustu i památníku v Letech Čeněk Růžička
Číst článek
Vytrácení apelu holokaustu ale podle něj rozhodně neplatí pro Židy v Izraeli. „Nedovedu si představit, že by se něco takového – je to asi nejotřesnější zkušenost v jejich dějinách – vytratilo z paměti.“
„V Německu se to od 60. let aktualizovalo a mladá generace velmi razantně začala kritizovat generaci otců, těch pachatelů a svědků. Je to tam stále v dost silném povědomí,“ dodává Holý.
Poslechněte si celou debatu Vertikály v audiozáznamu výše. Moderuje Eva Hůlková.
