Opil se, bloudil a pak usnul v trávě. Probudila ho pohraniční stráž – a málem ho umlátila
Židovský mladík Alexander Feuerstein zůstal po 2. světové válce sám. Nacisté zavraždili jeho rodiče, šest jeho sourozenců a celé jejich rodiny. Aby zapomněl, všechno v rodné vesnici na východním Slovensku, v Koromli, prodal – statek i obchůdek. Chtěl odejít do rodící se nové země – Izraele. Putoval však do komunistického kriminálu.
Alexander Feuerstein válku přežil, protože dostal povolávací rozkaz do maďarské armády, do pracovních oddílů, tzv. Munkatáborů. Jednotky vykonávaly nejtěžší stavební práce v Maďarsku, na Ukrajině, v Rumunsku a dalších zemích.
Opil se, bloudil a pak usnul v trávě. Probudila ho pohraniční stráž – a málem ho umlátila
Kopaly zákopy, těžily dřevo, spravovaly silnice, lámaly kámen. Dozorci stříleli ty, kteří dál nemohli. Alexandra nejednou zbičovali. Někde na Ukrajině v prosinci 1941 zavraždili jeho bratra přímo před jeho zraky.
„Všude ležel sníh. Dovlekli nás do jakési stodoly, která neměla střechu. Lehli jsme si s bratrem na slámu. V noci nás probudili Němci. Hledali své dezertéry. Velitel řval, že si židé odpočívají, zatímco oni bojují. Vytáhl mého bratra. Přes větev přehodili provaz. Prosil jsem, že půjdu místo něj, že má rodinu. Srazili mě na zem, že jsem mladý a že zdechnu při práci. A pak ho oběsili,“ vypráví Alexander Feuerstein.
Pohraničníci objevili opilce
Po válce dům a obchůdek v rodné Koromli prodal za 60 tisíc korun a odstěhoval se do Michalovců, kde pracoval jako šofér. V létě 1951 odjel do Prahy zeptat se, zda už izraelské velvyslanectví vyhovělo jeho žádosti o legální vystěhování do Palestiny.
Dozvěděl se, že jeho žádost zamítly československé komunistické úřady. Sedl na vlak a odjel do Bratislavy, kde se strašně opil.
Ráno 2. srpna 1951 se s kocovinou probudil v trávě bez bot. Vzbudily ho šťouchance samopalu dvou pohraničníků. Ležel totiž kousek od hraniční čáry Slovenska a Rakouska v bratislavské Petržalce. Pohraničníci ho na stanici ztloukli.
Pak si ho přebrali estébáci z krajského velitelství StB v Bratislavě: „Strašně mě zbili. Prosil jsem je, že potřebuji doktora. Bylo jim to jedno. Na cele jsem našel hřebík. Snědl jsem ho, protože jsem myslel, že mě v akutním stavu musí dopravit do nemocnice.
Vytáhli mě z cely do jakési místnosti. Pustili na mě nejdřív studenou a pak vařící vodu,“ popisuje Feuerstein brutální vyšetřování.
Po měsíci a půl jim podepsal pokus o ilegální přechod hranic, označil se za kapitalistického vykořisťovatele a zrádce lidově demokratického zřízení.
Před soudem Alexander přišel s verzí, která ho nejspíš zachránila. Tvrdil, že se opil v zahradní restauraci v Petržalce nedaleko státních hranic s Rakouskem. Seznámil se s jistou Máňou, jejíž adresu nezná, byl opilý.
Ta ho prý na noc vzala k sobě. Brzo ráno je však přistihl inflagranti její manžel. Proto utekl oknem. Zbloudil a dospal v trávě netušíc, že se nachází na hranicích. Soud mu uvěřil a poslal ho „jen“ na 14 měsíců do vězení.
