Žáci si pletou Palacha, Husa a Opletala, popisuje nevýhody frontální výuky s memorováním učitel
16. ledna 1969 přišel student filozofické fakulty Jan Palach na Václavské náměstí. Následně se polil hořlavinou a zapálil. Protestoval tak proti politickému vývoji v Československu po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy i proti netečnosti veřejnosti. Přiblížit jeho čin žákům a studentům se dnes někteří učitelé snaží takzvanou badatelskou metodou.
„Pustíme si záznam jednoho z posledních rozhovorů, který Jan Palach krátce po svém činu 16. ledna uskutečnil s jednou lékařkou,“ zahajuje učitel dějepisu Matyáš Borovský krátkým přestavením Jana Palacha a také dochovaným záznamem z nemocnice.
Poslechněte si celou reportáž Lucie Korcové o výuce dějepisu pomocí badatelské metody:
„Jendo, hrozně to bolí?“
„Dost.“
„Dost, hm. Co říkáš?“
„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“
„Je to asi ta nejznámější věta, kterou Jan Palach vyřkl. My se teď podíváme, jak na jeho čin pohlíželi členové veřejnosti, ale zároveň také představitelé komunistického režimu,“ pokračuje Borovský. Následně svým studentům rozdává dobové letáky a výstřižky z novin. Ty by jim měly pomoct pochopit události ledna 1969.
Badatelskou metodou učí už tři roky. „Největší výhoda je nepochybně ta, že děti samy dějiny chápou. Je to něco víc než jenom strohé memorování dat,“ vysvětluje Borovský.
„Co se z toho Palacha snaží režim udělat?“ ptá se během hodiny Borovský žáků.
„Nezkušeného, mladého člověka,“ odpovídá jedna dívka.
„Jasně. Zmanipulovaného, nezkušeného, mladého, naivního zbabělce. Ten režim se ho snažil vykreslit jako někoho, kdo tu oběť vlastně nechtěl přinést,“ dodává Borovský.
,Máme toho dost.‘ Konec komunismu v Československu odstartoval Palachův týden
Číst článek
Do čtvrtého ročníku česko-anglického gymnázia Amazon chodí také osmnáctileté Lily a Barbora. Když se řekne Jan Palach, každé se vybaví něco jiného. Jedné sametová revoluce, druhé hrdinství. O činu Jana Palacha s oběma mluvili rodiče i prarodiče.
„Dneska mě spíš překvapily reakce komunistické strany. To, jak to oni vzali a jak to lidem vraceli,“ popisuje Lily.
„Palachův čin si musíme připomínat i dnes,“ dodává Bára, „je to důležité pro to, abychom si uvědomili, že svoboda opravdu není samozřejmost a měli bychom si toho stále vážit.“
Moc komplikované
Podle Matyáše Borovského studenti sice mají ponětí o tom, kdo to Jan Palach byl, často si ho ale pletou s jinými osobnostmi.
„To je přesně důsledek toho, že na ně od základní školy klademe požadavky, aby si zapamatovali co nejvíce jmen, a považujeme to za historii. Takže oni se naučí Jana Husa, Jana Opletala, Jana Palacha, a pak je smíchají všechny tři dohromady a řeknou vám, že Jan Palach byl upálen v roce 1939,“ ilustruje Borovský nevhodné pojetí výuky dějepisu.
„Skutečně to nelze předávat frontálně, protože samotná povaha toho činu je komplikovaná a žáci – zvláště na základní škole – nejsou v takové fázi morálního vývoje, aby spletitost a komplikovanost činu pochopili,“ upozorňuje Jaroslav Pinkas, učitel didaktiky dějepisu na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Dopis Palachovy matky se po 53 letech vrátil na gymnázium v Českém Krumlově
Číst článek
„Je to čin výjimečný, který přesahuje běžnou politickou agendu. Takže není úplně produktivní rozebírat etickou a filozofickou povahu činu,“ říká Pinkas, že pro děti v osmých a devátých třídách je podle něj Palachův čin těžko uchopitelný.
Díky badatelské metodě se naopak žáci seznámí s kontextem doby, ve které Jan Palach žil. Můžou také zkoumat další témata, třeba proměny Palachova mediálního obrazu.
„Od toho počátečního úžasu, strnutí, pak mlčení během normalizace, pak na konci normalizace ambivalentní obrazy Palacha v normalizačních médiích na straně jedné a v disidentském prostředí na straně druhé,“ dodává Pinkas.
Badatelskou metodu při výuce dějepisu na školách posledních několik let podporuje také ministerstvo školství. Do zatím posledního programu Dějepis+ se zapojilo zhruba 400 škol.
