Mnichovská dohoda byla z pohledu našeho práva protiústavní. Neměla vůbec vzniknout, říká historik
Mnichovská dohoda, přijatá na podzim 1938, znamenala konec prvorepublikového Československa, ze kterého po nuceném odstoupení Sudet zůstala jen část bývalého státu. Dohoda Německa, Itálie, Francie a Velké Británie se do historie zapsala jako rozhodnutí „o nás bez nás“. Československo bylo parlamentní demokracií, přesto se ale nebránilo a na dohodu přistoupilo.
„Pohledem do ústavy je jasné, že to byla parlamentní demokracie. Ale reálně hrál parlament až ,třetí čtvrté housle‘,“ popisuje charakter Republiky československé historik a politolog Stanislav Balík.
Mnichovskou dohodu, kterou se Československo v roce 1938 vzdalo německého pohraničí, neschválil tehdejší parlament
„Ani jedna z komor neukončila svá funkční období řádně, pokaždé byly rozpuštěny. Ne protože by to poslanci chtěli, ale protože se to politicky hodilo. Parlament byl jen jakousi převodní pákou pro realizaci vůle předáků parlamentních stran,“ dodává Balík.
Obdobně politická reprezentace postupovala i v dobách krize. V zářijových dnech 1938 skončila vláda Milana Hodžy (předseda vlády Československa v letech 1935 až 1938) a nastoupila úřednická vláda pod vedením generála Jana Syrového. Premiérem byl jmenován 22. září 1938.
Některé členy svého kabinetu osobně neznal a při jejich jmenování nebyl ani přítomen. „Vládu jmenoval i podle ústavy prezident, a to i bez účasti premiéra. Vláda nemusela žádat sněmovnu o důvěru, přestože se v tom období měnila 16krát. Ústava to umožňovala,“ vysvětluje Balík.
Vzdát se části území Ukrajiny? Zelenskyj to přirovnal k mnichovské dohodě v roce 1938
Číst článek
Nová vláda se tak sešla 30. září 1938 a mohla se rozhodnout buď mnichovskou dohodu přijmout, nebo odmítnout. Jedním z ministrů byl i Hugo Vavrečka, který si do svých poznámek zapsal: „Bylo by povinností riskovat boj, ale při desetinásobné převaze je možno čestně se vzdát. Jsme už poraženi bez války. Máme volbu mezi vyvražděním, zmrzačením a možností dalšího života…“
Výsledkem bylo přijetí dohody a vznik takzvané druhé republiky. Stačil další půlrok a zbytky Československa okupovali němečtí nacisté.
Benešových pět dní
Klíčovou osobností předválečného období byl Edvard Beneš – řadu let strávil v pozici ministra zahraničních věcí a stal se tak hlavní osobností formující tehdejší zahraniční politiku. Od roku 1935 zastával funkci prezidenta. Mnichov byl pro něj zcela logicky zásadním předělem v jeho životě.
Před 83 lety obsadila německá armáda zbytek Československa. O den později pak vznikl protektorát
Číst článek
„Jemu se tehdy zhroutil svět a pět dní promýšlel, co a jak dělat. Bylo to hodně zajímavých několik dní, které by nejraději vymazal ze svého života. Přišel s koncepcí, podle které už neexistuje ani druhá republika – on byl ale stále jejím prezidentem,“ popisuje historik.
Hlavní postavou měl být prezident, ale oficiálně a podle ústavy byl pouze parlament tím, kdo měl schválit tak zásadní změny týkající se území státu.
„Obě komory parlamentu se ale sešly až za šest týdnů, 17. listopadu 1938.“ Byla to schůze nedůležitá, protože už nebylo ani o čem hlasovat, co schválit. Důsledky mnichovské dohody si už žily vlastním životem a Československo ještě sice mělo parlament, ale de facto už bez pravomocí.
Přijetí mnichovské dohody nebylo podle Balíka v souladu s ústavou. „Bylo to protiústavní, jednoznačně. Další otázkou je, jestli bylo přijetí mnichovské dohody správné, nebo ne. Z mého pohledu by zůstalo stejně nesprávné, i kdyby proběhlo podle ústavy.“
Poslechněte si celý pořad Ivany Chmel Denčevové v audiu.
