První evropští farmáři nebyli žádní beránci. Řada z nich zemřela po úderu do hlavy
Z kosterních pozůstatků více než 2300 raných evropských zemědělců a pastevců plyne, že násilí bylo v mladší době kamenné na denním pořádku. Každá desátá nalezená lebka ze 180 různých evropských lokalit té doby má zranění na lebce.
Moderní svět souvisí s rozvojem zemědělství. Od neolitu, čili mladší doby kamenné, se lidstvu mimořádně daří. Počet obyvatel na planetě za posledních dvanáct tisíc let neustále roste.
Jenže zároveň tehdejší společnost různé formy násilí zažívala v podstatě jako rutinu. Zmíněné nálezy spadají do období 6000 až 2000 před naší érou. Studie o tom vyšla v odborném časopise PNAS.
„Když má někdo zranění na lebce, téměř vždycky se uvažuje o tom, že je to důsledek násilí,“ míní antropolog Lukáš Friedl, který řadu pravěkých nálezů viděl na vlastní oči. Vědci se zaměřili na úder tupým nebo ostrým předmětem, tupé údery u nálezů převažují.
Špatný predátor
Násilí vidíme v Evropě dodnes, stejně jako v mladší době kamenné některé země soupeří o území a vliv. „Jen škála byla menší. Na úrovni jednotlivce to bylo brutálnější,“ říká antropolog. Lovci a sběrači se předtím sice střetávali, ale v menším měřítku, neplynuly z toho obvykle žádné výhody. U prvních zemědělců to začalo být jiné.
Naštěstí zabít člověka v divočině primitivními zbraněmi není tak snadná záležitost. „Člověk není moc dobrý predátor. Vyrobili jsme si na to řadu nástrojů, abychom se mohli zabíjet,“ poznamenává v mírné nadsázce molekulární genetik Jan Pačes.
Opakované porody
Díky tomu, že se genetické změny v těle hromadí různou rychlostí, dokážou biologové určovat stáří populací. A tak přišli na to, že v neolitu také nastala důležitá změna v porodnosti.
‚Byla to germánská elita, válečníci asi z Polska, ne místní.‘ U Kroměříže zkoumali unikátní pohřebiště
Číst článek
„Průměrný věk matek byl 27 let, což bylo o hodně víc, než měli lovci a sběrači,“ říká molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes. Trendem se stalo mít děti opakovaně. Muži se stávali otci, když jim bylo kolem 30 let věku.
Sociální dovednosti
Další zásadní změnou v evoluci lidstva z posledních dvanácti tisíc let je to, že dokázali přežívat ve větších skupinách. „O děti se mohli starat rodiče nebo i prarodiče a ta velká sociální skupina,“ doplňuje genetik. To, že mladí lidé dnes stráví vzděláváním třeba třicet let, není podle vědců náhoda, ale důsledek složitosti světa, v jakém dospívali.
„Velké lidské komunity jsou mnohem náročnější na zvládnutí sociálních dovedností a orientace v sociálním prostoru,“ vysvětluje Lukáš Friedl. K úspěchu ve společnosti začalo být víc a víc třeba mít kapitál, potomky nebo obojí.
Vynález kvašení
Za klíčové dovednosti, které umožnily lidstvu uspět, označuje oheň a biotechnologie, zvláště kvašení. „Kvašení je jedna z významných schopností po níž mohlo lidstvo dělat větší komunity,“ vysvětluje biolog.
Na rozdíl od lovců a sběračů ale rané zemědělce začalo také trápit víc infekčních nemocí, jídelníček se stal omezenější. Většina současného lidstva se živí pouhými třemi plodinami: rýží, pšenicí a kukuřicí.
Proč uplynulých dvanáct tisíc let zásadně změnilo člověka? Proč nástup zemědělství nebyl poklidný? Co zdědili Papuánci od bratranců člověka – denisovanů? Debatují antropolog Lukáš Friedl, molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes, spoluúčinkuje Miroslav Táborský. Debatu si poslechněte v audiu na začátku článku.
