Komunisté byli horší než Němci. Udávali jeden druhého, vzpomíná pamětnice vysídlení Neveklovska
Během druhé světové války byl úrodný kraj mezi Vltavou a Sázavou určený k vybudování jednoho z nejrozsáhlejších vojenských cvičišť nacistické třetí říše. Většina z téměř 30 tisíc obyvatel musela opustit domovy v rámci největší vysidlovací akce, která v protektorátu proběhla. Někteří však mohli zůstat a také zůstali. Ti, kteří byli vysídlení, jim to nemohli mnohdy léta zapomenout.
První vyhláška o nutnosti vystěhování se objevila 15. března 1942 a místní lidé vůbec nechápali, co po nich okupanti chtějí. Tragiku vystěhování a davy příchozích uprchlíků už znali dobře ze zabrání pohraničí v roce 1938.
Komunisté byli horší než Němci, udávali jeden druhého, vzpomínala pamětnice vysídlení Neveklovska
Kde by je napadlo, že se jich něco takového bude už za pár let týkat?
Jenže tady byl důvod jiný. Úrodná zemědělská krajina v oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska se nacistům pro vojenské cvičiště hodila hned z několika důvodů.
Jednak byla nedaleko od Prahy, takže na strategickém místě v případě nutnosti zásahu v hlavním městě protektorátu. Byla tu také dobrá železniční síť pro přesuny vojáků a techniky na frontu. A pak nešlo o průmyslovou oblast, nepostradatelnou pro válečné účely.
Kdo odejde, kdo zůstane?
Fází vysídlení bylo celkem pět. Ti, kteří si oddechli, že se jich netýkaly ty první, byli o to víc vyděšeni, když zjistili, že ke konci vysídlovacího procesu už mají na balení a odchod zoufale krátký čas.
Navíc, okolní obce už byly zaplněny uprchlíky do posledního místa a najít ubytování bylo čím dál obtížnější.
Kriegel chtěl únor 1948 tvrdý, prosazoval revoluci se vším všudy, říká historik Groman
Číst článek
Byli však i tací, kteří mohli na území cvičiště zůstat a sloužit okupantům. Dá se něco takového považovat za kolaboraci?
Otázka, která často po válce zaznívala. Mezi těmi, kdo mohli zůstat a kteří museli odejít, zůstávala jako vysoká zeď. Neviditelná na pohled, ale neproniknutelnější než vojenská ochrana nacistického cvičiště.
Pak přišel rok 1948. A vysidlovalo se znovu. Z bohatých sedláků se stali kulaci.
„To bylo ošklivý, když to vzali komunisti do ruky. Ti byli horší než Němci. Udávali jeden druhého, kdo měl víc, kdo měl míň. A znova se zavíralo. Němci nezavírali tolik jako komunisti,“ vzpomínala jedna z pamětnic Jaroslava Řeháková pro projekt Paměť národa.
Jaký byl osud oblasti vojenského cvičiště za války i po ní a jaké stopy v krajině i na duších místních zůstávají dosud? Poslechněte si v pořadu Historie Plus, kde promluví historik Tomáš Zouzal, předseda sdružení Mezi řekami Václav Šmerák a knihovnice Lucie Hašková. Ti všichni se sešli na konferenci Cvičiště SS Böhmen, Paměť zdevastované krajiny ve středních Čechách, kterou pořádal Ústavu pro studium totalitních režimů.
